(17.40 hodin)
(pokračuje Mlynář)
Respektive PVT je jedním z akcionářů, je minoritním akcionářem První certifikační. A jak jsem se snažil vysvětlit v úvodu, postavení První certifikační jako jediné akreditované certifikační autority je dáno nedostatečnou poptávkou na trhu, ale žádnou vazbu ve vztahu k PVT jako jejímu bývalému majoritnímu akcionáři, dnes minoritnímu akcionáři, zde opravdu nelze nalézt, ta vazba zde není žádná. První certifikační je technická organizace. Můžete si ji představit jako jinou organizaci, známou pod značkou MUZO, tedy ověřovatelské centrum pro platbu kreditními kartami. Je to tedy čistě technologická firma, která zajišťuje platnost kvalifikovaných certifikátů a nemá žádné jiné vlastní obchodní zájmy. Elektronický podpis musí být naopak implementován do jiných obchodních nebo komerčních aplikací, aby se dal používat, čili certifikační autorita je pouze dodavatelem nějaké technologie, ale vlastní obchodní zájmy, že by dodávala něco státu ve vztahu k PVT, tady opravdu neexistují.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Dobře, děkuji panu ministru Vladimíru Mlynářovi. Nyní má slovo jako další interpelující poslanec pan místopředseda Ivan Langer, a to na pana ministra spravedlnosti Karla Čermáka ve věci soudních exekutorů. Věřím, že pan místopředseda Langer přednese svoji interpelaci. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane místopředsedo, vážení páni ministři, pane ministře spravedlnosti, obracím se na vás s ústní interpelací ve věci soudních exekutorů. Konkrétně bych rád znal odpověď na otázku, pokud máte k dispozici alespoň rámcově nějaká čísla a data, kolik exekutorů je toho času kárně či trestně stíháno. Tyto informace považuji za užitečné zejména z toho důvodu, že exekuce, stejně jako soudní výkon rozhodnutí, představují poslední krok na cestě vynucování jurikovaných plnění a jako takové jsou založeny na přímé konfrontaci se sférami, které jsou jinak právem důsledně chráněny, jako je např. vlastnictví, soukromí, nedotknutelnost obydlí apod. Při širokém vymezení oprávnění exekutorů, které platné právo založilo zejména ve vztahu k třetím osobám, je proto vždy na místě důsledně sledovat zákonnost postupu exekutorů a stejně důsledně vyhodnocovat i zjištěné poznatky a eventuální excesy postihovat.
Proto tedy by mne zajímalo to číslo, máte-li ho k dispozici, kolik exekutorů je toho času kárně, eventuálně dokonce i trestně stíháno.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu místopředsedovi Ivanu Langerovi i za dodržení času. A prosím pana ministra Karla Čermáka, aby na tuto interpelaci odpověděl.
Ministr spravedlnosti ČR Karel Čermák Pane předsedající, vážené dámy a pánové, bohužel nevěděl jsem předem, na co se v souvislosti se soukromými exekutory bude ptát pan místopředseda Langer. Takže přesnou statistiku mu samozřejmě mohu kdykoliv dodatečně dodat, ale teď má odpověď nebude na kus přesná.
Jestli se moc nemýlím, soudních exekutorů je tuším 105 v celé republice, ale nejspíš jich není více než 110, ani za toto neručím. Počet exekutorů, proti nimž se vede trestní stíhání nebo kárné řízení, je v poměru k tomuto počtu velmi vysoký. Já se obávám, že společně těch kárných a trestních stíhání může být 20, což ukazuje samozřejmě na nesmírně vysoké procento v poměru k počtu exekutorů. To se může blížit nějakým 20 %. Já sám toto považuji za dosti vážný problém vzdor tomu, že jde o mladé povolání relativně, kde se zřejmě ještě zcela neusadily jisté etické principy výkonu tohoto povolání.
Také nemohu v tuto chvíli říci, jak skončila tato trestní stíhání. Mohu zase všeobecně říci o kárných stíháních, že velmi často ten postup vypadá tak, že si občané nebo účastníci exekučních řízení stěžují u exekuční komory, domáhají se zahájení kárného řízení, jsou odmítnuti, přicházejí na ministerstvo, domáhají se téhož. Takže i já sám jsem za krátkou dobu svého působení nejméně pět kárných řízení proti exekutorům zahájil. Výsledky, statistiku také před sebou nemám, ale rozhodně by nebyl žádný problém ji na kus přesně u odboru organizace a stížností u nás obstarat.
Takže jestli se pan poslanec v tuto chvíli spokojí s touto všeobecnou odpovědí z hlavy, budu rád. Když ne, pošleme mu nějakou statistiku. Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu ministru Karlu Čermákovi. Právo na doplňující otázku pan místopředseda Langer využije. Prosím, pane místopředsedo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane ministře, samozřejmě chápu, že nemůžete mít v hlavě konkrétní čísla a data. Tady možná já jsem mohl přesně avizovat směr té otázky tak, abyste na ni byl připraven. Velmi rád se na ta čísla někdy později, když mi je dáte k dispozici, podívám.
Mně zejména šlo o to, zda si vy jako ministr spravedlnosti a vaši podřízení uvědomujete vážnost nebo míru tohoto problému, na který upozorňuji, zda se jím zodpovědná osoba zabývá, zda jej vyhodnocuje a eventuálně na základě toho vyhodnocení připravuje nějakou reakci, nějaká konkrétní opatření. Myslím si také, i vzhledem k tomu omezenému počtu lidí, že to procento je docela vysoké, a myslím si, že stojí za to vzhledem ke specifičnosti a významu této funkce se tomu problému prostě věnovat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Jestli pan ministr chce ještě reagovat? Ne, dobře, takže jsem přesvědčen, že příslib pana ministra, že pan Ivan Langer dostane písemně počet přesný, bude splněn.
Přistupme k další interpelaci. Tou je interpelace místopředsedy Poslanecké sněmovny Ivana Langera na ministra financí a místopředsedu vlády Bohuslava Sobotku ve věci zastoupení České republiky v arbitrážních sporech. Prosím, pane místopředsedo, máte slovo.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážený pane ministře, obracím se na vás, musím říci již opakovaně, ve věci právního zastoupení České republiky v arbitrážních řízeních. Můj dotaz bude poměrně stručný.
Na základě dnes již obecně známých informací o výši nákladů na arbitrážní řízení, ať již na základě mezinárodních dohod o ochraně investic, či dohod jiných, je zde evidentní nepoměr mezi výší odměny, kterou český stát vyplácí, a výsledkem řízení pro Českou republiku. Kdybych měl být ještě přesnější, Česká republika prohrává, kde může, a navíc za to platí v řádech desítek, ne-li stovek milionů, komu jen to lze.
Proto se ptám, jak je určována odměna za právní zastoupení České republiky, resp. jejích organizačních složek. Mám zde na mysli tedy jak výši, tak zejména způsob konstrukce samotné odměny, konstrukce ve vztahu k výsledku řízení, tedy k tomu, zda ta právní kancelář, která zastupuje tu či onu instituci v konkrétním sporu, je zainteresována na dobrém výsledku v podobě vyšší odměny, nebo zda je zainteresována negativně, tedy v případě neúspěchu je odměna výrazně, výrazně nižší.
***