(10.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Plný text mé interpelace máte k dispozici, stejně tak jako reakci pana ministra, proto se v tomto svém vystoupení, které je výsledkem mého nesouhlasu s odpovědí pana ministra na moji interpelaci, omezím pouze na výčet její podstaty a důvody, pro které jsem učinil toto předmětem jednání Poslanecké sněmovny.
Je-li něco vážným problémem v resortu Ministerstva vnitra a policie, tak já osobně za to považuji systém veřejných zakázek a výběru materiálu, zboží a koneckonců i služeb, které Policie České republiky nakupuje u privátních subjektů. A v této souvislosti si stačí jen připomenout fakt, že koneckonců tento týden pan ministr sám vypovídal u soudu, pokud se nepletu, ve věci jedné konkrétní veřejné zakázky realizované Policejním prezidiem, ve které padla konečně obvinění. Věc se dostala k soudu, a je tedy ve stadiu soudního řízení a věřím, že se brzy dočkáme jasné odpovědi, jak to bylo v tomto konkrétním případě.
Nicméně stojí za to si připomenout, aby bylo jasné, že se nejedná o dílčí problém, hovoříme-li o veřejných zakázkách policie a na Ministerstvu vnitra, připomenout si některé případy, a předesílám, že půjde o velmi úzký výčet, jakkoliv by mohl být podstatně širší. Připomínám zde kauzu pouzder na policejní pistole. Jakmile je dostali první policisté, pouzdra začala praskat, strhávala se z opasků, zbraň se zasekávala - stručně řečeno, výsledkem výběrového řešení byla pouzdra nekvalitní, dražší, neprověřená. A výsledkem tohoto výběru je ono soudní řízení s bývalou vysokou funkcionářkou Policejního prezidia, o kterém jsem se zmiňoval a ve kterém jako svědek vystupuje pan ministr Gross.
Kauza druhá - policejní pistole. Zakázka unikátní svým rozsahem i významem, protože si nikdo z nás nedokáže představit policistu bez pistole. Tato zakázka za více než 500 milionů korun znamená nákup, pokud se nepletu, zhruba 46 000 nových pistolí. Notoricky známý problém, zakázka, která se protahovala týdny, měsíce a mám pocit, že mohu použít i časových údajů charakteru roky. Notoricky byl známý problém pádové bezpečnosti, jejich nespolehlivosti. A přestože nakonec pistole byly vybrány, my se můžeme dočítat v novinách, tak jak tomu bylo minulý týden, titulky "Policie si možná koupí jiné pistole", "Policejním šéfům dochází po více než půlroce problémů trpělivost", chtějí pistole, na které bude spolehnutí a nebudou z nich třeba odpadávat taktické lampy, které jsou nepostradatelné například při akcích zásahových jednotek. Mladá fronta dnes z 10. května.
Aby toho všeho nebylo dost, policie tedy má nové pistole - ale ejhle, nemá náboje. Je to hezké, mít pistoli, ale nemít náboje, se kterými by mohl z této pistole střílet, resp. dostatek nábojů, takže namísto toho, aby tedy si policisté zvykali na novou výzbroj, aby cvičili s novými pistolemi, skutečností je to, že střelby realizují se starými pistolemi, protože do nových pistolí nemají dostatek nábojů, neboť výběrové řízení na náboje proběhlo, bylo zrušeno a probíhá výběrové řízení nové.
Po těchto zkušenostech by si rozumně uvažující člověk řekl, že Ministerstvo vnitra se poučí, že Policejní prezidium se poučí a že nic takového, co provázelo výše zmíněné problémy, rozhodnutí a výběry, se opakovat nebude a že zdraví, nebo dokonce životy policistů nebudou předmětem dalších - řekněme to slušně - experimentů. Bohužel situace se opakuje. A opakuje se při vybírání neprůstřelných vest, které mají policisty chránit před útoky střelnou nebo bodnou zbraní, tedy v situacích, kdy čelí těžko předvídatelné agresi nebo těžko předvídatelným, nevyzpytatelným afektům. A je to tedy prostředek, který policistovi má dávat elementární jistotu v tom, že je chráněn a že může odvážně a nekompromisně zasáhnout proti každému, kdo si takovýto razantní zásah zasluhuje.
