(15.10 hodin)
(pokračuje Filip)
Za stejnou dobu se prokázalo, že nejsme schopni ani tak efektivně řešit obnovu fungování konkrétního ekonomického subjektu, jako je tomu ve Spojených státech amerických, kde primárním postupem v konkursu a vyrovnání je obnova hospodářské činnosti podniku, který se dostal do ekonomických potíží. Oba systémy jsou neslučitelné.
O mně je známo, že nejsem podporovatelem anglosaského práva, že se více zajímám o právo kontinentální. Přesto mi navržená novela nevyhovuje, přesto říkám, že není dobře zpracována a že asi nejlepší by bylo vrátit ji navrhovatelům k přepracování. Není to důvod, že není pod ní podepsán nikdo z našeho klubu. To opravdu není pravda. Ale protože vím, jak je aktuální řešení konkursu a vyrovnání, nenavrhnu vrácení navrhovatelům k přepracování a budu podporovat projití do druhého čtení s tím, že navrhovatelé riskují jediné - že ve druhém čtení bude návrh zákona zamítnut, případně vrácen výborům k novému projednání, s tím, že míra vad v návrhu je poměrně vyšší, než přiznal zpravodaj.
Říkám zcela jednoznačně, že ochrana věřitelů je uvedena v míře pouze účetní. Vůbec nezajišťuje stejnou ochranu věřitelů všech kategorií. A to si myslím, že navrhovatelé velmi dobře vědí. Druhá věc je, že neodstraňuje zásadní vadu, a to je řekl bych právo správce konkursní podstaty nakládat s podstatou jakýmkoli způsobem bez ohledu na věřitele a bez ohledu na čas, který to vyžaduje. To je nejpodstatnější vada návrhu. Dokonce si myslím, že ji ani vláda nevystihla, protože se spokojila s některými ustanoveními, která tam jako jakési lákadlo navrhovatelé uvedli.
Podstata vad našeho konkursního práva je v tom, že správce konkursní podstaty není nijak omezen, aby mohl konkursní podstatu v podstatě zužitkovávat ve prospěch svůj, těch, které pověří určitým způsobem, aby pomáhali správci konkursní podstaty, a konečný efekt pro věřitele je správci konkursní podstaty celkem lhostejný. Alespoň podle stávajícího zákona, ale i podle důsledků novely. Neříkám, že nedošlo ke kroku vpřed. Proto jsem také ochoten připustit debatu nad krokem vpřed a pokusit se posunout ochranu věřitele přece jen o kousek dál jednáním ve výborech. A tady uznávám velký kus práce, který na tom navrhovatelé odvedli.
Co není dopracováno? Správce konkursní podstaty není ničím motivován, aby např. rozpracovanou výrobu nechal dokončit a neprodával ji jako rozpracovanou výrobu, ale jako konečný výrobek, a mohl tedy získat mnohem vyšší efekt pro věřitele.
Uvedu konkrétní příklad. Říkám tomu českobudějovický H-systém. Ten člověk, jednatel, je pravomocně odsouzen, dostal 12 let v trestním řízení. Majitel firmy opravdu firmu vedl tak, že obohatil sám sebe, stavěl domy - proto tomu říkám H-systém. Dům je nedostavěn a na jednom konkrétním domě chybí dodělat, promiňte, "jen" výtah. Ale bez výtahu dům o několika patrech, když je jich více než čtyři, nelze kolaudovat. Protože největším věřitelem je banka, která říká "já mám zajišťovací mechanismy", jak to uvedl pan kolega Pospíšil, bance je jedno, jak dopadnou ostatní věřitelé, a nechce dát zbylé dva miliony korun na dokončení výtahu, dokončení stavby a kolaudaci. Správce konkursní podstaty platí v podstatě sebe, platí znalce, právní službu pro sebe jako správce konkursní podstaty. Dům je v podstatě neobyvatelný, protože jednotlivé obytné jednotky ještě nejsou kolaudovány. Ti, kteří se tam se souhlasem bývalého majitele nastěhovali, mají za sebou většinově rozsudek o vystěhování z nebytového prostoru, protože ten není kolaudován. Ale oni zaplatili 2,5 milionu korun za byt, byt nemají, jsou z něho vystěhováni. Jim není uznána pohledávka za podstatou.
