(14.20 hodin)
(pokračuje Parkanová)
V této souvislosti musím připomenout, že ani doživotní trest není v pravém slova smyslu trestem doživotním, protože podle § 62 trestního zákona může být osoba odsouzená k tomuto trestu podmíněně propuštěna po nejméně 20 letech výkonu tohoto trestu.
Ještě jednu podstatnou novinku náš návrh přináší, to je nové znění odstavce 3 § 29, kde se říká, že soud neuloží doživotí tomu, kdo spáchal opětovně čin, za který je možno podle téhož paragrafu odstavce 2 doživotí uložit, pokud si to nevyžaduje účinná ochrana společnosti. Touto negativní větnou stavbou se z pozice prokazování důvodů pro uložení doživotního trestu přechází na pozici prokazování důvodů neuložení tohoto trestu. Zjednodušeně řečeno se soud u pachatelů, kteří podruhé spáchají kupříkladu vraždu, bude muset více než dosud zamýšlet nad tím, zda opravdu existují důvody, aby tento doživotní trest neudělil.
Já jsem si vědoma toho, že návrh, který předkládáme, má některé legislativně technické nedostatky, mimo jiné mu tyto nedostatky vyčítá i vláda. Určitá neprovázanost trestních sazeb je přirozeně dána stávající systematikou trestního zákona, kterou změnit není v silách poslanecké iniciativy. Na druhou stranu námitky směřující k nevyváženosti, přílišnému rozpětí trestních sazeb a podobně zcela zjevně vycházejí z názorových rozdílů právě na ten účel a smysl trestu, o kterých jsem dříve mluvila. Přirozeně jsem si také vědoma toho, že onen výběr skutkových podstat, u kterých soud může pachateli udělit trest doživotního odnětí svobody, může být věcí další diskuse, ke které jsme připraveni. K tomu je ovšem zapotřebí, aby náš návrh byl propuštěn do druhého čtení, a já vás proto prosím o jeho podporu. Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Václav Frank. Připraví se pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslanec Václav Frank: Já děkuji, paní místopředsedkyně. Pane ministře, kolegyně a kolegové, já jsem si samozřejmě vědom, že k návrhu zákona zejména odborná veřejnost bude mít celou řadu připomínek, námětů, mnohdy i vážných. Rád bych vám všem také ale oznámil, že jsem jeden z těch, kteří spolupodepsali návrh tohoto zákona, a to právě s ohledem na jeho smysl, jak tady již bylo řečeno. I já jsem totiž přesvědčen o tom, že lidský život má a musí mít svou hodnotu nade vším ostatním. Ani já se nemohu dívat na to, jak se mnohdy stává pouhou jakousi levnou záležitostí, a to zejména v případech, kdy je soudem zloději několika milionů dán stejný trest jako tomu, kdo odstranil člověka za to, že mu dlužil, anebo dokonce překážel v jiné situaci. Navíc odsouzený násilník, jehož čin převážně zanechávající na poškozeném celoživotní následky, ať již duševní nebo tělesné, se může za vzorné chování dostat na svobodu za poměrně krátkou dobu. A jak říkala paní kolegyně Parkanová, i na doživotí odsouzený zločinec si může po dvaceti letech podat žádost o prominutí zbytku trestu.
Já jsem si samozřejmě také vědom toho, že můj názor asi nepochodí u profesionálních, nebo chcete-li amatérských právníků, kteří možná realisticky připomínají, že opakovaných vražd již jednou za v podstatě stejný zločin odsouzeným člověkem je velmi málo. A pokud se s takovýmto případem v praxi setkali, stejně prý nadělovali doživotí. Možná právem, možná ne považují tento návrh novely trestního zákona - právě i z tohoto pohledu - za naprosto zbytečný. Já mám ale na celou problematiku jiný názor. Nemám právní vzdělání, a to ani amatérské, ale dovolím si tvrdit, že společnost musí mít právo a také povinnost bránit se nebezpečným jedincům, a to i za cenu jejich izolace.
