(9.30 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Pan ministr zahraničí se samozřejmě pokoušel organizovat různé konference, různé kulaté stoly, různé semináře a akce podobného typu, ale tyto věci nemohou nahradit plnohodnotné jednání mezi vládou a opozicí za účelem nalezení politického konsensu na české politické scéně, takového konsensu, který by přetrval jedno volební období jedné vlády, který by skutečně mohl sloužit jako základ české národní pozice pro budoucí uspořádání Evropské unie a pro naše postavení v Evropské unii.
V každém případě je to důkaz neschopnosti komunikovat, je to důkaz neschopnosti komunikovat jak ze strany předsedy vlády, tak ze strany ministra zahraničí. To, že předseda vlády komunikovat neumí, že neumí komunikovat se svými voliči, že neumí komunikovat pravděpodobně ani se svými poslanci, že neumí komunikovat s veřejností, to jsme se samozřejmě měli možnost přesvědčit o tomto víkendu. Možná že neumí komunikovat ani sám se sebou, ale to je spíš jeho problém.
Za vážnější považuji toto komunikační selhání ze strany ministra zahraničí. Protože na čem jiném by měla být založena úspěšná a efektivní diplomacie než na komunikačních schopnostech? Jestliže ministr zahraničí nebyl ochoten a nebyl schopen komunikovat s parlamentní opozicí v takto závažných věcech, nebyl ochoten hledat politický konsensus v takto závažných věcech, pak si jenom kladu otázku, jakým způsobem asi takový ministr zahraničí komunikuje a jakým způsobem asi jedná na mezinárodní nebo mezistátní úrovni.
O tom, že bylo možné najít shodu, že bylo možné najít podobný konsensus, není pochyb. Já jsem v této sněmovně vystoupil několikrát na téma evropské ústavy. Moje vystoupení je možno dohledat na stenozáznamu. Několikrát jsem zcela explicitně řekl, které body z vládní pozice vůči Evropské ústavě se těší i podpoře nejsilnější opoziční strany. Jsou takové body, jsou takové pozice, jsou takové dílčí postoje této vlády, které může i nejsilnější opoziční strana podpořit. Pokud by o to vláda stála, mohli jsme se na tom explicitně dohodnout. Vláda a její předseda a její ministr zahraničí nikdy ani nejmenší takový zájem neprojevili a žádné hledání takového konsensu nepodpořili.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane poslanče. Kolegyně a kolegové, poprosím vás všechny o snížení intenzity hluku v jednacím sále, ke kterému můžeme přispět každý sám individuálně.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Teď bych se krátce, ale skutečně velmi krátce věnoval samotnému tištěnému materiálu. Mohl bych ho probírat bod po bodu, jako jsem to již učinil jednou, a mohl bych tam identifikovat body, ve kterých s vládou můžeme souhlasit - a to zdůrazňuji, že takové body tam jsou, že lze nalézt -, a naopak body, ve kterých s vládou v žádném případě souhlasit nemůžeme. Připadá mi to ale zbytečné, protože ani v tomto písemném materiálu si vláda bohužel nevytyčila mantinely, nevytyčila si limity, za které už není ochotna jít, tudíž definice její pozice v tomto materiálu postrádá jakéhokoliv smyslu. Vláda tady píše, že klíčové otázky, zejména definice kvalifikované většiny, složení komise a rozsah většinového rozhodování, budou rozhodovány až na úrovni Evropské rady. To je samozřejmě pravda, ale vláda si tímto písemným materiálem definuje sama sobě natolik široký mandát, že je v podstatě zbytečné o tomto materiálu vést jakoukoliv věcnou diskusi, protože jakýkoliv postoj vlády, který je definován a popsán v tomto materiálu, se může jakýmkoli směrem a jakýmkoli způsobem změnit. To je v tuto chvíli zřetelné.
Jsem přesvědčen, že tento materiál proto nezůstane návodným materiálem pro vládu, že vláda se ho držet nebude, že podle něj vyjednávat nebude, že je tady víceméně jediná jistá věc. Že je a bude vláda ochotná na Mezivládní konferenci kývnout na cokoli, pokud jde o znění evropské ústavy. Na cokoliv. Pak se samozřejmě vrátí domů a bude to vydávat za historický úspěch, bude to vydávat za úspěch vlády. Bude se snažit přesvědčit Poslaneckou sněmovnu a veřejnost, že to nebylo možné, že to jinak nešlo.
