(10.20 hodin)
(pokračuje Vojíř)
To platí. Takže se dostáváme do stavu, kdy trestáme lidi, nebo chceme potrestat výrazně lidi, kteří na jednom stu kilometrů se dopouštějí méně přestupků a jsou možná znalejší a schopnější na silnicích než ti amatéři, a ke všemu je to pro ně otázka zaměstnání, protože v momentě, kdy nebude mít řidičské oprávnění příslušné skupiny, tak samozřejmě žádný zaměstnavatel ho nezaměstná. A i kdyby nakrásně byl podnikatel on sám, tak prostě nemůže jezdit. Taková je realita, protože by porušil zákon ještě ve vyšší úrovni než jenom to, že jel někde o něco rychleji.
Myslím si, že na těchto příkladech prokazuji, že jde o neuvěřitelně složitou normu, že jde o zákon, který zjevně zvyšuje míru regulace na nepřijatelnou mez, a že jde o zákon, který platí-li definice, že vysoká regulace je prostředkem pro zvyšování míry korupce, tak pak o tomto zákoně to platí dvojnásobně. S takovým zákonem se nemůžu smířit.
Byl bych velmi rád, kdyby opravdu spíše ty první dvě části ministerstvo vyňalo, přineslo je sem samostatně, tam si myslím, že bychom se shodli, a kdyby se vláda jako celek vydala skutečně řešit problémy, resp. příčiny toho stavu, který na našich silnicích existuje. A možná se to někomu bude, nebo nebude líbit, ale já tvrdím, že nevybočujeme ze žádného průměru v Evropě, a statistika to dokazuje, a že dokonce je správná cesta, kterou jsem tady naznačil, tzn. hlídání toho celého procesu a budování komunikací na velmi vysoké technické úrovni a řekněme i vytváření jistého tlaku na to, aby tady byla rozumná obměna vozidel, říkám rozumná obměna, kdy jejich technický stav opravdu odpovídá oné maximální rychlosti povolené, tzn. 130 km/h. Toto jsou prostě mé připomínky, toto je pohled na ten zákon.
Byl bych velmi rád, kdyby se tato norma vrátila zpátky do hospodářského výboru a vznikl prostor pro to, abychom mohli alespoň to, co z té normy je použitelné, podpořit a dostat sem do sněmovny a neztratit čas na straně jedné; a na straně druhé to, co spíše vytváří vysokou míru regulace, a tudíž vysokou míru korupce, abychom zrušili a doporučili vládě, aby se vydala cestou, kterou jsem naznačil, tzn. cestou správního soudnictví.
Takže připojuji se, pokud ten návrh padl, k tomu, že podporuji, aby se po obecné rozpravě hlasovalo o vrácení tohoto návrhu zákona k novému projednání v hospodářském výboru. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Oldřichovi Vojířovi. Nyní se o slovo přihlásil místopředseda sněmovny pan Ivan Langer a vidím z místa další přihlášku. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se v obecné rozpravě podstatně stručněji než můj kolega vyjádřil k předloženému návrhu zákona.
Velmi pečlivě sleduji projednávání této normy jak v prvním čtení, tak v druhém čtení. Desítky pozměňovacích návrhů, které padly už v průběhu projednávání v hospodářském výboru, a desítky přihlášených do podrobné rozpravy, a tedy avízo dalších desítek pozměňovacích návrhů, jsou podle mne důvodem pro vážné zamyšlení, co dál s tímto zákonem.