Jsou vyhlášeny tedy podmínky soutěže, vybrána je ovšem vesta, která nesplňuje podle mne tu jednoduchou selskou logiku - vybírám to, co je kvalitní nebo nejkvalitnější, a pokud už mám stanovena pravidla kvality, tak se zaměřuji na to, aby daný produkt byl pro daňové poplatníky a koneckonců i pro policii co nejlepší, tedy co nejlevnější. Obávám, se a budu to zde demonstrovat, že v případě neprůstřelných vest nebyla vybrána vesta, která je bezpečnější než jiné výrobky, a už vůbec nebyla vybrána vesta, která je levnější, nýbrž dražší.
A opravdu je mi líto, ale po zkušenostech, které máme s výběrovými řízeními, se mi nechce věřit, že už je to obyčejný lidský šlendrián a nedůslednost pracovníků policejního prezidia Ministerstva vnitra. Myslím si, že jsme-li svědky takového sledu událostí, tak pak se není možné divit tomu, že spekulace o tom, že takovéto zakázky provází korupce, mají opravdu živnou půdu.
Chci zde zdůraznit, že hovořím-li o problému neprůstřelných vest, nevystupuji zde jako představitel zájmu té či oné soupeřící firmy, že reprezentuji politickou stranu, která vždy hájila rovné podmínky pro všechny, férovou soutěž, neboť zkušenosti z takovýchto férových soutěží jsou jednoznačné - vybírají se nejkvalitnější služby, nejkvalitnější výrobky za nejpřijatelnější cenu. Proto tedy interpeluji, neboť se domnívám, že proběhnuvší soutěž takového výsledku nedosáhla.
K čemu došlo a co je předmětem mé interpelace? Dalo by se to shrnout do pouhého srovnání zadání podmínek výběrového řízení a výsledku této veřejné soutěže. Cituji ze zadání výběrového řízení v položce o technických parametrech, které musí splňovat: Chráněná plocha se požaduje i v bocích uživatele po celém obvodu horní části trupu v čelním, bočním i zadním profilu a částečně v přední a zadní části ramen.
Já zde mám k dispozici neprůstřelnou vestu, která je standardizovaným výrobkem firmy, která uspěla ve výběrovém řízení Ministerstva vnitra na dodávku neprůstřelných vest pro policii. Při pouhém pohledu na tuto vestu zjistíte, že chráněná plocha se týká pouze čelní a zadní části, a to v jasně limitovaném rozsahu; ale podíváte-li se na ramena, boky, můžete jednoznačně konstatovat společně se mnou, že tato vesta nesplňuje vůbec nic, co bylo dáno v podmínkách soutěže.
Vážení kolegové, vy se smějete, možná společně s panem ministrem vnitra. Já se nesměju, protože bych si chtěl představit vás, a dokážu si představit sám sebe, jak by mi bylo, kdybych měl používat takovouto vestu coby policista.
Jinými slovy - a to je moje otázka na pana ministra a dávám mu samozřejmě k dispozici tuto vestu, ať si ji prostuduje - mám při hodnocení jeho odpovědi a celého tohoto problému dvě možnosti: buď to není výrobek, který vyhrál výběrové řízení, anebo je to vítězný výrobek, výrobek, který ovšem nesplňoval podmínky dané ve výběrovém řízení. A pak si musím klást otázku: Jak je možné, že tato vesta byla vybrána pro ochranu zdraví a životů policistů, a proč tedy odpovědní vojenští činitelé vystavují nebezpečí zranění, nebo dokonce ztráty života policisty, kteří by měli být takovouto vestou chráněni?
***