(9.50 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Nejsem si jista tím dalším rokem, ale domnívám se, že i tam jste četl, že byl na útěku od 26. 6. do 30. 8. Zmiňuji to jenom proto, že to potvrzuje podezření, se kterým za mnou chodily matky v loňském roce, kdy byl nožem napaden chlapec mé přítelkyně a následně nezletilý utekl, ale celé léto se zdržoval na plaveckém bazénu, všichni Příbramáci ho tam viděli. Prosím, je to pouze tvrzení, já bych pro to nemohla svědčit, ale vzhledem k tomu, že říkáte, že v těchto měsících byl opravdu na útěku, tak si představte paradoxní situaci, ve které matka napadeného svoje dítě celé prázdniny skrývala, doslova a do písmene, protože ten chlapec byl vyděšený, byl pobodán na zádech i zepředu, bál se, cítil se ohrožený na životě a pachatel se pohyboval na plaveckém bazénu a podle některých výpovědí se i tam samozřejmě dopouštěl trestné činnosti, byť ne násilné, ale opakovaných krádeží, za které byl několikrát vyveden z areálu plaveckého bazénu, ale to bylo všechno.
Pane ministře, moc vás prosím, abyste se ve své další odpovědi soustředil na to,co můžeme společně udělat pro to, abychom ochránili naše děti před tímto delikventem.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Slovo má místopředseda vlády a ministr vnitra pan Stanislav Gross.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, já rozumím interpelaci paní kolegyně Dundáčkové a myslím, že je v jediné věci nefér. Je nefér v tom, jako by tady byl kdokoli, kdo by nechtěl ochránit naše děti. To je prostě argumentace, která je velmi populistická, budou se s ní dobře sbírat politické body z Příbrami, ale v každém případě není možné takovýmto způsobem interpelovat v jednotlivých trestních věcech, protože pachatelé trestné činnosti existují a těch případů je poměrně hodně. Vyprávět tady o tom, což samozřejmě asi podnítí některé debaty, které byly v Příbrami, že pachatel se celé léto skrývá na koupališti a všichni ostatní se musí bát, tak já tady mohu říci pouze data.
Pokud jde o léto 2002, ano, tam bylo 14 dní, pokud jde o léto 2003, o kterém hovořila paní kolegyně Dundáčková, tak 9. 6. až 16. 6. bylo nejdelší období, kdy tato osoba byla mimo, to je sedm dní. Pak utekla osoba 26. 8. a 30. 8. byla policií dopadena a 30. 8. opět utekla a 31. 8. opět dopadena. To znamená, že to byly dva dny v jednom případě a jeden den ve druhém případě.
Rozumím tomu, že je to problém, že se o něm hodně mluví, ale vy se mě ptáte na to, co děláme. Ale já mohu říci jedinou věci. Policie může dělat jen to, co jí tento sbor dá k dispozici za zákonné nástroje. Když jsem tady hovořil o jednom z těch nástrojů, který podle mého názoru - a netvrdím, že je to jednotný názor vlády, jednotný názor sociální demokracie, tak vy jste také řekla, že pro tento nástroj nejste. Takže jaký nástroj má policie k dispozici kromě toho, že 50krát během dvou let jednoho člověka nahání, dožene, vrátí, aby týž den policisté tuto činnost mohli zahájit? To přece není chyba policie, těžko lze říci, že je to chyba Ministerstva vnitra. Prostě pokud nedá tento zákonodárný sbor příslušné nástroje, těžko s tím může policie cokoliv dělat. A já jsem tady jeden konkrétní nástroj řekl a vy jste proti němu. Pak musíte vy říci, jaký jiný dáte k dispozici.
Byla tady nezodpovězena ještě jedna otázka - poskytnutí ochrany, neposkytnutí ochrany. Přiznám se, že nevím přesně, jak to v tomto případě je, ale v každém případě je povinností policie, pokud má informace o tom, že vůči někomu má být spáchána trestná činnost násilné povahy, a měla-li by být tato osoba lynčována, nedovedu si představit, že policie, pokud takovouto informaci prokazatelně má, toho člověka nechá zlynčovat. To v tu chvíli zcela jistě ti policisté, kteří by tuto informaci měli a nezasáhli, vystavili by se zcela jistě trestnímu stíhání a zcela jistě by šli do vězení. Prostě chcete-li naznačovat, že nejlepší řešení by byl lynč, obávám se, že s tím prostě nemůžeme souhlasit.