Poslední poznámka směřuje k reakci, respektive ke stanovisku naší vlády. Pakliže i tato předloha napomohla tomu, že se konečně ve vládě snad pohne svědomí a bude zapracováno trošku rychleji na novém trestním kodexu, který také počítá s tím, že násilné trestné činy by byly ohodnocovány vyššími trestnímu sazbami, jsem přesvědčen, že je to ku prospěchu věci a společnosti jako celku.
Domnívám se, že nic nebrání ani tomu, aby tyto návrhy - projednávaná předchozí novela, tato i ta vládní - mohly být projednávány současně. Chci ale upozornit a varovat, ne na základě čísel předložených předkladatelem, před dalším handrkováním o tom, čí předloha je lepší. Může totiž také celospolečensky dojít, jak jsem někde četl, k nebezpečí z prodlení. Zkrátka a dobře - vzetí lidského života přece není totéž jako ukradení sebevětší částky peněz. A pokud se nemýlím, tak právě tyto činy jsou našimi soudy - a já zdůrazňuji, že ne jejich vinou - trestány zhruba stejně. Pokud se shodneme na tom, že je třeba trestní zákon zpřísnit, pak bych prosil o to, abychom se pokusili udělat počin k ochraně základního lidského práva, to je mimo jiné především právo na život.
I já doporučuji proto Poslanecké sněmovně propustit návrh novely zákona do druhého čtení a hledat tak společnou cestu v řešení této problematiky. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Nyní má slovo pan poslanec Jiří Pospíšil. Připraví se pan poslanec Zdeněk Jičínský. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Pospíšil: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, po projevech, které obhajují a oslavují onen návrh, si dovolím několik kritických slov k předloženému textu.
Chci nejprve říci, že souhlasím se základní myšlenkou navrhovatelů, že výše trestních sazeb, jimiž mohou být trestány trestné činy proti životu, zdraví a lidské důstojnosti, nejsou v našem právním řádu dostatečné. To znamená, základní myšlenka reformovat v této oblasti sankčnost těchto trestných činů je ve shodě s mým právním názorem. Jsem pro to, aby tyto trestné činy byly mnohem výrazněji trestány než jiné trestné činy, které chrání například majetek, státní zřízení nebo jiné, zvláště poté veřejné produkty.
Mám však za to, že myšlenka, která podle mého názoru je správná, nabyla ne úplně ideální podoby. Dovolím si, když dovolíte, vyjádřit se k tomu hlavnímu, to je k § 29, který upravuje otázku výjimečného trestu. K ostatním paragrafům, které v zásadě upravují samotné sazby, se vyjadřovat nebudu. Spíše bych poprosil pana navrhovatele, aby případně řekl, nakolik se ony nové sazby, které předložený sněmovní tisk přináší, shodují s úmysly zákonodárce, respektive Ministerstva spravedlnosti, které připravuje nový kodex. Nakolik v případě přijetí poslanecké iniciativy a potom následném přijetí nového kodexu nedojde k disharmonii, která může snížit právní jistotu našich občanů. Tolik moje otázka.
A nyní, jak jsem řekl, k § 29, který upravuje otázku výjimečného trestu. Má první námitka se bude týkat okruhu trestných činů, které jsou zahrnuty do množiny, kdy má být v zásadě uložen výjimečný trest, a to trest doživotí. Předtím ještě říkám, že souhlasím s myšlenkou zúžit trest doživotí na výjimečný trest a výjimečný trest do 25 let odsunout. Ale zpět k oné otázce množiny trestných činů, které by měly být v budoucnosti postihovány a priori doživotím. Já nesouhlasím s tím, aby v této množině byly zahrnuty i ty trestné činy, kde je sice možné způsobit smrt, ale smrt nedbalostně. Podle mého názoru není možné - byť to možná nezní populárně, nedá se to obhajovat před davy - srovnávat trestnou činnost, kdy je úmyslně někdo usmrcen, úmyslně zavražděn, a trestnou činnost, která může být nesmírně společensky závažná, může to být nesmírně odsouzeníhodné jednání, ale kdy ta smrt nastane nedbalostně.
***