(9.40 hodin)
(pokračuje Špidla)
To, co mi zásadně chybí, je jakýkoli konkrétní přístup Občanské demokratické strany. Myslím si, že je správné znát základní otázku. Chce Občanská demokratická strana, aby byla podepsána ústavní dohoda, kterou Česká republika a Evropa potřebují, nebo ne? Zda existuje podmínka, za které by to bylo možné. Takovou podmínku jsem nikdy neslyšel. To je to, co je důležité.
Dámy a pánové, je zřejmé, že ta smlouva, která bude podepsána, případně bude smlouva, kterou podepíší všechny státy Evropské unie. Nebude to smlouva, na kterou by přistoupila pouze Česká republika. Bude-li smlouva podepsána, bude podepsaná Polskem, Irskem, Lotyšskem, Litvou, Maďarskem, Maltou, a mohl bych pokračovat státy velkými i malými. Odmítám myšlenku, že mandát české vlády je formulován nekonkrétně, a odmítám myšlenku, že je nesprávné pro Českou republiku podepsat smlouvu, která vychází ze základního principu Konventu.
Dámy a pánové, veškeré opce, veškerá rozhodnutí, která jsou na stole, mají stanovisko České republiky. Podpis bude podpis vyváženého celku. A jasně říkám, že pokud k podpisu dojde, tak tam bude podpis rukou všech premiérů Evropské unie, nikoliv pouze ojedinělý podpis českého premiéra. Nepochybuji o tom, že premiéři ostatních zemí nejsou zpochybňováni ODS, protože není jejich opozicí, z hlediska schopnosti hájit dlouhodobé a strategické zájmy svých vlastí.
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane předsedo. Ještě s faktickou poznámkou pan kolega Zahradil. (Poslanec Zahradil: Jsem zpravodaj.)
Děkuji za upozornění. Pan kolega Zahradil jako podle zvyklostí stanovený zpravodaj k tomuto bodu může vystoupit s přednostním právem před ostatními kolegy. Další přihlášený je pan poslanec Šeich, poté pan poslanec Jičínský.
Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající. Já si myslím, že reakce pana předsedy vlády byla naprosto typická a odpovídá jeho politickému stylu, který, nevím, jak přesně by se dal označit, ale koneckonců voliči mu ho o víkendu zhodnotili poměrně výrazným způsobem. Místo komunikace, místo snahy o hledání a nalezení alespoň nějaké shody na tak důležité věci, jako je budoucnost Evropské unie a pozice České republiky vůči této budoucnosti, tady slyšíme opět konfrontaci, střet, zaťatost, nenaslouchání. Já se s tím smířit dost dobře nemohu, musím některé poznámky pana předsedy vlády okomentovat.
Nevím, jestli pan předseda vlády záměrně - dejme tomu - zkresluje některé skutečnosti, anebo jestli jen některým drobným nuancím v návrhu evropské ústavy nerozumí. Budu raději předpokládat to druhé, protože kdybych předpokládal to první, tak bych musel také předpokládat, že pan předseda skutečnosti zkresluje vědomě.
