(14.30 hodin)
(pokračuje Pospíšil)
Podle mého názoru to není stejná trestná činnost, to není trestná činnost stejné společenské nebezpečnosti. Kdybych přistoupil na tuto myšlenku, pak bychom mohli ustoupit od toho, co moderní trestní právo říká, mohli bychom ustoupit od subjektivní stránky trestného činu, mohli bychom ustoupit od toho, že u každého protiprávního jednání, u každého trestného činu, byť je nesmírně zavrženíhodný, tak se vždycky zkoumá míra zavinění, zkoumají se pohnutky, které vedly pachatele ke spáchání trestné činnosti.
Proto, dámy a pánové, byť souhlasím se zpřísněním trestů, nemohu souhlasit s množinou, kde zkrátka jsou i trestné činy, které způsobují smrt, ale pouze nedbalostně. Pokud by totiž byla smrt způsobena úmyslně, např. u znásilnění nebo u pohlavního zneužívání, to jsou typy trestných činů obsažených v množině, pak by přece docházelo k souběhu trestného činu znásilnění či pohlavního zneužívání s trestným činem vraždy. To znamená, že pachatel, který někoho znásilní a úmyslně zavraždí, dostane výjimečný trest podle této úpravy. Ale pokud se tak stane nedbalostně, pak si myslím, že je třeba k tomu přistupovat individuálně.
Tolik má první poznámka, která není ideologická, a myslím, že o ní můžeme vést seriózní diskusi, pokud se návrh dostane do dalšího čtení a bude diskutován v ústavněprávním výboru.
Moje druhá poznámka se týká § 29 odst. 3 oné konstrukce, v zásadě presumování trestu doživotí za množinu trestných činů vymezenou v odstavci 2. Předkladatel zde řekl, že nedochází k omezení soudce v rozhodování. Já si myslím, že to není pravda, že k určitému omezení zkrátka dochází. Protože soudce musí uložit trest výjimečný, trest doživotí, jen s jedinou výjimkou, a to takovou, pokud toto nevyžaduje účinná ochrana společnosti. To znamená, že jeho diskreční pravomoc soudu se omezuje. Soud již nepřihlíží k subjektivní stránce, nepřihlíží k osobním poměrům pachatele atd. Já to v tuto chvíli nekritizuji, pouze říkám, že není pravda, že by se soud neomezoval. Omezuje se a nechává svou možnost uvážení pouze v jedné věci při zkoumání podmínek, zda je třeba, či není třeba ochrany společnosti. To je zkrátka faktem bez hodnocení v tuto chvíli.
Osobně musím říci, že s navrženou konstrukcí nesouhlasím. Nevidím důvod, proč bychom měli stanovit jasně určitý trest a pouze stanovit určitou výjimku, kdy nebude uložen. Myslím si, že zásadně tím zasahujeme do logiky rozhodování soudů. Soud přece posoudí určitý trestný čin, a pak přistoupí k uložení určitého trestu na základě individuálních podmínek určité trestné činnosti. Jak říkám, trest může být opravdu velmi výrazný a velmi radikální. Ale myslím si, že možnost jeho individuálního uvážení v plné šíři by měla být zachována. Je přece nelogické, aby soud nezdůvodňoval, proč dá určitý trest. Proč by měl zdůvodňovat, proč určitý trest nedá? To je přece v rozporu s tím, jak je rozhodování soudu vnímáno již několik set let na evropském kontinentě.
Dámy a pánové, tolik k tomuto, kdy považuji obrácené rozhodování odůvodňování soudu v zásadě za nelogické a v rozporu s tím, jak soudy rozhodují.
Druhý krok vnímám v této úvaze, že takováto úprava by byla nesystematická, protože u jiných trestných činů, resp. u jiných trestů je zachována původní konstrukce, kdy soud zváží, rozhodne o trestném činu, a pak následně rozhoduje o trestu. Není tato obrácená konstrukce uvedena i u jiných trestných činů i u jiných trestů. To znamená, že pouze u výjimečného trestu by odůvodňoval, proč neuloží, a u ostatních trestů by odůvodňoval, proč uloží takový trest. To podle mého názoru není systematické a ztrácí se tam vnitřní logika a provázanost trestního zákona.