Jsem přesvědčen, že s takovýmto vládním postojem nemá vůbec význam, abychom věcně tento materiál zkoumali a projednávali. Nemá také vůbec žádný význam, abychom se tady pokoušeli prosadit nějaké usnesení, které by tuto vládu k něčemu zavazovalo. Já jsem to zkusil v minulosti dvakrát, pokoušel jsem se tady navrhnout usnesení, které by vládu zavázalo, aby nepřistoupila na zhoršování pozice České republiky vůči stávajícímu stavu garantovanému přístupovou smlouvou a Smlouvou z Nice. Avizuji, že dnes to dělat nebudu, protože to považuji za zbytečné, nebudu navrhovat žádné usnesení, protože náš postoj je jasný. Byl mimo jiné explicitně vyjádřen v dopise.
My budeme posuzovat výsledek, se kterým vláda přijede z Bruselu, jedině a pouze podle pohledu, zda udrží, nebo zhorší postavení České republiky uvnitř Evropské unie oproti stávajícímu stavu, zda tudíž bude, nebo nebude ku prospěchu České republiky a jejích občanů.
Zdá se, že dokonce i někteří poslanci vládní koalice si už začínají uvědomovat, jak je závažné právě rozhodnutí o namíchání systému většinového hlasování. Že si uvědomují, že to je klíčová otázka, na které se bude lámat celé uspořádání Evropské unie. Dovolte mi, abych citoval z dnešních Lidových novin: V žádném případě by se neměl přijímat narychlo spíchnutý polotovar před projednáním všech alternativ, a proto by se pro rozhodnutí o ústavě neměl určovat časový limit. Tento citát pochází z článku jednoho z poslanců vládní koalice, pana poslance Jiřího Karase, který - pokud se nemýlím - byl také kandidátem do Evropského parlamentu. Já se mohu k těmto slovům pouze přihlásit. Jsem rád, že i ve vládní koalici se nacházejí poslanci, kteří si závažnost tohoto problému uvědomují, kteří na rozdíl od některých ministrů to nepodceňují.
Dámy a pánové, nemám už, co bych dalšího k vládní pozici dodal. Pan předseda vlády nás seznámil stručně s pozicí, se kterou odjíždí na Mezivládní konferenci, dostali jsme písemný materiál, ke kterému jsem se vyjádřil. Pan předseda vlády obdržel dopis, který explicitně charakterizuje, co si o vládním postoji myslí nejsilnější opoziční strana - Občanská demokratická strana.
Já vám děkuji za pozornost. Usnesení navrhovat v žádném případě nebudu. Znovu zdůrazňuji - vláda bude posuzována podle toho, s jakým výsledkem z Bruselu skutečně přijede. Mám silné obavy, nebo dokonce jistotu, že tato vláda - stejně jako tomu bylo v případě jednání o Dohodě o přístupu České republiky do Evropské unie - je ochotna kývnout doslova na cokoliv, bez ohledu na to, jaké reálné dopady to pro Českou republiku a její občany bude mít.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ODS.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo má předseda vlády.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, v prvé řadě mi dovolte, abych reagoval na několik často opakovaných a znovu a znovu zdůrazňovaných dezinterpretací, které často zaznívají z úst zejména poslanců Občanské demokratické strany, a z úst poslance Zahradila zejména.
Dvojitá většina, ba dokonce trojitá většina už je včleněna do Smlouvy z Nice. Populační kritérium 62 % existuje už ve Smlouvě z Nice, to znamená, že tato změna se vlastně neodehrává.
Za druhé musím zdůraznit, že je nutné zásadně odmítnout, že by neprobíhaly konzultace a debaty, protože mandát vlády se rodil v rozsáhlých debatách uvnitř českého parlamentu, ve výboru zahraničním a integračním, kde jsme standardními prostředky poctivě a otevřeně debatu vedli. Možná že si pan poslanec Zahradil představuje nějaká zákulisní a kuloární jednání. To možné je, ale nepovažujeme to za zcela korektní. Proto odmítám, že by jednání a debata o tomto textu vedeny nebyly.
***