(9.20 hodin)
(pokračuje Zahradil)
Je v něm obsažen zejména nebo téměř výhradně postoj vlády k jednání o návrhu takzvané ústavní smlouvy. Já se tedy vymezím pouze na tuto ústavní smlouvu. Stranou v tuto chvíli ponechám záležitosti týkající se například výběru budoucího předsedy Evropské komise. Mimo jiné i z toho důvodu, že jméno budoucího předsedy Evropské komise bude záviset také velmi silně na postoji Evropského parlamentu, čerstvě zvoleného Evropského parlamentu, k navržené osobě, a že tedy stanovisko, které vyjde z Mezivládní konference, nebo návrh, který vyjde z Mezivládní konference, jistě nebude možno zcela ignorovat, ale konečné slovo a poslední slovo bude mít podle mého názoru stejně rozložení politických sil v Evropském parlamentu, případně dohoda mezi politickými silami reprezentovanými v Evropském parlamentu.
Ještě mi dovolte předeslat, než se budu věnovat krátce tomu návrhu samotnému, že situace na české politické scéně, pokud jde o snahu hledat vnitropolitickou shodu, širokou vnitropolitickou shodu na českém postoji, jednotném českém postoji vůči návrhu ústavní smlouvy, se za poslední půl rok nezměnila, tedy od krachu jednání v prosinci 2003. Nezměnila se bohužel v tom smyslu, že ani mezi prosincem 2003 a červnem 2004 vláda, zejména její předseda, zejména její ministr zahraničí nepodnikli ani sebemenší aktivitu, ani sebemenší iniciativu v tom směru, aby se pokusili nalézt nějakou společnou platformu s opozicí, aby se pokusili nalézt nějaký nejmenší společný jmenovatel, na kterém by se české politické strany nebo alespoň parlamentní strany mohly sjednotit tak, aby stanovisko a postoj, názory a priority, které z takového jednání vzejdou, bylo možno považovat za jednotné stanovisko české politické reprezentace. K tomu bohužel nedošlo, nás to velmi mrzí a považujeme to za výraz nezodpovědnosti této vlády, zejména jejího předsedy a zejména jejího ministra zahraničí, za neschopnost zejména těchto dvou čelných ústavních představitelů komunikovat o tak závažné záležitosti, jakou je návrh budoucí architektury Evropské unie, který bezesporu přesahuje rámec jednoho volebního období jedné vlády, tedy této vlády, a považujeme to za výraz přezíravosti a arogance této vlády vůči názorům opozice, vůči názorům případným odlišným od názorů, které zastává tato vláda.
V tomto smyslu odeslal předseda ODS Mirek Topolánek v pondělí na základě pověření výkonné rady předsedovi vlády České republiky otevřený dopis. Tento dopis byl samozřejmě dán k dispozici i médiím a byl dán k dispozici i vedoucím zastupitelských misí v České republice, zastupitelských misí členských států Evropské unie. Protože jsme se včera dozvěděli o tomto dopise některé velmi zajímavé věci, některé velmi zajímavé charakteristiky, například to, že jsou v něm vyjádřeny extrémní názory, což pochází z úst předsedy vlády, anebo dokonce to, že ten dopis je protiústavní, což je obzvláště pozoruhodný výrok, který zplodil pan ministr zahraničí a místopředseda vlády, já si tady dovolím ten dopis teď doslova přečíst, on není dlouhý, abychom mohli posoudit všichni, zda skutečně je výplodem jakéhosi extremismu nebo protiústavního myšlení. Já doufám, že zdi této ctihodné sněmovny text tohoto dopisu unesou.
