(16.40 hodin)
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: K prvé otázce mohu říci, že jsem se účastnil řady různých jednání, kdy jsme se snažili, a i já osobně, otevřít letounu L-159 cestu do světa. Nikdy nepadla zmínka o výroku bývalého ministra obrany Tvrdíka. Považuji tento výrok, jakkoliv byl prostořeký, tak za zcela neúčinný v této věci, nebo respektive nemající žádný vliv.
U druhé otázky je to složitější záležitost. Při povrchním pohledu by se mohlo zdát, že odprodej nějakého armádního aera je konkurencí. Na druhé straně my potřebujeme nějakým způsobem dostat aero do výzbroje nějakého jiného státu. Jakmile se tak povede, po mém soudu se otevře cesta na další trhy. Věc je opravdu složitá, velmi komplikovaně se hledá řešení. Koneckonců vaše interpelace je toho příkladem. Já se nijak nebráním, abych při jiné interpelaci nebo při jiné příležitosti podal informaci.
Na Aeru nám prostě záleží, na realizaci projektu L-159 nám také záleží, protože jsou do něj umrtveny poměrně velké prostředky. A produkt sám o sobě je extratřída, to letadlo prostě je vynikající. Proto z důvodů ekonomických, i jistým způsobem zvuku České republiky, považujeme za velmi správné, aby se toto letadlo uplatnilo na zahraničních trzích. Otevírají se některé možnosti. Já jsem zmínil dvě z nich, to je Egypt a Izrael. Otevírají se i některé jiné. Ale věci jsou skutečně do té míry otevřené, že nelze zaujmout žádné pevné stanovisko.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji panu předsedovi vlády. Nyní svou interpelaci jako třetí v pořadí přednese pan poslanec Petr Nečas a připraví se čtvrtý v pořadí pan místopředseda Ivan Langer. Pan Petr Nečas bude mluvit ve věci daňového dumpingu. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Petr Nečas: Děkuji, pane předsedající. Vážený pane předsedo vlády, v souvislosti i s předchozí interpelací je velice zajímavé, že zde mluvíte o selhání Aera Vodochody a Boeingu, o selhání, které je spojeno s tímto kapitálovým vstupem, a o selhání, které je spojeno s touto částečnou privatizací Aera Vodochody. Je potom velice zajímavé, že právě vaše vláda dva klíčové lidi, kteří zodpovídali za tento krok, to znamená tehdejší ministr průmyslu a obchodu pan Kühnl a ministr financí pan Pilip, jmenovala do velice významných postů. Například pan Kühnl byl jmenován vládou členem privatizační komise Hnědouhelných dolů, takže se můžeme zřejmě nadít v tomto případě něčeho podobného jako v případě Aera Vodochody. Pana Pilipa jste za tento skvělý kousek kolem Aera Vodochody jmenovali do Evropské investiční banky. To je velice zajímavá souvislost.
Nicméně v souvislosti s vašimi výroky v oblasti daňového dumpingu bych chtěl připomenout, že v současné době je taková situace, že ve Spolkové republice Německo je včetně místní daně celková výše korporativní daně 38 % a střední hodnota v rámci Evropské unie je 33 %. Z tohoto pohledu je docela logické, jakkoliv nesprávné volání německého spolkového kancléře po tom, aby se v ostatních zemích zdvihly daně. Co je naprosto nepochopitelné, je výrok předsedy vlády České republiky, který souhlasí s tímto německým názorem a souhlasí s tím, aby se zvedaly daně i v kandidátských zemích, které do Evropské unie mají vstoupit.
Chtěl bych se dotázat, pane předsedo vlády, zda tento váš návrh a tento váš postoj k tomuto německému návrhu je váš osobní postoj, nebo je to postoj České strany sociálně demokratické, nebo je to postoj celé vládní koalice, projednaný a schválený vládní koalicí, nebo je to postoj vlády České republiky, a tudíž České republiky jako takové.
Můj poslední dotaz - zda podle vás naši partneři a spojenci, například Polsko, Slovensko a Maďarsko, uplatňují vůči České republice daňový dumping.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji, pane poslanče. Kvůli tomu, že vám pan poslanec Pavel Hrnčíř přenechal dvacet vteřin, tak jste mohl pronést poslední zbytek otázky. Prosím, pane premiére, máte slovo.
