(15.20 hodin)
(pokračuje Plachý)
Nepřipadá vám role, kterou v této záležitosti hrajete, poněkud nedůstojná až trapná? A budování takzvané Grossovy železné opony na česko-slovenské hranici na dva roky za neopodstatněné mrhání prostředky daňových poplatníků?
Skutečnost, že je to především česká strana, kdo iniciuje zpřísnění režimu na česko-slovenské hranici, a že je to pod tlakem některých členských států Evropské unie, lze doložit i z dodatku ke sněmovnímu tisku číslo 578 článek IV. Závěr - odst. 1, kde je mimo jiné uvedeno, že - cituji - "Česká republika požaduje nově upravit hraniční vztahy se Slovenskem a že tím reflektuje i kritiku ze strany členských států" - konec citace. Vážený pane ministře, jedná se o kritiku z vám stranicky velmi blízkého Berlína?
Dámy a pánové, myslím, že bychom si měli před hlasováním položit otázku, zda ratifikace zpřísněného režimu je v zájmu České republiky, či v zájmu cizím. Nemohu se zbavit dojmu, že vláda sociální demokracie ukradla a následně zneužila vstup České republiky do Evropské unie pouze k masivnímu zdražení a zbytečnému zadrátování republiky, a to především na hranici se Slovenskem.
Nesmyslnost zabetonování slovenské hranice lze doložit i citací z první Schengenské dohody: "Aniž je dotčeno použití výhodnějších úprav mezi stranami, přijmou smluvní strany opatření nezbytná pro usnadnění pohybu příslušníků členských států Evropských společenství, kteří mají bydliště v obcích na společných hranicích, aby jim bylo umožněno překračovat tyto hranice mimo povolené hraniční přechody a mimo provozní dobu kontrolních stanovišť." Tolik citace z první Schengenské dohody.
Jak je vidět, jak Schengenská dohoda, ke které směřujeme, tak i slovenský premiér, mě utvrzují v přesvědčení, že zpřísnění režimu na česko-slovenské hranici je výlučně záležitostí jen a pouze české strany. Je to pouze otázka toho, zda odoláme tlaku zvenčí a přestaneme budovat z České republiky cordon sanitaire. Izolace, do které bychom se tak vlastní hloupostí dostali, velmi poškodí naše východní pohraničí, které už nyní ekonomicky a sociálně je velmi problematickým územím.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že je na místě donutit vládu k novému jednání o režimu na společné česko-slovenské hranici s cílem buď stávající režim zachovat, nebo jej dokonce i zlepšit. A k tomu vládu donutíme jedině tím, že nebudeme smlouvu ratifikovat. Argumenty, které se objevily v tzv. dodatku ke sněmovnímu tisku 578, nejsou pravdivé. Není pravda, že pokud předkládaná novela režimové smlouvy nevstoupí v platnost, pak dojde k faktickému uzavření česko-slovenských státních hranic s výjimkou 22 silničních a železničních hraničních přechodů a povolení vydávaných podle stávající režimové smlouvy.
Jak známo, dnes máme červen. Česká republika je členským státem Evropské unie, a přesto platí a i nadále bude platit stávající smlouva, a to až do doby, než další mezinárodní smlouva tuto smlouvu změní nebo zruší, pokud ovšem česká strana jednostranně svými opatřeními stávající smlouvu neporuší a hranici neuzavře. K tomu ji však nikdo, ani Brusel, nemůže donutit, pokud sama nebude chtít. Je nejvyšší čas, aby česká vláda zahájila nová jednání, tentokrát o přijatelném režimu na česko-slovenské hranici, a přestala strašit český parlament evropským ústavním soudem.
Vážený pane ministře, určitě je vám známo, že strany, které spolu jednají, se nesoudí.
Dámy a pánové, děkuji za všechny obyvatele našeho východního pohraničí za odmítnutí ratifikace vládou předložené smlouvy. (Potlesk zprava.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To bylo vystoupení pana poslance Plachého. Tady mi prosím přibylo několik přihlášek do rozpravy, takže pokud se nepletu, tak je na řadě pan poslanec Vilém Holáň, ale pak paní poslankyně Kateřina Konečná, Petr Nečas, pan poslanec Antolák, Ludvík Hovorka, Antonín Seďa. Prosím pana poslance Holáně.