Dámy a pánové, tolik několik mých obecných poznámek. Předem říkám, že nejsem zásadním odpůrcem této novely, nejsem odpůrcem toho, aby závažná trestná činnost byla radikálněji postihována, než je dosud. Proto neučiním žádný procesní návrh a doufám, že některé mé připomínky nebudou bagatelizovány, byť třeba nemusí s nimi být všeobecný souhlas, ale budou diskutovány, a to asi spíše případně v ústavněprávním výboru. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Jiřímu Pospíšilovi. A nyní udílím slovo panu poslanci Zdeňku Jičínskému, který je posledním přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, dopoledne jsem tady mluvil o určitých obecných problémech měnění trestního kodexu. Tyto věci nebudu opakovat, vztahují se i na tuto novelu. Jenom chci říci předem, a to jsem už vyslovil také v řadě svých předchozích vystoupeních na schůzích sněmovny v dřívějším volebním období, že jsem pro to, aby se tresty ukládané podle trestního zákona zpřísnily nejenom z hlediska faktického zpřísnění těch ukládaných trestů, ale i z hlediska výše trestních sazeb.
Přesto ale nepovažuji za vhodné, a to z metodologického hlediska, a tady navazuji na to, co říkal pan zpravodaj kolega Pospíšil, aby se v tomto směru velmi závažná úprava ukládání trestů i jejich stanovení posuzovala izolovaně. Trestní zákoník nový bude mít určitý komplex trestů a v tomto směru je v rámci tohoto komplexu třeba posuzovat otázky jejich ukládání, jejich zpřísňování, tresty za úmyslné trestné činy, za činy neúmyslné apod. To je moje metodologická poznámka k této věci. O podrobnějších důvodech, proč nejsem pro izolované změny, jsem hovořil dopoledne.
Dále mám jednu poznámku, která platí jako slovo do vlastních řad, to znamená, vztahuje se i na předchozí návrh, který podávali moji straničtí kolegové - že z hlediska parlamentní kultury považuji za správné, aby tam, kde vláda má ve svém vládním prohlášení návrhy změn zákonů, aby je předkládala především vláda, a nikoliv poslanci z vládních stran formou poslanecké iniciativy. To není omezování jejich ústavního práva, to je prostě základní dělba práce, která v normální parlamentní demokracii existuje. Samozřejmě jsou možné výjimky, nic v této oblasti neplatí absolutně, ale takováto dělba práce by měla být, protože tím potom je parlamentní činnost i pro veřejnost přehlednější.
Třetí poznámka, rovněž metodologického řádu. Jestliže do našeho právního řádu zavádíme určité instituty nebo měníme dosud používané instituty, tak potom je třeba mít pro to řádné odůvodnění, ale je vhodné mít i jisté srovnání, kde se inspirujeme, a zda tato inspirace odpovídá tomu, jak se náš právní řád vyvíjel a vyvíjí a jakým směrem jej chceme změnit. Jde totiž o to, že právní řád má své principy i ve sféře trestního práva. V poslední době dochází k určitým změnám. Evropské kontinentální právo se mění vlivem práva anglosaského, ale přesto je třeba si tyto problémy uvědomovat a klást si otázky, kde tyto naše dosavadní principy chceme měnit, nebo měnit nechceme. Neodmítám, nejsem takový tradicionalista, abych si myslel, že se nedají zavádět nějaké nové právní instituty, ale zároveň nejsem stoupenec příliš velkého vymýšlení něčeho nového, protože právní řád a právní kultura má své základy ověřené v průběhu dlouhých dob, a myslím, že polistopadové období nám ukázalo, že různé novátorské činy k ničemu dobrému nebyly.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému a ptám se, zda se někdo další hlásí do obecné rozpravy. Nikoho nevidím, obecnou rozpravu tedy končím.
***