Předseda vlády ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážený pane poslanče, mohu konstatovat, že můj výrok zněl: "Nás daňový dumping také ohrožuje." Na tomto výroku trvám. Jsem přesvědčen o tom, že daňový dumping ohrožuje i podle pravidel mezinárodní organizace, dnes tedy WTO, Všeobecná dohoda o clech a obchodu, kde je řečeno: Dumping je druh zavrženíhodné, nikoliv však vysloveně zakázané obchodní praktiky, při níž výrobce prodává na zahraničním trhu za nižší cenu než na trhu domácím. Touto uměle nízkou cenou působí újmu celému odvětví a existuje prokazatelná příčinná souvislost mezi obtížením daného odvětví a těmito lacinými dodávkami.
Konstatuji tedy, že mé vyjádření bylo obecné, že obecně jsem vyjádřil názor, který je názorem pro diskusi, že je možné debatovat a že je nutné debatovat o jakýchkoliv otázkách z hlediska zájmů České republiky. Nepřisvědčil jsem žádnému názoru, který by říkal, že Česká republika má jednat jiným způsobem, než který je pro ni výhodný. Ale přesto jsem toho názoru, že úvahy o harmonizaci daní jsou pro Českou republiku výhodné a že jsou formy, které pro Českou republiku výhodné jsou. A já se prostě předem nezříkám žádné cesty, která je pro nás možná.
Jsem si jist, že nelítostná daňová konkurence je schopna poškodit zájem České republiky. V našem zájmu je, aby daňová konkurence byla moderovaná. I když teorie rozlišuje celou řadu dalších dumpingů, pouze výše popsaný cenový dumping je kodifikován mezinárodním právem a může být jeho provozovatel za něj postižen. S rostoucím počtem takzvaných antidumpingových řešení se však stále více objevují zmínky o dalších dosud nepostihovaných druzích dumpingu. Lze narazit na termín sociální dumping - základem nekalé konkurence je uměle udržovaná nízká úroveň sociální ochrany v daném státě, z níž vyplývají nižší personální náklady. Ekologický dumping - základem nekalé konkurence jsou neexistující nebo nedostatečné ekologické standardy v zemi výrobce, které se promítají do nižších výrobních nákladů. Dumping devizový, dumping měnový, dumping dopravní a v neposlední řadě i dumping daňový.
Problém takzvaného daňového dumpingu přistupujících zemí střední a východní Evropy vůči starým zemím EU, neboť o ten tu jde, se objevil na stole kupodivu teprve nedávno. Ještě ke konci minulého roku zůstávalo téma daňové zátěže podniků mezi starými a novými členskými zeměmi ve stínu jiných produkčních faktorů, především nízkých nákladů na pracovní sílu, včetně takzvaných vedlejších nákladů na práci. Nepříjemným důsledkem těchto debat potom bylo vytvoření poměrně dlouhého přechodného období na volný pohyb pracovní síly ze strany téměř všech starých členských států EU.
Otázka daňového dumpingu se objevila tehdy, když byla na Slovensku přijata radikální a podle mého soudu nedomyšlená daňová reforma ne nepodobná systému rovné daně prosazované ODS. Byla to právě tato reforma, která má alespoň v hlavách některých politiků velmi výraznou ambici zahájit daňové závody ve snižování daní v Evropě. Vážnou otázkou zůstává, zda se má Česká republika těchto závodů účastnit. Myslím, že tato vláda nejen ústy mými, ale i ostatních představitelů dala najevo, že se takovýchto závodů účastnit nehodláme. Tyto závody mohou totiž přinést pouze krátkodobou výhodu, jakési efekty či konkurenční výhody pár státům, které tyto závody zahájily. Jakmile je však ostatní doběhnou, je konkurenční výhoda pryč. Výsledkem takových závodů však není nic jiného nežli zdestruované veřejné služby a systém sociální ochrany. A tyto státy na ně již po neuvážených experimentech ve snižování daní prostě nebudou mít.
Neuvážené snižování daní tedy neznamená nic jiného nežli rozrušení sociální koheze společnosti, prohloubení příjmové a majetkové polarizace společnosti, a co neradi slyší řekl bych věrozvěstové permanentní daňové revoluce, je to růst chudoby. Mimochodem nepřímá vazba mezi výší chudoby a výší daňové kvóty se dá prokázat i číselně.
***