Mirek Topolánek píše panu předsedovi vlády:
Vážený pane předsedo vlády, za několik dnů se uskuteční další mimořádně důležité setkání představitelů členských států Evropské unie, Mezivládní konference, které má na programu mimo jiné jednání o dalším osudu takzvané evropské ústavy. Česká vláda, které předsedáte, odjíždí na tuto konferenci s vyjednávací pozicí, která bohužel není výsledkem široké shody napříč politickým spektrem. Vaše pozice je založena pouze na shodě uvnitř slabé stojedničkové vládní koalice, která navíc v právě proběhlých volbách utrpěla drtivou porážku, a její další osud je nejistý. Proto mi dovolte zdůraznit, že pozice vlády ani nadále nemá podporu nejsilnější opoziční strany - ODS. Vláda a vy osobně jste se dopustili vážného selhání a projevili jste mimořádnou nezodpovědnost, když jste nedokázali vybudovat politický konsensus okolo tématu, jehož závažnost přesahuje délku jednoho volebního období jedné vlády. Riskujete tím diskontinuitu české zahraniční politiky v případě, že se vládní zodpovědnosti v České republice v budoucnu ujme jiná vládní sestava.
Vzhledem k těmto okolnostem vám sděluji, že ODS se necítí jakkoli vázána vládní pozicí na Mezivládní konferenci a vyhrazuje si právo jednat ve věci evropské ústavy zcela autonomně a tak, jak to podle našeho názoru odpovídá nejlépe zájmům České republiky a jejích občanů.
Jsme i nadále přesvědčeni, že je nepřijatelné jakékoli zhoršení naší pozice uvnitř Evropské unie vůči podmínkám garantovaným nám ve smlouvě o našem přístupu k Evropské unii a ve Smlouvě z Nice. Jedná se především o plánované nahrazení dosavadního systému vážených hlasů, založeného na principu degresivní proporcionality, systémem takzvaně populačním, založeným na počtu obyvatel jednotlivých států Evropské unie při většinovém hlasování v Evropské radě. Taková změna výrazně redukuje náš vliv v Evropské radě bez ohledu na nastavení hranic pro kvalifikovanou většinu, a proto není v zájmu České republiky.
Skutečnost, kdy vládní pozice vůči takzvané evropské ústavě není podporována napříč politickým spektrem, ale prosazována pouze aktuální, navíc nejmenší možnou vládní většinou, považujeme za velmi vážnou. Domníváme se, že je vaší povinností sdělit tuto skutečnost vašim vyjednávacím partnerům z ostatních členských zemí Evropské unie. Proto považujte tento dopis za otevřený. S jeho obsahem budou seznámeni i vedoucí jednotlivých diplomatických misí členských zemí Evropské unie v České republice, stejně jako vedoucí Stálé mise České republiky při Evropské unii v Bruselu, aby mohli své protějšky a další příslušná místa o svrchu uvedených skutečnostech pravdivě informovat.
Tolik tedy dopis. O tom, zda je protiústavní, o tom, zda je extremistický, nechám rozhodnout vás a váš zdravý rozum. Chtěl bych podotknout pouze jednu věc na okraj. Nikde v tomto dopise není zpochybněn formální mandát vlády k tomu, aby jakákoli jednání na Mezivládní konferenci vedla a aby tam také něco dojednala. Ale já se s vládou nehádám o formální mandát. Já se s ní přu o to, jestli je rozumné a prozíravé, aby vláda, která disponuje tou nejslabší parlamentní většinou a která navíc utrpěla velmi drtivou porážku své vnitřní i své evropské politiky v právě proběhlých volbách do Evropského parlamentu, se nadále chovala způsobem, který vylučuje jakoukoli komunikaci napříč politickým spektrem o tak závažné věci, jako je budoucí uspořádání Evropské unie. Skutečností je, že vláda si prostě evropskou agendu přivlastnila, že si ji svým způsobem monopolizovala a že po celou dobu přípravy vládních stanovisek vůči Mezivládní konferenci, zejména vůči evropské ústavě, nekomunikovala s opozicí, v žádném případě se nepokoušela o nalezení široké vnitropolitické shody. Ani loni na podzim před prvním kolem Mezivládní konference o ústavě, ani letos na jaře před druhým kolem konání Mezivládní konference o této ústavě.
***