(15.00 hodin)
(pokračuje Říman)
To bylo ono první velmi slabé místo, které vytvořilo velmi bídnou slabou vyjednávací pozici pro stát vůči firmě, která byla vybrána, tedy firmě Housing and Construction.
Klademe si samozřejmě otázku, proč k tomu došlo, proč v případě tak obrovské zakázky za desítky, a jak se ukázalo, stovky miliard Kč bylo použito toto nestandardní opatření, které v zákoně o veřejných zakázkách sice samozřejmě je, ale je jasné, že zákonodárce měl vždy na mysli situace, které nesnesou odkladu, situace, kdy dojde k nějaké katastrofě, povodni či něčemu podobnému, pak samozřejmě bez výběrového řízení, ale v případě, kdy negociační proces trvá měsíce a léta, se to zdá být vskutku podivné.
Proto jsme hledali důvody, které se soustředily k jednomu okamžiku, a tím bylo zasedání vlády 21. března 2001. Na toto zasedání vlády šel materiál, jehož závěr byl ve dvou variantách, ve variantě A a B. Jedna varianta navrhovala, aby na vybrání investora na tuto zakázku bylo použito výběrové řízení, druhá varianta navrhovala, aby bylo rozhodnuto zadat jednomu zájemci, předem vybranému a předem oslovenému, kterým již v té době byla konkrétně tato firma.
Zajímavé je, jak jsme zjistili z výslechů - kterých bylo skutečně hodně, jak můžete zjistit z materiálu, a komise pracovala důkladně - že nikdo z podřízených, tedy z nepolitiků, ať už ministra, nebo předsedy vlády, nedoporučoval svému nadřízenému, tedy členu vlády, použít variantu bez výběrového řízení. Přesto na jednání vlády zvítězila tato odborníky nedoporučená varianta.
Klíčem k odpovědi na otázku, proč k tomu došlo, bylo ono předmětné jednání vlády z 21. března. My jsme požádali Úřad vlády o možnost náslechu, protože jednání vlády, pokud není takzvaně uzavřené, je nahráváno nahrávacím zařízením, je archivováno a je možno je i po letech vyslechnout, co se vlastně na jednání vlády dělo. My jsme této možnosti využili, poslechli jsme si jednání vlády a mohli jsme krátce zrekapitulovat toto jednání vlády. Tehdejší ministr dopravy Schling, který byl předkladatelem tohoto materiálu - podotýkám, ve dvou variantách - ve své původní řeči doporučil, aby vláda vybrala variantu bez výběrového řízení, a uvedl ty tři důvody, které se nakonec ocitly v obou zprávách, tedy snaha, aby to bylo co nejrychleji, neschopnost ministerstva vypsat výběrové řízení a to, že už máme investora, který má zájem. To ponechávám bez komentáře, tyto argumenty si každý vyhodnotí sám, nicméně mohu potvrdit nade vši pochybnost, že jiné argumenty při samotném zasedání vlády, jak jsme měli možnost zjistit z náslechu, prostě nezazněly.
Na druhé straně, jak je uvedeno v oponentní zprávě, rozprava vlády, která trvala asi 50 minut, nebyla zdaleka jednoznačná. Zejména někteří místopředsedové tehdejší vlády velmi zřetelně a troufl bych si říci poučeně argumentovali ve prospěch výběrového řízení. Argumentovali tím, že ani z předloženého materiálu nevyplývá, že například rychlost výstavby by byla o tolik zajímavější při zadání bez výběrového řízení, protože stejně na většinu těch úseků v té době nebylo stavební povolení, na většinu z nich dokonce ani územní řízení. Koneckonců ten stav trvá dodnes. Řekněme, že zdržení, kdy oni argumentovali třemi nebo čtyřmi měsíci, kdy by probíhalo výběrové řízení, je zanedbatelné vzhledem k ostatním termínům, které jsou na pořadu dne.
Na druhé straně řada ministrů opakovala argumenty, které tady už byly řečeny, zhruba ty tři v různých formách. Potom vláda hlasovala s výsledkem 9 : 7 ve prospěch zadání bez výběrového řízení. To znamená, že rozhodnutí tehdejší vlády zdaleka nebylo jednoznačné. Bylo velmi těsné, v podstatě o jeden hlas, jinak by to skončilo 8 : 8. Na základě tohoto rozhodnutí se pak odvíjely všechny další peripetie, o kterých budu ještě hovořit.
Chtěl bych ještě dodat, že rozhodnutí bylo evidentně politické, nikoliv odborné. O tom svědčí i výrok tehdejšího ministra kultury Dostála, který řekl: "Řešme to my, aby to byl náš politický kapitál ve volbách, aby lidé, kteří budou bydlet kolem dálnice, volili ČSSD." Toto je přesný citát z jeho diskusního příspěvku, takže je evidentní, že motivem vlády byl politický benefit. Evidentně proto se vláda neřídila stanovisky svých odborných útvarů.
Poslední poznámku mám k rozhodnutí vlády k oné tabulce, která je v oponentní zprávě na straně 3 a kterou já považuji za velmi signifikantní, co se týče vůbec kvality materiálů, jak byly předkládány v té době vládě. Ta tabulka je zjednodušená, nicméně čísla naprosto přesně odpovídají tomu, na základě čeho rozhodovala vláda. Vláda rozhodovala na základě domněnky, která jí byla předložena v materiálu, že celý projekt bude stát prostřednictvím systému BOT (?) přes privátního investora 48,2 mld. Kč, a to nikoliv jako cena stavby, ale jako kompletní cena včetně ceny peněz, dluhové služby, údržby po dobu 25 až 30 let atd. Jak se ukázalo do roka a do dne - téměř to tak lze říci - jak vidíme na straně 6 a jak o tom hovořil i pan předseda Sýkora, tak výsledek byl téměř pětkrát vyšší, přičemž pokud si tu tabulku prostuduje odborník, musí mu být jasné, že je prostě nesmyslná. Na základě takových údajů vláda rozhodovala.
To byl první moment, kdy bylo podle našeho názoru naprosto jednoznačně ukázáno, že tudy cesta při takových projektech nevede, že v okamžiku, kdy taková zakázka, která má spoustu stupňů volnosti, mohu-li to tak říci, která není připravena, je zadána z ruky, tak zadavatel se v podstatě vydává všanc a napospas té druhé straně, zvláště když druhá strana je samozřejmě v takovém projektu daleko zběhlejší a fundovanější a kdy platí i to, co na onom zasedání vlády hezky řekl tehdejší ministr dopravy Schling, ač se tím poté neřídil, respektive na základě toho navrhl pravý opak, kdy on řekl: "Uvědomme si jednu věc, totiž to, že naši lidé budou v pozici nemluvňat proti profíkům."
***