Všichni se shodujeme v tom, že chceme, aby na našich silnicích vládl pořádek. To je velmi ušlechtilý záměr. Kladu ale dvě základní otázky: Dosáhneme toho pořádku jenom zákonem? A za druhé: Dosáhneme toho chaotickým, nepřehledným, vnitřně rozporuplným zákonem? A na obě tyto otázky odpovídám slovy: Ne. Zákonem nemůžeme postihnout problém, který existuje na našich silnicích, pokud se nebudeme důstojně zabývat dalšími průvodními jevy, které jsou příčinou neutěšené situace na našich silnicích. Je to nízká kvalita dopravní infrastruktury, je to možná malá míra propagace bezpečného způsobu jízdy a zvyšování bezpečnosti silničního provozu. Je to paradoxně vysoká míra korupce v řadách policie a vnímání policie jako nikoliv profesionálního ochránce zákona, nýbrž jako jedné z nejzkorumpovanějších institucí v České republice. Je to velmi nízká vymáhatelnost stávajících sankcí, které mohou být ukládány podle existujících právních předpisů. To je jeden důvod, proč říkám, že toho nemůžeme dosáhnout jedním zákonem. A k tomu, abych odůvodňoval, proč toho není možné dosáhnout tímto navrženým chaotickým, podle mého názoru vnitřně rozporuplným a nepřehledným zákonem, tak k tomu není potřeba argumentovat dále.
Jakkoli chápu, že sdílíme onen ušlechtilý záměr zlepšit situaci na našich silnicích, velmi důrazně bych varoval před přijímáním této normy. Prosím, nepodlehněme pocitu, že když tam je něco dobrého, co se nám líbí, tak není důležité, že tam možná je něco špatného. Prostě tady musí platit, že lepší než špatný zákon je žádný zákon. A toto v této podobě, tak jak to vzešlo z Ministerstva dopravy, z hospodářského výboru, není dobrý zákon.
Připojuji se ke všem kolegům, kteří již podali návrh na vrácení tohoto návrhu zákona zpět výboru k novému projednávání.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Ivanovi Langerovi. Dále je přihlášen jako poslední zatím přihlášený do obecné rozpravy Ludvík Hovorka. Potom jsem vnímal pana zpravodaje. Ale až se závěrečným slovem?
Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Ludvík Hovorka: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, zaznělo tady mnoho výhrad k návrhu předloženého zákona. Mnoho z nich má i racionální jádro. Ale ty výhrady zazněly především a právě proto, že se jedná o zákon s bezprostředním dopadem na každého řidiče, tedy na množství našich spoluobčanů. Myslím si ale, že je třeba připomnět, proč byl takový návrh předložen. Je to především proto, že dosavadní právní úprava v praxi selhává, že je nedostatečně vymáhatelná, že sankce, které jsou za porušení tohoto zákona, nedostatečně motivují k tomu, aby se řidiči nechovali agresivně, aby neohrožovali svoje kolegy, kteří zákon dodržují.
Zkusme si odpovědět na otázku, proč řada našich řidičů, kteří když přejedou hranice s Rakouskem nebo s Německem, se najednou začnou chovat jinak. Je to pochopitelné. Je to především proto, že jim hrozí vysoké sankce za porušení právních předpisů. A já si myslím, že je třeba, aby podobná situace nastala i tady v naší republice. Zákon přece nevznikl proto, abychom šikanovali řidiče, abychom naplnili státní pokladnu vybranými pokutami, ale je tady proto, abychom ochránili naše spoluobčany před nebezpečným chováním lidí, kteří nedodržují zákon.
Proto prosím, abyste při rozhodování a v hlasování k tomuto přihlédli, a žádám vás, abyste zákon podpořili a propustili do dalšího čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Vaše vystoupení bylo zatím posledním vystoupením v rámci obecné rozpravy. Hlásí se pan zpravodaj. Otázka zní, zda po ukončení? (Ne.) Takže ještě v rámci obecné rozpravy. Prosím, máte slovo.
Poslanec Miloslav Kala: Děkuji, pane místopředsedo. Vážené kolegyně, vážení kolegové, přihlásil jsem se do obecné rozpravy, abych reagoval na jednu jedinou věc mimo svoji pozici zpravodaje. Bylo tady řečeno, že není možné dosáhnout pořádku na silnicích, a jmenována celá řada důvodů, proč tak tomu není. Ale podle mého názoru ten hlavní důvod, který je tím hlavním, co neumíme popsat, nebo možná nechceme popsat, je to, že x zákonodárců i my, běžní řidiči, hovoříme o těch tzv. pirátech silnic a o těch tzv. normálních řidičích, kteří občas poruší dopravní předpisy, kteří občas telefonují za jízdy, kteří občas překročí rychlost.
***