Ale tohle přece víme od roku 1996, od jedné z největších novel zákona o konkursu a vyrovnání! Správce konkursní podstaty není ničím nucen, dokonce ani soudní kontrolou, tedy soudcem krajského soudu, který by nutil jeho, aby konal tak, aby onen efekt z konkursu a vyrovnání byl pro všechny věřitele alespoň akceptovatelný. Tento výsledek prodeje stavby je akceptovatelný pro toho, kdo má zajišťovací právo, a to je banka. Banka si přijde na své, okradeny budou stavební firmy, nejvíc okradeni budou ti, kteří zaplatili byt, který není bytem, protože dům není kolaudován.
Uvádím to jako konkrétní příklady, abych ukázal, proč si myslím, že krok, který navrhli předkladatelé návrhu zákona, je nedostatečný. Nám přece nemůže záležet na tom, že největší z věřitelů uspokojí svůj zájem a ostatní věřitelé budou pominuti. Proč máme v jiných zákonech - a pak kolega Kocourek mě velmi dobře poslouchá a vím proč - proč je ochrana malého akcionáře, proč je ochrana těch, kteří se podílejí na určitém majetku? Protože přece nejde o jednoho věřitele. Jde o ekonomicky efekt toho buď pokračování, to znamená vyrovnání podniku a pokračování ve fungování, nebo konkurs, který neuspokojí jednoho, ale přece jen více věřitelů. Tady si myslím, že návrh zákona je velmi nedostatečný.
Pokud jde o vypořádání se s námitkou, kterou uvedla vláda, tj. že odporuje v současné době zákonným úpravám v Evropském společenství, nemyslím si, že bychom nebyli schopni to ve výborech napravit. Tady souhlasím zcela se zástupcem navrhovatelů, že ve výboru lze dojednat mnohem lepší podmínky, lze dojednat takové znění textu, které nebude odporovat současnému právnímu systému Evropské unie, nebo dokonce vyzve vládu na konkrétní jednání o změně konkursního práva uvnitř celé Evropské unie. Nakonec proto nám bylo vysvětlováno ze strany vládní koalice, že teď už do toho můžeme mluvit; tak se pokusme mluvit i do konkursního práva v celé Evropské unii.
Já jsem totiž přesvědčen, že kdybychom jenom zamítli nebo vrátili předložený návrh zákona k dopracování, zastavili bychom diskusi, kterou tento návrh vyvolává. Já jsem k němu velmi kritický, ale byl bych rád, kdyby se debata o tomto návrhu vedla, kdybychom byli schopni přijímat i argumenty těch, kteří zastávají přece jen jiné stanovisko, než je uvedeno v návrhu.
Pro to, aby diskuse mohla být vedena řekl bych v klidu a pořádku, navrhnu prodloužení lhůty k projednání. Nevím, jestli s tím bude navrhovatel souhlasit, dám to ve dvojí alternativě. Vzhledem k tomu, že jsou před námi parlamentní prázdniny, a tedy nic nebrání tomu, abychom jednali přece jen delší dobu, navrhuji prodloužení o 40 dnů v případě souhlasu navrhovatele, v případě nesouhlasu o 20 dnů, tak aby to bylo hlasovatelné. Jsem přesvědčen, že lhůta k projednání takto prodloužená umožní zejména diskusi se výboru hospodářském, případně rozpočtovém, ale zejména ústavněprávním, kdy je možné se dostat do situace, kdy si takzvaně sladíme noty, a přijmeme konečně novelu, která přece jen posune české konkursní právo k určitému standardu, který zde - přiznejme si - nemáme. A to asi není názor opozice, ale bude to názor i koaličních poslanců.
***