(17.20 hodin)
(pokračuje Bielesz)
Také jejich působením, tedy i díky cizím vlivům, se čeština v mluvené formě vyvíjí, a to do podoby, která vyhovuje všem, takže se stala jakýmsi univerzálním dorozumívacím nástrojem lidí žijících na území Čech, Moravy a Slezska. Jazyk je totiž jako živý organismus - žije, roste a vyvíjí se a žádná omezení nebo zákony na tomto nemohou nic změnit.
Děkuji vám za pozornost, kterou jste mi věnovali, a na základě toho, co jsem řekl, navrhuji zamítnout tento zákon ve druhém čtení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bieleszovi. Hovořit bude pan poslanec Zdeněk Jičínský jako poslední z přihlášených do obecné rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane místopředsedo, kolegyně, kolegové, předpokládám, že ve sněmovně nebude asi většinová vůle podpořit tuto ústavní změnu. Přesto považuji za vhodné říci několik slov a zejména k tomu, co tady vyslovil můj předřečník kolega Bielesz.
To slovo "národní" má různé významy. V západní Evropě slovo národní bývá ztotožňováno se slovem státní, protože budete-li mít francouzské slovo nationalité, to znamená státní příslušnost - ne že se hlásím k francouzskému národu, ale že jsem příslušníkem francouzského státu. To souvisí s tím, že státy tam vznikaly jakožto národní státy, prostě národ a stát v tomto politickém smyslu bylo jedno a totéž. A v tomto směru i my občas nerozlišujeme, mluvíme o národních a státních zájmech České republiky, aniž máme na mysli nějaké přesnější distinkce mezi tím, proč užíváme těchto dvou adjektiv.
To jenom k tomu, že si nemyslím, že tady jde o nějaké potlačování jazyků těch příslušníků českého státu, kteří jako svůj mateřský jazyk mají jiný jazyk. O to nejde. A já jsem také navrhoval v rámci jednání ústavní komise i ústavně-právního výboru, aby tam to adjektivum národní jazyk bylo změněno, aby tam bylo užito slovo státní jazyk.
Ale chci říci jednu věc, a to na okraj. Možná že jste zaznamenali, myslím, že to bylo v minulém týdnu, že poměrně značná část poslanců švýcarského parlamentu, myslím, že jich bylo 82, ale za přesnost teď neručím, se vyslovilo proti tomu, aby se ve Švýcarsku používalo tolik anglicismů pro označování různých švýcarských institucí.
Čili tady jsou tyto obecnější otázky. Už jsem o tom hovořil v rozpravě v prvním čtení, jenom to připomínám. Jde tu o obecný problém a v souvislosti s návrhem ústavního zákona můžeme mít v ústavě tuto formulaci v pozměněné verzi, která byla projednávána na ústavně-právním výboru, a může to zůstat v povaze určité ústavní deklarace. Nebylo by to nic výjimečného, protože ústava občas prohlašuje určité věci jako deklarace, jako vyjádření určitých principů; ne ke všemu jsou nezbytné prováděcí zákony.
Ale samozřejmě, pokud by byl zájem, lze k tomu, že bude v ústavě ustanovení o státním a úředním jazyku, přijmout i speciální zákon kromě těch, které upravují používání jazyka třeba v úředním styku. Tady jde o obecnější problém. Jestliže máme za to, že je třeba českému jazyku jako součásti a nezbytné podmínce rozvoje národní kultury věnovat nějakou zvláštní pozornost, lze tak učinit i v legislativní podobě. Proto jsme si nechali pro ústavně-právní výbor obstarat texty srovnatelných zákonů z Francie, z Polska a z Maďarska, existuje i určitý zákon na Slovensku, abychom měli určitou komparaci. Je věcí politického posouzení, zda považujeme něco takového za vhodné, nebo ne.
