(10.20 hodin)
(pokračuje Gross)
Já tvrdím, že ochranná výchova má sankční charakter, protože ochranná výchova je něčím jiným než ústavní výchova a ochranná výchova ten sankční charakter má. To znamená, že podle mého názoru, pokud tady bude politická vůle u ochranné výchovy zpřísnit legislativně podmínky, zajistit, aby alespoň některé ústavy víceméně připomínaly vězení, já budu jedině pro. Ale nespadá to do kompetence Ministerstva vnitra. Ministerstvo vnitra prostě nemůže podle legislativních pravidel přijít s takovýmto návrhem.
Je to problém, který podle mého názoru lze řešit částečně tím, o čem jsem hovořil minule, na to změnu zákona nepotřebujeme, že policie v rámci své preventivní činnosti bude s lidmi zodpovědnými za bezpečnost a zajištění těchto ústavů hovořit o tom, jak metodicky zajistit lépe ochranu těchto objektů. Je to ale pak také o tom, abychom nebyli vystaveni tlaku, především Ministerstvo školství, které teď tomu tlaku velmi čelí, a je otázka, jestli mu odolá, aby například některé technické prvky v těchto ústavech zmizely, jako jsou například kamerové systémy apod.; a nejde o kamerové systém v převlékárnách nebo na toaletách, jde o kamerové systémy na chodbách, jde o kamerové systémy v místech, kde chovanci tráví většinu svého času. Je to o tom, že se někdy střetávají pohledy.
Pokud jde o otázky, které tady položil pan místopředseda Langer ve vztahu k příbramské radnici, tak ony vůbec nesouvisí s předmětem této interpelace. Já si myslím, že je hezké, když se snaží stranický kolega přispěchat na pomoc, i když nevím moc s čím, ale tady musím pouze připomenout, že podle trestního řádu to není nic, o čem by rozhodoval ministr vnitra. Prohlídka nebytových prostor nebo tzv. dalších prostor není svévolným aktem Policie České republiky podle trestního řádu. O takovémto úkonu rozhoduje státní zástupce. V případě dalších prostor to nemusí být soud, ale státní zástupce, který není součástí policie a Ministerstva vnitra.
Pokud tak u příbramské radnice rozhodl, musel k tomu mít patřičné důvody, a pokud vím, ale já ten případ nijak detailně nesleduji, tak to není tak dlouho, co bylo sdělováno obvinění několika osobám, které dříve na příbramské radnici pracovaly, před poměrně krátkou dobou, ale přiznám se, že tím, že samozřejmě nesleduji tento případ do detailů a ani ho sledovat nemohu, tak nevím, jestli to bylo na základě těchto zajištěných a prostudovaných materiálů, ale předpokládám, že to je dost dobře možné. Rozhodně nelze říci, že tato věc skončila a nikdo neví jak.
Tolik v tuto chvíli. Jediné, co k tomu je možné podle mého názoru dodat, a já v tuto chvíli na základě toho, na co původně interpelace směřovala, to znamená na činnost či nečinnost policie, na základě toho, co jsem tady dokumentoval, tak si myslím, že není objektivní schválit usnesení, že sněmovna nesouhlasí s odpovědí ministra.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Paní poslankyně Dundáčková. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Eva Dundáčková: Já jsem opravdu původně směřovala svou interpelaci k tomu, abychom zjistili, co policii brání v účinném postupu. Domnívala jsem se, že mohu dostat odpověď typu nedostatečné zákony, tak jak to slýcháme mnohokrát. Já jsem o tom mluvila už ráno. Malé pravomoci. Ostatně pan ministr vnitra to několikrát zopakoval ve svém vystoupení. Ale konečný popis konkrétních nástrojů jsme v podstatě nedostali ani teď. Pan ministr naznačil některé možné směry, kterými by se mohly nadále ubírat úvahy, s tím, že jedním z nich je právě to snížení věkové hranice trestní odpovědnosti.
