(10.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Připomínám to jenom proto, že dnes se ve Francii diskutuje o jiném problému. Možná že jste zaznamenali tak provokativní akt jednoho poslance za Zelené, je to starosta města Begles Mamere, který provokativně sezdal na radnici pár dvou homosexuálů. Je to něco, co je v rozporu s francouzským právem; on to záměrně udělal provokativně, aby vyvolal do chodu určité právní, soudní a jiné procesy.
Dneska se za těch sedm let ve Francii společenská situace změnila natolik, že z pravicových stran vůbec nikdo nepochybuje o užitečnosti toho, že před těmi sedmi roky přijali pakt solidarity, a dneska se tam diskutuje o jiných otázkách, spojených s tím, zda má nebo nemá být uzákoněno i právo manželství mezi lidmi téže sexuální orientace, včetně práva na rodičovství.
Netvrdím, že si to přeji, jenom upozorňuji na to, jaké tyto problémy jsou, a upozorňuji na to, že představy, že některým společenským procesům, byť je můžeme považovat z určitých věcných důvodů i důvodů víry za negativní, že jim můžeme zabránit pomocí práva nebo kodifikování něčeho, co je spjato s minulostí, že to je iluze.
Chci upozornit znovu na to, že považuji tuto úpravu za pozitivní, považuji ji za projev jistého vývoje společenského smyslu pro svobodu, pro uznání práv i těch, kterým dosud se jistých práv společného života zákonem nedostávalo. Myslím, že to je pozitivní příspěvek nejenom do našeho právního řádu, ale do vývoje naší společnosti.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci profesoru Jičínskému. Slova se ujme pan poslanec Petr Pleva, připraví se pan poslanec Jan Mládek. Prosím, pane kolego, máte slovo.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já souhlasím s výroky několika předřečníků, že tento zákon sám o sobě nemůže ohrozit rodinu - sám o sobě. Tento zákon je pouze dalším kamínkem do eroze rodinných vztahů. A pokud je rodina v takovém stavu, v jakém se dnes nachází, měli bychom dělat vše pozitivní pro to, abychom tuto rodinu upevnili, a neměli přijímat další kamínky, které tento tradiční vztah erodují.
Tady se také hovořilo o tom, že tento zákon má zajistit jistá práva minoritě, která jsou jí upírána. Ale my přece všichni dobře víme, a někteří moji předřečníci to také přiznali, že to vůbec není pravda, že tento zákon přece o tom vůbec není. Tento zákon je pouze o tom, abychom zde řekli, že zde existují dva rovnoprávné modely soužití, dva stejné, stejně důležité, stejně významné, stejně hodnotné a stejně cenné možnosti soužití, a to je soužití heterosexuální a soužití homosexuální. A my se tady prostě dělíme na ty, kteří si myslí, že to tak není, a dělíme se na ty, kteří si myslí, že to tak je. To je dobré, abychom si přiznali.
Pan kolega Jičínský zde mluvil o paktu solidarity, který přijala Francie. Možná že si někteří matně vzpomenete, že já jsem o tomto francouzském modelu hovořil při minulém projednávání zákona a říkal jsem: pokud vám upřímně jde o to, aby tato minorita nebyla diskriminována v nemocnicích, v majetkových otázkách, ve vzájemné vyživovací povinnosti apod., předložte francouzský model, abychom se nezabývali pohlavím těch, kteří se budou registrovat, protože mohou existovat velmi odůvodněné případy, kdy by mohlo být použito toto partnerství i v případě heterosexuálních dvojic, kde samozřejmě nejde o žádnou lásku, jde o soužití solidární, jiné, kde nejde samozřejmě ani o žádný sexuální vztah, ale mohlo by to vyřešit problém těchto lidí. Takoví lidé tady existují, mohli by se registrovat, mohli by si vzájemně řešit majetkové a jiné poměry. Pak by tento zákon řešil problém nejenom homosexuální minority, ale i ostatních lidí, kteří by mohli tento institut využívat.
