(15.10 hodin)
(pokračuje Říman)
Ano, vláda už tehdy věřila, což je logické, že naše administrativa má málo zkušeností, resp. žádné s tímto typem projektů na rozdíl od druhé strany, přesto se tímto způsobem jim vydala do rukou, což se v dalším průběhu jednání ukázalo jako naprosto katastrofální rozhodnutí.
A nyní k druhému bodu, který vedl k uzavření prokazatelně nevýhodné smlouvy. Tím druhým bodem je onen negociační, tedy vyjednávací proces, který byl firmou Housing and Construction veden vlastně po dobu více než jednoho roku - více než jednoho roku, tady to můžeme srovnat například s dobou nějakého výběrového řízení - a který byl pak v červnu, vlastně v době voleb, korunován souhlasem vlády a podpisem oné tzv. realizační dohody s firmou. V podstatě valná část jednání vyšetřovací komise při výsleších svědků se zabývala právě tímto obdobím, tedy jak bylo vyjednáváno, kdo vyjednával, co vyjednával ten, co vyjednával onen, jaký na to měl názor atd. atd. Troufáme si konstatovat několik věcí, které jsou v oponentní zprávě popsány.
Za prvé to, že odborný aparát Ministerstva dopravy a spojů tehdejšího nebyl do tohoto procesu dostatečně zapojen. Byly vytvořeny různé ad hoc pracovní skupiny, které byly řízeny převážně lidmi mimo Ministerstvo dopravy a spojů; například tajemníkem řídícího výboru, což byla asi nominálně nejdůležitější takováto instituce, byl člověk, který nebyl v pracovním ani v podobném poměru na Ministerstvu dopravy a spojů.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás přeruším a požádám zejména vaše kolegy, aby vám umožnili v klidu a řádně přednést váš projev k oponentní zprávě.
Děkuji, můžeme pokračovat.
Poslanec Martin Říman: Děkuji. Nejdůležitější parametr celé smlouvy, samozřejmě cena - nám se nepodařilo zjistit, jakým způsobem byla tato cena sjednána. Už to tady bylo řečeno předřečníkem. V podstatě se všichni vymlouvají na všechny, nikdo za nic nemůže, všichni tvrdí, že cena byla sjednávána někde jinde. Ti, kteří působili tam jinde, na otázku tvrdí, že byla sjednávána ještě někde jinde. Opravdu to působilo mnohdy tak, jak to známe z kresleného příběhu kačera Donalda a jeho tří darebných synovců, kteří když rozbijí fotbalovým míčem okno a strýček se jich ptá, kdo to okno rozbil, tak oni takto do toho trojúhelníku na sebe ukazují prstem. Za této situace ani strýček kačer Donald, ani vyšetřovací komise opravdu neměla šanci zjistit, kde skutečně cena, jakým způsobem a jakým mechanismem vznikla. Nebyla toho schopna proto, že jsme měli k dispozici pouze ony výpovědi svědků. Neměli jsme k dispozici dostatečné množství písemných materiálů, které by tento proces jednoznačně dokumentovaly, takže se to nedalo dohledat. To koneckonců konstatuje i kontrolní zpráva Ministerstva dopravy z konce roku 2002, kde uvádí, že na Ministerstvu dopravy neexistuje v této věci kompletní dokumentace, stejně jako neexistuje např. předávací protokol mezi náměstkem Holým, který byl zodpovědný za tento projekt, a jeho nástupcem Kubínkem.
Zkrátka a dobře, z výpovědí svědků a z dostupných listin je evidentní, že Ministerstvo dopravy a spojů nemělo tento projekt pod kontrolou, že klíčová jednání se odehrávala mimo odpovědné útvary Ministerstva dopravy, a my jsme neprokázali nebo nezjistili, jestli se jednalo o záměr, nebo o neschopnost. Troufáme si tvrdit, že šlo nejspíš o souběh obou těchto faktorů, jak už jsem o tom hovořil v té části první týkající se výběru firmy Housing and Construction. Prostě míchala se do toho politika a jistá snaha o zdravý rozum.
Významnou roli v tomto procesu sehrála poradenská firma Mott McDonald, o které už tady byla řeč, která byla vybrána na rozdíl od firmy Housing and Construction ve výběrovém řízení, tady na to čas byl, a v srpnu 2001 Ministerstvo dopravy a spojů uzavřelo s touto firmou smlouvu o poradenství při přípravě smluvních dokumentů. Firma Mott McDonald měla nejprve za úkol zpracovat návrh smluvní dokumentace, což se posléze po dohodě s tehdejším ministrem dopravy Schlingem změnilo na připomínkování návrhu smluvní dokumentace, kterou předkládala firma Housing and Construction. Bylo tak učiněno podle výpovědi proto, aby věci šly kupředu rychleji. To, že samozřejmě firma Housing and Construction tímto získala obrovskou komparativní výhodu, když mohla předkládat návrhy smluvních vztahů, je naprosto evidentní.
Nicméně je zajímavé, že firma Mott McDonald - která není v České republice mimochodem žádným nováčkem, ale již mnoho let se pravděpodobně úspěšně, protože opakovaně vyhrává různá výběrová řízení, účastní na poradenství při výstavbě dopravních infrastruktur, zejména na stavbách, které jsou financovány např. z půjček Evropské investiční banky, a dělá dozor pro tuto banku. Je to renomovaná firma. Ta se dostala do zásadního sporu s tím tzv. řídícím výborem prostě proto, že poradci, tedy odborná firma, kterou si ministerstvo vybralo, považovala návrh smluvních vztahů i cenu za naprosto nepřijatelnou pro stát. Ten konflikt byl velmi ostrý, o čemž svědčí jeden z mála písemných dokumentů, kterým je stanovisko poradců Staňka, Moose, Prokeše, Vybírala a náměstka ministra pro místní rozvoj Durčoka z května roku 2002, tedy měsíc předtím, než byla smlouva nakonec podepsána. Je to další důkaz nebo alespoň indicie svědčící o tom, že celý ten proces, nejen výběr partnera, ale i ten následný negociační proces, byl veden spíše v té politické než odborné rovině, protože naprosté nerespektování, nereflektování doporučení odborné firmy, kterou si za nemalý peníz exekutiva, tedy Ministerstvo dopravy, najala, je bezprecedentní a patrně lze jen těžko vysvětlit jiným způsobem.
My tedy konstatujeme, že průběh onoho sjednávání smluvních vztahů v průběhu roku 2001 a 2002, jak patrno z výslechu svědků a z dostupné písemné dokumentace, svědčí o tom, že přístup ze strany vládních orgánů byl nedůsledný, zmatený a neprofesionální především v těchto ohledech:
Nebyla vedena řádná dokumentace, což je nutno považovat za naprosto nepřípustné vzhledem k rozsáhlosti projektu. Samozřejmě že tato skutečnost nemohla v nás nevzbuzovat, a také vzbuzuje, podezření a pochybnosti, zda tato situace nebyla navozena záměrně, aby v budoucnu nebylo možné dohledat odpovědnost jednotlivých aktérů toho procesu.
Za druhé zásadní chybou bylo, že nebyla stanovena - a zase k tomu nejsou žádné písemné podklady - odpovědnost jednotlivých útvarů a osob za dojednané skutečnosti.
***