(11.30 hodin)
(pokračuje Tlustý)
To, že byly zvoleny metody privatizace, při kterých Fond národního majetku neměl výnosy, jako byla kuponová privatizace, bylo totiž jedinou metodou, jak nabídnout privatizovaný majetek všem občanům České republiky. Pokud bychom se bývali tehdy rozhodli vše prodávat, jak to činí současná vláda, tak bychom občany České republiky z privatizací velkých podniků v podstatě vyloučili.
Jinými slovy - domnívám se, že problém názorů na kuponovou privatizaci je irelevantní ve vztahu k tomu, zda budoucí příjmy Fondu národního majetku v roce 2004 a dále budou, či nebudou přednostně použity právě na důchodovou reformu. My se pouze domníváme, že prioritou jsou nepochybně výdaje potřebné na provedení důchodové reformy, čímž zároveň říkáme, že nezpochybňujeme nutnost pokračování všech projektů výstavby silnic, dálnic atd., nicméně se domníváme, že zdroje na ně by měly být hledány jinde než v mimořádných příjmech Fondu národního majetku.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Nejdříve jsem viděl pana poslance Mládka, pak pana poslance Vojíře. Ale pan poslanec Mládek řekl, že je ochoten umožnit vystoupení pana poslance Vojíře, a to jsem připraven respektovat. Prosím.
Poslanec Oldřich Vojíř: Děkuji. Pane předsedo, dámy a pánové, myslím, že je zřejmé, že tuto diskusi skutečně nevedeme prvně. Je také zřejmé, že se všichni shodujeme na tom, že důchodová reforma je něco, k čemu prostě budeme muset dříve či později přistoupit. Bude naprosto jedno, zda bude vládnout levicové, či pravicové uskupení.
Třetí věc, která je úplně zřejmá, je, že jakákoli forma změny důchodového systému si bude vyžadovat jistý ekonomický polštář právě na přechodné období, které může být dlouhé deset let, ale zrovna tak dvacet let. Proto nelze exaktně odhadnout, jaká částka, jaký objem prostředků je nutný. Nicméně je zřejmé, že ze státního rozpočtu tyto prostředky vyčleňovat nelze, nebo není ani ochota, a proto je nutné hledat mimorozpočtové prostředky. Tudíž logicky jsme došli k tomu, že jediným rozumným zdrojem jsou zdroje z Fondu národního majetku, jejichž rozumná část by byla deponována na zvláštním účtu právě pro tuto složitou operaci přechodu ze stávajícího systému důchodového zabezpečení na nový modernější, ale hlavně ufinancovatelný systém důchodového zabezpečení.
Vést debatu o tom, jestli kuponová privatizace byla, či nebyla výnosná pro stát - myslím si, že byla výnosná především pro občany České republiky, myslím, že to jde prokázat, ale na druhé straně je zjevné, že každý proces, každý model, který nastavíte, je tu a tam zneužitelný. Také bychom jistě našli případy, kdy došlo k lapsům. To je zřejmé. Každý, kdo cokoli řídil, ví, že taková situace prostě nastat může.
To, co je podstatné - z výnosů kuponové privatizace nebyly tyto prostředky projedeny. Byly použity na transformační náklady přechodu společnosti od socialistické společnosti ke společnosti s tržními mechanismy. Myslím, že toto je podobný přístup. Tak se pojďme shodnout na tom, že tento proces je nutné podložit určitým ekonomickým polštářem. Ve Fondu národního majetku je ještě určité penzum majetku, které když se rozumně zprivatizuje, může nejenže vytvořit polštář pro tuto reformu, ale ještě v něm může zůstat část prostředků právě pro likvidaci starých ekonomických zátěží.
Myslím si, že toto jsou pouze dvě tyto oblasti, o kterých je relevantní hovořit, protože když jsme v roce 2000, pokud se nepletu, diskutovali o tom, zda mají, či nemají vzniknout mimorozpočtové fondy, byli jsme velmi zdrženliví k tomu a přistoupili jsme na filozofii tehdy slibu ministra financí za sociální demokracii, že tyto fondy budou dotovány ze státního rozpočtu pouze šesti miliardami ročně, a to po dobu tří let. Jaká je realita? Realita je taková, že fond dopravní infrastruktury je dotován dosud, a nikoli částkami šesti miliard, ale částkami převyšujícími dvacet miliard. Pouze v tomto roce je částka nastavena na 15 miliard korun. Troufnu si říci, že se vede velmi složitá diskuse, z čeho bude financován tento fond v příštích letech. Totéž platí, i když ne v takové míře, o fondu rozvoje bydlení.
Myslím, že jestliže je například pro vládu důležité, aby se stavěly silnice, aby se případně opravovaly byty, aby se činily investiční impulsy do ekonomiky, ať je to ale činěno přes státní rozpočet. To je legitimní. Proto by bylo velmi dobré, abychom tento zákon propustili do dalšího čtení, abychom se jím velmi vážně zabývali a abychom došli k tomu, že skutečně prioritou této sněmovny je vytvořit ekonomický polštář pro důchodovou reformu. Troufnu si totiž říci, že důchodová reforma dříve či později se dotkne každého občana České republiky, což už neplatí tak úplně plošně o bydlení, totéž tak plošně neplatí o výstavbě dálnic či železničních koridorů. To je věta, která je pravdivá.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí pan poslanec Jan Mládek.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nechci příliš rozvíjet debatu pouze o volně souvisejícím problému, a to je problému kuponové privatizace a privatizačních příjmů, které nenastaly. Kuponová privatizace měla dvě zásadní vady. Neochránila minoritní akcionáře a dovolila divokou hru o kontrolu nad podniky, která byla daleko dražší, než se autoři kuponové privatizace domnívali. Není pravda, že neexistovaly varianty. Minimálně klíčové podniky mohly být privatizovány standardními metodami, to je za peníze, které by byly k dispozici, ať již na výstavbu dálnic, nebo na důchodovou reformu.
Chtěl bych sdělit jedno. V podstatě návrh je v jistém smyslu symbolický. Chce převést to, co je financováno z fondů, na financování rozpočtem, tj. ony dálnice. Alternativou samozřejmě je, že důchodová reforma - a tak to zřejmě skončí - bude financována průběžně, protože nebudou žádné jednotlivé zdroje. Nevidím žádný důvod k těmto experimentům, jestliže již na základě jisté politické dohody byly vyrobeny tyto kanály na financování dlouhodobých projektů - a nepochybně financování dálnic, železnic a placení starých dluhů privatizace je legitimní vynakládání těchto peněz. Nechť je dokončeno. Stejně jako je legitimní vynakládání peněz na odstraňování ekologických škod.
Proto jasně navrhuji zamítnutí tohoto návrhu. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Kdo další se hlásí do obecné rozpravy k tomuto návrhu? Pokud se nikdo nehlásí, tak rozpravu končím a obracím se na navrhovatele a zpravodaje, jestli chtějí ještě přednést nějaké slovo závěrem.
***