Tento návrh byl ovšem odmítnut a máme zde opět návrh, který pouze říká, že je úplně jedno, zdali jsme kluk-holka, holka-kluk, cokoliv, že všechno je v soužití na stejné úrovni. Já se domnívám, že to bude v soužití na stejné úrovni tehdy, až muži budou moci rodit. Pokud tomu tak není, tak skutečně zcela rovnost jak mezi pohlavími, tak mezi soužitím nemůže existovat.
Proto mi dovolte, abych s odkazem na to, že bych rád zde v této sněmovně viděl právě onen francouzský model, navrhl vrátit zákon navrhovatelům k dopracování. (Potlesk několika poslanců v pravé části sálu.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu poslanci Petru Plevovi a slova se ujme poslanec Jan Mládek, připraví se pan kolega Janeček.
Poslanec Jan Mládek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, jsem si vědom, že většina z vás je již rozhodnuta, jak bude hlasovat o tomto zákonu, a že nikoho nepřesvědčím. Považuji však za korektní vůči voličům vysvětlit, proč možná můj postoj půjde proti proudu, protože původně jsem byl spíše připraven zaujmout liberální přístup, chránit práva menšin a spíše podpořit tento návrh. Ale čím více jsem přemýšlel o celé věci, tak tím se mi vkrádaly větší pochybnosti, jestli je to správný nápad, udělat tuto tzv. ochranu menšin.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Pane kolego, já vás ještě přeruším a požádám opravdu sněmovnu o klid. Je tady velká míra hluku a rád bych, kdybychom se poslouchali. Prosím, abyste jednotlivé diskuse mimo rámec tématu přesunuli do předsálí, a to odleva doprava a odprava doleva. Děkuji. Pokračujte.
Poslanec Jan Mládek: Domnívám se totiž, že je poměrně jemný rozdíl mezi tolerancí, kterou rozhodně podporuji, a preferencí. A tento zákon, případně i další záměry vedou spíše k preferování této menšinové varianty a k posunu, byť tam ta adopce dětí není, tak tímto směrem.
A tak ve vší pokoře si myslím, že manželství je sice instituce nedokonalá, v krizi, ale je to ta nejlepší instituce, kterou lidská společnost má, podobně jako je to s demokracií a s tržním hospodářstvím. Takže vytváření jakékoliv jiné instituce, která by byla naroveň, vlastně ohrožuje většinovou společnost.
Velmi pozorně jsem poslouchal vystoupení pana docenta Zvěřiny v této věci, ale musím s ním nesouhlasit v jedné věci. My bezpečně nevíme, jaké takovýto zákon bude mít důsledky, protože žádná země nemá dostatečné zkušenosti s tím, aby takováto věc běžela pět, deset, dvacet let, jednu nebo dvě generace. Prostě my to neumíme vyhodnotit a teprve s poměrně větším odstupem zjistíme, jestli to skutečně mělo nulový dopad, nebo nějaký jiný. Měli bychom se na to dívat ve vší pokoře.
Zdá se, že lékaři jsou zajedno v tom, že se homosexualita nedá léčit, ale také se zdá, že pokud se vytvoří příznivé preferenční podmínky, tak se může rozšiřovat. Nemusí to být čtyři procenta obyvatelstva, může to být šest, může to být osm. A také se zdá, že kdykoliv západní civilizace se dostala do úpadku, procento homosexuálů rostlo.
Čili ve vší pokoře bych si dovolil sdělit, že budu hlasovat "ne", možná to bude "měkké ne", ale rozhodně nechci přispět k tomu, že počet homosexuálů se bude zvětšovat, protože jim dáme preference, nebude jich čtyři procenta, ale může jich být šest nebo osm, a že si také přiložíme polínko k úpadku západní civilizace. Možná že je neodvratný, ale není třeba tomu pomáhat. Děkuji. (Potlesk několika poslanců napříč sálem.)
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu kolegovi Mládkovi. Slova se ujme pan poslanec Josef Janeček. Byl v tuto chvíli poslední písemně přihlášený. (Vzdal se slova.)
***