Já také souhlasím s tím, že ochranná výchova, zvláště nad některými delikventy, by měla mít sankční charakter, a proto také má interpelace na ministryni školství směřovala k tomu, abychom diskutovali o diferenciaci ústavní péče. Souhlasím s tím, že Ministerstvo školství se k tomuto problému staví s větším odstupem, a to po zkušenostech právě s kamerovými systémy. Probírali jsme to minulý týden. Domnívám se ale, že by samozřejmě snaha po diferenciaci ústavní péče neměla vést k tomu, aby se zpřísnila celková péče, aby celkově byl postoj k těmto chovancům, řekněme, represivnější. Pouze se domnívám, že by měla být přísně diferencována takováto péče, aby bylo možné zajistit, že pachatelé typu, o kterém se dneska bavíme, nebudou z takovýchto ústavů utíkat. Zdá se mi, že to je opatření lepší, než je zavírat do vězení například v deseti letech, protože to má samozřejmě řadu dalších souvislostí. Mnohokrát jsme o nich mluvili. Já je teď tady nechci rozebírat. Není to ani předmětem této interpelace.
Čili domnívám se, že jednou z možností by mohla být diferenciace ústavní péče. Já jsem se velmi snažila, aby v podstatě vláda jako celek hledala společné stanovisko, protože je zcela zřejmé, že to není jen problém Ministerstva vnitra, že to je také problém Ministerstva školství, také Ministerstva spravedlnosti, a tady se omlouvám, že to jsem si v podstatě neuvědomila, protože samozřejmě velmi významným prvkem je tam státní zastupitelství, a možná jsem mohla požádat o vyjádření také pana ministra spravedlnosti, aby nám řekl z pohledu svého resortu, co si myslí, co by bylo možné zlepšit a jaká opatření by navrhoval resort Ministerstva spravedlnosti.
Jinak péče o děti, jako již tradičně, je zkrátka meziresortní a činí to potíže. Byla jsem si toho vědoma od počátku, proto jsem také interpelovala jako prvního, a to v ústní interpelaci, pana premiéra. Pan premiér využil této příležitosti pro to, aby sdělil celému národu, co je obsahem nové připravované rekodifikace trestního zákona a co také obsahuje nedávno přijatý zákon o trestání mladistvých. Ale o konkrétním řešení této problematiky jsme se nedozvěděli nic, toliko ve vztahu k poruchám osobnosti zletilých pachatelů byla zmiňována zabezpečovací detence.
Já proto bohužel ani dnes, 13. května roku 2004, po tříměsíčním úsilí přimět vládu k tomu, aby nějakým způsobem řešila ty věci systémově, nemám pocit, že bychom se posunuli kamkoliv dál, a je pravda, že konkrétní nezletilec, o němž je tu řeč, 18. prosince dovrší patnáct let věku a tím bude umožněno, aby proti němu bylo postupováno jiným způsobem. Velmi se ale bojím, že dojde docela určitě k opakované trestné činnosti ze strany tohoto pachatele, která možná může mít i horší následky, než byly ty dosavadní, byť i ty byly velmi, velmi vážné. Jsem z toho smutná.
Proto mi dovolte, abych, protože tak mohu učinit toliko já, navrhla vyjádření nesouhlasu s odpovědí pana ministra vnitra, který je také místopředsedou této vlády, která nám jako celek nedala odpověď.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Ptám se, zda se někdo další hlásí do rozpravy. Jestliže se nikdo nehlásí, rozpravu končím a přistoupíme k hlasování o návrhu usnesení, který přednesla paní poslankyně Eva Dundáčková. Pokusím se vás všechny přivolat.
Budeme hlasovat o návrhu paní poslankyně Dundáčkové, která navrhuje, aby Poslanecká sněmovna vyjádřila nesouhlas s odpovědí místopředsedy vlády a ministra vnitra Stanislava Grosse na její interpelaci.
Zahajuji hlasování. Kdo s tímto návrhem souhlasí, stiskněte tlačítko a zvedněte ruku. Kdo je proti?
Hlasování pořadové číslo 165. Z přítomných 120 poslanců 31 hlasovalo pro návrh, proti 41. Návrh nebyl přijat.
Přistoupíme k další odpovědi na písemnou interpelaci. Ministr vnitra Stanislav Gross odpověděl na interpelaci poslance Ivana Langera ve věci veřejné obchodní soutěže. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 656. Prosím pana místopředsedu, aby se ujal slova.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dne 24. března tohoto roku jsem se obrátil na pana ministra vnitra Stanislava Grosse ve věci obchodní soutěže na dodávku balistických ochranných prostředků, tedy ochranných neprůstřelných vest.
***