Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 2002 – 2006

(Jednání pokračovalo ve 14.02 hodin.)

Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Vážené kolegyně, vážení kolegové, zahajuji dnešní odpolední jednání. Budeme projednávat podle schváleného pořadu schůze bod

Stanovisko vlády jsme obdrželi jako sněmovní tisk 625/1. Prosím, aby za navrhovatele předložený návrh uvedl pan poslanec Pavel Severa. Prosím, pane poslanče.

Poslanec Pavel Severa: Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, když jsme začali hovořit opět po několika letech o tomto návrhu zákona, což bylo někdy v říjnu minulého roku, bylo číslo obětí trestných činů recidivistů 260. Ukazuji toto číslo z toho důvodu, že po půl roce musím konstatovat, že stav obětí, kdybych hovořil a každá vteřina mého projevu znamenala jeden lidský život zmařený rukou recidivisty, tak bych dneska hovořil již déle a hovořil bych více než pět minut, protože to číslo obětí trestných činů je již 304; a dnešní den to bude již více, protože toto je statistika k loňskému poslednímu dni prosince.

Já se v souvislosti s tímto návrhem zákona nebudu tady zabývat podrobnostmi, které máte ve svém tisku, pouze si položím otázku, jestli je možné dále čekat a proč čekat. Doplňuji znovu - kolik životů jsme mohli zachránit, a to z toho prostého důvodu, že víme ze statistiky, že zhruba třetina recidivistů, kteří jsou odsouzeni za trestný čin, tak je dneska ve věznicích zastoupena a byla trestána více než třikrát. A pokud byste chtěli vědět, kolik je recidivistů, kteří byli trestáni více než pětkrát, tak toto procento je skoro 11 %. Více než 304 ztracených lidských životů je tedy prvním důvodem, proč já a více než tři desítky mých kolegů předkládáme tuto novelu trestního zákona, pro kterou se vžilo označení "třikrát a dost".

Ochrana lidského života a zdraví, lidské důstojnosti a svobody je druhým důvodem, a jakékoliv selhání ochrany těchto hodnot se totiž projevuje ve snížení důvěry lidí ve schopnost státu plnit své základní poslání. Roste nedůvěra občanů v právní řád, ve vymáhatelnost práva, ve státní aparát a jeho schopnost zajistit alespoň minimální míru bezpečí a stabilní úroveň kriminality. Já se obávám, že současnou situaci v české společnosti lze v mnoha případech tímto způsobem charakterizovat.

Dalším důvodem pro předložení této novely je moje silné přesvědčení, že není skutečně na co čekat. Rekodifikace trestního zákona je občanům naší země slibována již více než deset let. Na tomto místě tehdy v roce 1995 pan ministr Novák říkal, že rekodifikace je otázka několika měsíců. Deset let čekáme. Deset let na takovou úpravu, která by více chránila životy našich občanů - a dosud nepřišla. A mám také otazník, který je spojen s rezignací ministra Čermáka - jak předložená novela trestního zákona celé rekodifikace, jak bude vlastně uvedena v život, jak dlouho to bude ještě trvat.

Dámy a pánové, přestože se mediální nálepka "třikrát a dost" mého návrhu nezměnila, musím na začátku naší debaty zdůraznit, že obsah tohoto návrhu je výrazně odlišný od návrhu z roku 1995 a že je odlišný od platné právní úpravy, která je platná na Slovensku. Společné však těmto dvěma návrhům zůstává jedno: je to snaha zajistit větší a účinnější systém ochrany lidského života před úzkou skupinou chronických a nenapravitelných násilníků. Nepředkládáme tedy stejný návrh. Diskutovali jsme ho totiž se soudci, vysokoškolskými pedagogy, experty na trestní právo, laickou i odbornou veřejností a připomínky jsme po asi šestiměsíční diskusi zapracovali.

Proto naše novela na rozdíl od té z roku 1995 posiluje - zdůrazňuji - posiluje pozici a rozhodování soudů. Nechceme se z pozice zákonodárců vlamovat do nezávislé role soudů. Naopak, chceme jim dát větší prostor ke zvážení jednotlivých trestů.

Jsme přesvědčeni, že důsledná ochrana společnosti si vyžaduje důraznější postih pachatelů, a to zejména těch, o kterých hovořím, pachatelů recidivistů. Proto navrhuji úpravu nejvyšší možné výměry trestů ze současných 15 na 25 let odnětí svobody, aniž by musely být splněny výjimečné zákonné podmínky. Soud by v tu chvíli měl možnost - opakuji možnost - uložit trest doživotí za jakýkoliv trestný čin, jehož důsledkem by byla úmyslně zaviněná smrt člověka, vražda. Pachatel, u kterého se prokáže, že vraždil opakovaně, by podle tohoto návrhu nebyl odsouzen na doživotí pouze v případě, že uložení takového trestu by soud zdůvodnil. Domnívám se, nebo jsem si jist, že na takové zdůvodnění mají občané právo.

Jinými slovy, uvědomujeme si, že jedinou účinnou ochranou jedince a společnosti před malou, ale velmi, velmi nebezpečnou skupinou recidivistů je jejich izolace od společnosti. Věřit, že další pobyty ve vězení budou mít konečně výchovný efekt, je naivní v případě, kdy tito recidivisté páchají tuto trestnou činnost počtvrté, popáté. Jak jsem na začátku sdělil, osob trestaných popáté je ve výkonu trestu v tuto chvíli více než 480. Přesto necháváme soudu stále odpovědnost a možnost od tohoto výjimečného trestu upustit, nicméně toto své rozhodnutí musí vysvětlit.

Dámy a pánové, nebudu se opakovaně ptát, kolikrát si můžeme dovolit propustit takové lidi, kteří nás už přesvědčili, že jejich náprava není možná. Nebudu se ptát proto, protože v naší zemi objasňujeme skoro, skoro všechny vraždy, a o to smutnější je, že třetině z nich jsme mohli předejít.

Za několik okamžiků budete rozhodovat o tom, zda toto řešení vnímá společnost jako řešení potřebné. Podstatou našeho návrhu je upřednostnění zájmu slušných občanů před recidivisty, a to byť za cenu jejich společenské izolace v přesně definovaných případech. Platí pravidlo, že mnohem důležitější pro dodržování práva není tvrdost sankce, ale její neodvratnost. Páchání zločinů se v České republice musí přestat vyplácet. Vy budete rozhodovat o tom, zda soudy budou moci ukládat odpovídající tresty za zločiny, které nelze tolerovat. A já jen na závěr velmi rychle zopakuji.

***