Já jsem ochoten uznat, že většinová vůle taková není, a když kolega Filip tady hovořil o onom problému malého jazyka nějakého indiánského kmene, tak si nemyslím, že český jazyk je v takovéto situaci. Byl nepochybně v době svého staletého vývoje v situacích horších. Ale osobně si nemyslím, že zase jistá zákonná forma ochrany a stanovení určitých pravidel pro používání českého jazyka je něčím, co by nám mohlo škodit. Naopak, myslím si, že by to bylo ku prospěchu.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Zdeňku Jičínskému. Hovořit bude paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, já jsem neměla v úmyslu vystupovat k tomuto bodu, ale nesouhlas s vystoupením teď i posledním mého váženého kolegy pana profesora Jičínského mně prakticky neumožnil k tomu mlčet a chci přičinit též pár vět.
Předkladatel ve svém návrhu tvrdí, že jejich návrh se nedotýká příslušníků národnostních a etnických menšin a že jejich práva obsažená v Listině základních práv a svobod tímto návrhem nejsou nijak dotčena. Potíž tohoto návrhu ale je v tom, že přirozeně ta práva dotčena jsou, a to i kdyby stokrát zde bylo tvrzeno něco jiného. Listina totiž zaručuje právo užívat jazyka v úředním styku - článek 25 odst. 2 písm. b) to tak říká - a tento komunistický návrh to zcela ignoruje. Česká republika je v ústavě definována jako stát občanský, a nikoliv národní. Již to tady zde zaznělo a nikde není definováno, co přesně český jazyk je a co není.
Také zde již zaznělo, že přijetím této novely by se řada již platných zákonů mohla stát protiústavní; např. nový správní řád připouští podání ve slovenštině, termín národní jazyk nemá jasný právní obsah, zařazení do ústavy je v rozporu s kontextem ústavního pořádku, s Listinou a s právy menšin. A co z toho vyplývá? - Že skutečná ochrana češtiny by musela být zajištěna nějakým aplikačním zákonem, a pokud jsem dobře rozuměla již dříve, tak pan předkladatel Bičík rovnou se netají tím, že by chtěl vládu požádat, aby připravila takový prováděcí zákon. A já tuším, jak by asi vypadal a co by bylo jeho obsahem. Byl by to pravděpodobně zákon na ochranu českého jazyka a jeho smyslem by bylo nařizovat, zakazovat, určovat, jaká slova, jaké nápisy, jaké termíny jsou povolené, jak velké mohou být cizojazyčné nápisy, o kolik české nápisy musí být větší a tamty menší. Zdá se mi, že některým nostalgikům zde chybějí ty časy, kdy byly všude jenom samé české nápisy, a že toto je snaha vrátit tyto časy alespoň touto formou zpátky.
Pro mě tento návrh znamená snahu zavést jazykovou totalitu a zavést nutně i cenzuru. Promiňte mi, neodpustím si to na závěr - zdá se mi, že poslední stadium komunismu je nacionalismus. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Parkanové. To byl poslední příspěvek v obecné rozpravě. Tak, kdo chce teď jako první? Pan navrhovatel, pan poslanec Milan Bičík. Potom pan zpravodaj Pospíšil.
Poslanec Milan Bičík: Vážené kolegyně a kolegové, dovolte, abych také ještě krátce reagoval na rozpravu, která proběhla v rámci obecné rozpravy ve druhém čtení. Možná se budu alespoň maličko opakovat s některými vystupujícími.
Pan zpravodaj ve svém vystoupení upozornil na to, že při jednání v ústavně právním výboru jako dva základní problémy byly řešeny a diskutovány problémy, které se týkají slovenského jazyka a užívání slovenského jazyka, a potom je to ta otázka speciálního jazykového zákona, který podle některých z vás by měl být, podle některých by neměl být předložen v případě schválení návrhu ústavního zákona, který předkládáme.
Tedy k těmto dvěma otázkám. Můj kolega místopředseda sněmovny doktor Filip zde, a já už to říkal také při prvním čtení, připomněl, že máme i připraven speciální návrh zákona o jazyce, který jsme předkládali v Poslanecké sněmovně již několikrát i v předcházejících volebních obdobích, je samozřejmě upraven na současné podmínky, ale cítíme od řady z vás určitou obavu, co by mělo být jeho obsahem, tak jak to mj. vyjádřila poslední diskutující.
***