Pokud jde o takzvanou dvojitou většinu, o které tady pan předseda vlády hovořil, je samozřejmě pravdou, že v jednom jejím aspektu už se i dnes hlasuje podle řekněme modifikovaného populačního principu, tedy je zapotřebí určitého počtu států, aby ten který návrh byl schválen; ale základem je, že každý členský stát má v Evropské radě přidělen určitý počet vážených hlasů, vážených hlasů, se kterými může v Evropské radě disponovat. Tento počet vážených hlasů mírně zvýhodňuje země menší nebo středně velké, jako je např. Česká republika, a mírně znevýhodňuje země velké, jako je např. Německo. Říká se tomu princip degresivní proporcionality. V návrhu evropské ústavy je tento princip jednou provždy opuštěn a je zcela nahrazen principem populačním, podle něhož se hlasuje v Evropské radě za prvé podle populačního kritéria, tedy že návrh musí být schválen určitým procentem obyvatel členských států Evropské unie, a za druhé podle kritéria množství států, tedy že návrh musí být schválen určitým počtem členských států Evropské unie. Výsledkem této změny, tohoto přechodu z vážených hlasů na populační princip, je pokles váhy České republiky uvnitř Evropské rady asi zhruba o jednu třetinu oproti stávajícímu stavu. To je věc neoddiskutovatelná, to je věc, kterou se tady opakovaně pan předseda vlády a jeho poradci a různí analytici pokoušejí zamlžit, pokoušejí se ji nějakým způsobem interpretovat tak, aby to nebylo zřetelné - ale ono to zřetelné samozřejmě je. Tato jednotlivá změna uvnitř Evropské rady redukuje vliv České republiky uvnitř Evropské unie.
Druhá věc, která se týká jednání. Sděluji vám prostřednictvím předsedajícího, pane předsedo vlády, že jsme nestáli o žádná kuloárová utajená jednání, stáli jsme o velmi otevřená, transparentní jednání mezi vládou a opozicí. Stáli jsme o to, aby byly vyloženy karty na stůl, stáli jsme o to, abychom se na některých bodech shodli, a tam bychom pak mohli říkat, že je to česká národní pozice, a tam, kde jsme se shodnout nedokázali, abychom hledali přijatelný kompromis. Žádné takové jednání neproběhlo, o žádné takové jednání jste neprojevili zájem, žádné takové jednání jste neiniciovali. Volat teď, jeden den před zahájením Mezivládní konference, po nějakém takovém postupu, je od vás zpozdilé, je to pět minut po dvanácté. A já myslím, že teď musíte sníst ono hořké ovoce, které jste si vypěstovali. Nic jiného vám nezbývá.
Myslím si ale, že když jste tady hovořil o zpochybňování vlády, tak se proti tomu musím ohradit, a to bude poslední poznámka, kterou tady učiním k vašemu vystoupení. Já tady znovu konstatuji, že nikdo nezpochybňuje váš formální mandát, ale jenom ta skutečnost, že tolik zdůrazňujete formální mandát, ten, který vzešel z voleb 2002, dokazuje znovu a znovu, že vůbec nic nechápete, že vůbec ničemu nerozumíte. Ve věci tak důležité, která přesahuje jedno volební období, není možné lpět na formálním mandátu vycházejícím ze 101 hlasů - a to ještě kdo ví jestli, protože v tuto chvíli není vůbec jisté, jestli těch 101 hlasů ještě existuje - ale v případě tak závažných záležitostí je nutné vycházet ze širokého politického konsensu právě proto, aby až se změní vláda, nedošlo k nějaké diskontinuitě v zahraniční politice. Vy jste svým postupem k této diskontinuitě bohužel připravil půdu, to znamená, že vy jste v podstatě diskreditoval zahraniční politiku České republiky a postavení České republiky uvnitř Evropské unie. Je to vaše vina. Žádná jiná evropská vláda takto s opozicí nenakládá, a proto se samozřejmě žádné jiné evropské vládě nedostává od opozice také takové odpovědi, jako se dostává vám v České republice. Všechny ostatní evropské vlády, všichni ostatní evropští premiéři mají dostatek politické moudrosti a prozíravosti, aby se s opozicí alespoň na něčem dohodli. Vy ne, vy ji nemáte, protože nevíte, co to je. Vy to prostě, pane předsedo vlády, neumíte. Vy to neumíte směrem ven a neumíte to směrem dovnitř, neumíte to, jak prokazujete opakovaně, směrem do vlastní strany, neumíte to směrem k vlastním voličům. Vy tuto schopnost prostě postrádáte. A bez této základní schopnosti, obávám se, nemůžete být předsedou vlády České republiky, protože jí budete i nadále svou činností v čele vlády pouze škodit.
***