(10.30 hodin)
(pokračuje Kala)
Podle mého názoru to je ten problém, proč v průměru fatální nehodovosti nejsme v průměru s vyspělými zeměmi. Ve Švédsku na 1 milion obyvatel zemře na silnicích ve válce, o které mluvil pan poslanec Schling, 40 obyvatel, a u nás je to 130 nebo 140. To je ten rozdíl. Evropská unie si vytkla za cíl, že svá čísla včetně Švédska a dalších zemí sníží na polovinu. Problém spočívá podle mého názoru v tom, že máme představu, že existuje pirát silnic a vedle toho že existuje normální řidič, který jezdí bezpečně, ale porušuje dopravní předpisy. Tvrdím, že tomu tak není. Zkuste se podívat na tzv. normálního řidiče, který už překročí hranici a stane se viníkem tragické dopravní nehody. Myslím, že takového člověka nepoznáte, když bude sedět vedle vás u stolu. Vezměte si nedávný případ - bez nároku že bych určoval vinu. Našemu ministrovi zahraničí se stala vážná dopravní nehoda, kterou pravděpodobně způsobil řidič vozidla, který byl profesionál, byl vyškolen, a dokonce cvičen na to, že bude v určitých případech porušovat dopravní předpisy, a přesto se mu taková tragická dopravní nehoda stala. Normální řidiči, o nichž se tady hovoří, nemají červený šátek na hlavě jako pirát, ale jsou to normální lidé, kteří většinou už tím, že odjezdili určité kilometry, získali návyky a obvykle nebyli potrestáni za to, že porušili dopravní předpis, ani tím, že havarovali, ani tím, že by je za to policie pokutovala. Právě proto je u nás tak vysoké číslo v té válce, která se u nás na silnicích odehrává. To jsem považoval za nutné tady dodat.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nikdo další se do obecné rozpravy nehlásí. Obecnou rozpravu končím. Nyní dávám možnost vystoupit se závěrečným slovem po obecné rozpravě panu ministrovi a poté panu zpravodaji.
Ministr dopravy ČR Milan Šimonovský: Pane předsedající, dámy a pánové, chtěl bych se vyjádřit k tomu principu rozpravy, kde žádný z vystupujících neodmítl myšlenku, že právě tímto zákonem můžeme dosáhnout zlepšení bezpečnosti a plynulosti provozu. Přepravní procesy v současné době jsou podstatně komplikovanější a je potřeba, aby byla sofistikovaná pravidla, která je řídí. Musím odmítnout myšlenku, že čím jednodušší pravidla, tím bude proces lépe probíhat. Není tomu tak. Navíc v demokratickém státě nelze povinnosti a práva vymezovat zvykovou normou, ale je potřeba, aby tyto povinnosti a práva byly jasně stanoveny zákonem. Zákon je právě proto, aby vymezoval chování osob v určitých procesech tak, aby si navzájem nebyly nebezpečné, aby byly jejich reakce předvídatelné, aby bylo předvídatelné, jak se budou chovat. V tenise se počítají ve statistikách tzv. vyvolané chyby. I na silnicích jsou chyby, které udělá člověk, který jede třeba sám v noci, nikde nikdo, tak udělá chybu. Pokud někdo jiný ale přestoupí zákon, je vystaven do situace, kdy musí reagovat naprosto nestandardně, musí reagovat na to, co dopravní situace přináší nečekaného. Tam dělá chyby.
Naprosto souhlasím s vystoupením zpravodaje, že není rozdíl mezi piráty silnic a lidmi, kteří porušují zákon občas. Zákon je od toho, aby ho dodržovali všichni. V trestním zákoně si nedovolíme předpokládat, že nějaká vražda je normální, protože se stane občas, a že některé vraždy jsou odsouzeníhodné, protože je někdo dělá zvlášť brutálním způsobem. Pro nás tato myšlenka není přijatelná. Proto bych byl rád, abyste podobně posuzovali tento zákon. Vražd je v této republice každý rok okolo stovky, ale mrtvých na silnicích je každý rok 1 300. Za čtrnáct let demokracie je to jedno velké město. Kam jsme dali rozum? Musíme s tím něco udělat.
Vrácení do výboru je věc, kterou nemohu doporučit. Projednávání ve výboru bylo velmi náročné a přineslo škálu názorů do úpravy pravidel silničního provozu. Tato škála názorů bude existovat, protože naše zkušenosti jako řidičů jsou různé. Jsou to zkušenosti řidičů, kterým se za celou dobu jejich ježdění po silnicích vůbec nic nestalo. Jsou přesvědčeni, že to dělají dobře, přesto někdy zákon přestoupí, ale pořád nikdy nic nezpůsobili. Jsou to zkušenosti řidičů, v jejichž rodině se něco tragického stalo. Od roku 1990 je to kromě 1 300 lidí každý rok 5 až 6 tisíc trvale hendikepovaných lidí. Počet rodin, které jsou postiženy naším chováním na silnicích, je čím dále tím více. Jejich plány a naděje jsou zmařeny tím, že neexistují vymáhatelná pravidla na silnicích. Proto si myslím, že je potřeba hlasovat o jednotlivých pravidlech. Takové doporučení také přijal hospodářský výbor. Není naděje, že by se míra zkušeností dala sjednotit. Zkušenosti budou různé a pouze většina rozhodne, které zkušenosti jsou většinové.
Proto navrhuji, aby se tento zákon podrobil hlasování o jednotlivých návrzích. Nové projednání přinese možná jiné návrhy jinak formulované, ale pořád se budeme pohybovat v určitém intervalu.
Z hlediska legislativního je tento zákon včetně návrhů hospodářského výboru připraven dobře. Legislativní tým na ministerstvu dopravy už rok nedělá nic jiného, než se pořád vrací k tomuto zákonu. Zkušenost mě vede k tomu, že pokud to vrátíme na projednávání, vrátíme se k tomu v září, tito lidé budou dělat jiné zákony a méně budou připraveni na souvislosti v zákoně. Teď je optimální doba, lidé jsou nasazeni, celý tým je vyhrazen, aby posoudil vaše návrhy, jak to udělal v hospodářském výboru. Lidé posuzovali 370 pozměňovacích návrhů a 150 jich do návrhu zařadili. Velmi pečlivě zákon v souvislostech odladili. Proto tvrdím, že návrhy, které dala do Poslanecké sněmovny k posouzení vláda, jsou velmi dobře připraveny, velmi dobře odkonzultovány s Legislativní radou vlády. Týká se to prvního pilíře zákona, to je vymáhatelnosti zákona.
Druhá část, kterou rozšířil hospodářský výbor, jsou pravidla silničního provozu, s kterými jsme chtěli přijít až po dvou letech, až bude delší časová řada zkušeností. Od roku 2001, kdy byl přijat první zákon v této zemi upravující pravidla silničního provozu, žádné jiné poznatky naše odborné komise neshromáždily. Hospodářský výbor měl k dispozici naše zkušenosti a naše výsledky a zařadil do pravidel vše, o čem se diskutovalo.
***