Poslanec Vilém Holáň: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a vážení kolegové. Na schvalování zahraničních smluv se sněmovna zpravidla shoduje bez obtíží a zpravidla výraznou většinou. U smlouvy o režimu na hranicích se Slovenskou republikou je to zjevně jinak. U této smlouvy má řada z nás vážné pochybnosti o její správnosti. Ty pochybnosti vyvěrají ze dvou skutečností.
Za prvé, z příslibu vzájemných výhod či usnadnění pro občany České republiky a Slovenské republiky, které politické reprezentace osamostatňujících se států tehdy lidem daly, k nimž patřil i nadstandardní hraniční režim. Ty přísliby umožnily, že rozdělení federace bylo bezkonfliktní. Protože jsme výhody z oné bezkonfliktnosti získali, máme povinnost přísliby plnit.
Za druhé, zmíněný hraniční režim funguje celou dobu bez problémů, zdravý rozum velí ho tedy neměnit. Na druhé straně z přístupové smlouvy k Evropské unii plynou povinnosti, mezi nimiž je i požadavek přizpůsobit hraniční režim přísnějším standardům.
Nicméně Evropská unie je živé a vyvíjející se společenství, na jehož řízení máme přece přímý vliv. Vývoj unie nepochybně směřuje opačným směrem než projednávaná smlouva. Je zbytečné zavádět zpřísnění režimu tam, kde jsme unijní trend svým způsobem předběhli. To přece lze v Evropské komisi dobře obhájit.
Navrhuji proto použít § 108 odst. 6 jednacího řádu a odročit jednání o této věci a zároveň uložit zahraničnímu výboru se tímto problém znovu zabývat. Odročit pak projednávání ve sněmovně do doby nového projednání smlouvy v zahraničním výboru. Otevře se tím i prostor pro jednání s Evropskou komisí ve spolupráci s vládou Slovenské republiky.
Nabízí se apelovat na to, abychom u zahraniční smlouvy zapomněli na vládně-opoziční polaritu, ale vím, že to je, jako kdybych hrách na stěnu házel, když člověk podá takovou výzvu. Nicméně připomínám, že běží o citlivý problém, který vyžaduje, abychom s ním prozíravě zacházeli. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Já děkuji panu poslanci Holáňovi. Prosím paní poslankyni Konečnou, aby se ještě jednou ujala slova. Prosím. Pak bude mluvit pan poslanec Petr Nečas.
Poslankyně Kateřina Konečná: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, dnes bychom měli rozhodnout o smlouvě, která, jak uvedl pan ministr vnitra, rozhodně není standardní a kterou po celou dobu jejího projednávání ve sněmovně provází napjatá atmosféra a výroky, které od osobních útoků jdou až po demagogické. Dovolte mi tedy, abych zde dnes před vámi vysvětlila postoj klubu KSČM, jak věřím, podložený zcela relevantními argumenty o připravovaném návrhu.
Po téměř třech měsících od začátku projednávání nám byl z iniciativy zahraničního výboru teprve na začátku května rozdán dodatek ke sněmovnímu tisku 578, který nám všem měl objasnit právní souvislosti celého návrhu smlouvy. Podle výkladu pana ministra již dříve jsme se dozvěděli, že dřívější dohoda platná od rozdělení republiky, která ošetřuje nadstandardní vztahy mezi občany na česko-slovenské hranici, kterou přijetím této smlouvy bychom měli dnes zrušit, je v rozporu se schengenským acquis, které jsme byli povinni aplikovat okamžitě po vstupu České republiky do Evropské unie. Neustále také slyšíme, že současně platná dohoda by musela být zrušena vzápětí po stížnosti prvního Němce či jiného občana Evropské unie na nerovnoprávnost podmínek při přechodu hranice.
Dovolte mi, abych vás velmi krátce seznámila se stanoviskem, které dle mého názoru lze k výkladu tohoto problému také využít, ovšem do dnešního dne bylo opomíjeno. Jedná-li se o to, abychom se jako Česká republika vyhnuli případným stížnostem a soudním žalobám, mohli jsme postupovat také tak, že bychom hranici v té podobě, jakou ji známe, otevřeli pro všechny občany Evropské unie.
***