Pokud jde o tuto konkrétní osobu, pokud vím, orgány, které tady mohou něco dělat, což v tomto případě jsou orgány státního zastupitelství a Ministerstva školství, které je zřizovatelem těchto ústavů, tak tady bylo jasně řečeno, kterým směrem se půjde, pokud to soud samozřejmě rozhodne. To nemůže rozhodnout ministr vnitra, to nemůže rozhodnout ministr spravedlnosti nebo ministryně školství, že někdo půjde do psychiatrické léčebny nuceně, osoba mladší patnácti let. To v tomto státě rozhoduje soud. Já, ať se mi to líbí, nebo nelíbí, tak s tím nic udělat nemohu. Jestli soud rozhodne, že nepůjde do psychiatrické léčebny, je to samozřejmě velký problém. Já rozumím tomu, že to lidi trápí.
Mohu slíbit, že policie udělá všechno pro to, aby ty dny, kdy ta osoba bude na útěku - a já souhlasím s tím, co tady bylo řečeno paní kolegyní Dundáčkovou, že v některých případech jsou to poměrně dlouhé dny, já vám řeknu v pátrání, jak jsou ty dny: jednou je to jeden den, pak šest dnů, sedm dnů, pět dní, nula dní, ale také 40 dní. To má pravdu paní kolegyně Dundáčková. Já samozřejmě nevím, jestli to bylo tím, že ta osoba se skutečně skrývala, někam odjela, anebo to bylo laxností někoho. Nevěřím, že to bylo laxností někoho, a nemyslím si, že je férové tady takové tvrzení vydat, protože si nedovedu přestavit, že by kdokoli z policistů při znalosti nebezpečnosti tohoto člověka ho vědomě nechal někde stát, kdybychom o něm věděli. Nás to tíží také strašným způsobem. Pokud se tady na ten seznam podíváte, jsou to desítky a stovky policistů, kteří by mohli vykonávat daleko užitečnější činnost než honit jednoho 12-13letého kluka. Já s vámi souhlasím, mohu říci, že uděláme maximum pro to, aby ta osoba byla dopadena. Udělá se maximum pro to, aby soud měl důvod tohoto člověka vzít do chráněné psychiatrické léčebny, aby se tak jednoduše jako z tohoto ústavu nedostával, ale jestli soud rozhodne jinak, tak za to já prostě nemohu. Pak je to opravdu o tom, aby tento sbor nalezl shodu na nějaké zákonné úpravě, která vůči osobám mladším patnácti let a možná i vůči jiným osobám, které jsou třeba shledány jako nesvéprávné, vytvořila přísnější nástroje. Já jsem už x-krát tady mluvil o detenčních zařízeních, která bychom potřebovali, protože to jsou obrovské problémy, které to policii dělá, a ti policisté chybějí někde jinde.
Nic víc vám k tomu v tuto chvíli skutečně nemohu kromě toho, že jakmile tato osoba bude dopadena, tak vám osobně dáme informace, dáme informaci i lidem v Příbrami, protože rozumím tomu, že matky jsou znepokojeny, rozumím tomu, že se bojí o své děti, a není dobré, aby jeden jediný den tohoto strachu se prodlužoval v případě, že tato osoba už bude pod kontrolou. To slíbit mohu, toto velmi rádi uděláme.
Omlouvám se také za to, že jsem možná byl trochu konfrontačnější, ale nechtěl bych, aby v tomto případě ulpělo cokoli na policii, protože z toho, co jsem doložil, vyplývá, že policie dělá, co je v jejích silách, a především v zákonných možnostech. Kdyby byly zákonné možnosti v tomto směru větší, myslím, že bychom tento problém tady dnes neřešili.
Ještě jednou chci říci, že opravdu se udělá všechno pro to, aby lidé na Příbramsku a v Příbrami nemuseli žít ani hodinu ve strachu, aby až tento člověk bude dopaden, se o tom veřejnost v Příbrami dověděla a matky v klidu mohly pouštět děti do školy i ven za zábavou.
Místopředsedkyně PSP Jitka Kupčová: Děkuji. Kolegyně a kolegové, oznamuji, že pan poslanec Ladislav Skopal má náhradní kartu č. 35.
Další do rozpravy se přihlásil pan poslanec Josef Řihák, potom paní poslankyně Eva Dundáčková.
Poslanec Josef Řihák: Vážená paní předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se krátce vyjádřil k interpelaci paní poslankyně Dundáčkové ve věci trestné činnosti páchané nezletilým Arpádem Lakatošem. Abych byl přesný, hovoříme zde celou dobu o dítěti, které nedovršilo 15. rok svého věku a dopouští se protiprávních činů, tedy činů jinak trestných.
***