(16.10 hodin)
(pokračuje Maštálka)
Na druhou stranu však velmi kriticky hodnotí smluvní politiku VZP, její organizaci a strukturu. Do jaké míry VZP porušuje obecně závazné předpisy, by však měl posoudit nezávislý externí audit. Skutečností je, že v důsledku existence závazných rámcových smluv je fakticky síť zdravotních zařízení zakonzervována do roku 2006. I tady je prostor pro úspory zdravotních pojišťoven velmi, velmi sevřený.
Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny jsou panem ministrem obviňovány z nesystémových kroků ve smluvní politice. Ale taktně se zamlčuje, že zdravotnickým zařízením, která se ucházejí o smlouvu s pojišťovnou, musel orgán státní správy vydat registraci a Česká lékařská komora licenci. Většinou jsou to právě jen zdravotní pojišťovny hlasující ve výběrových řízeních proti zařazování nových zdravotnických zařízení do sítě, přestože v komisích jsou jak zástupci státní správy, tak zástupci odborných společností a České lékařské komory. Na druhou stranu by jistě v řadě případů zařazení kvalitního odborníka do sítě namísto méně kvalitního bylo pro pacienty přínosem a zdravotní pojišťovny by to mnohdy rády udělaly. Nicméně garance pětiletého smluvního vztahu s přesně definovanými výpovědními důvody zaručená vyhláškou o rámcových smlouvách neumožňuje podobné operativní zásahy do sítě poskytovatelů zdravotní péče.
Prostor pro specifické užití provozního fondu pojišťovny je naprosto zanedbatelný, jak o něm mluví pan ministr, i když může být v konkrétních věcech diskutabilní. Nerovnováhu určitě nezpůsobuje vydávání propagačního časopisu nebo ozdravné pobyty nemocných dětí, jak pan ministr naznačil v televizní Sedmičce. Naproti tomu deficit určitě způsobuje zřejmě úmyslně nadhodnocený odhad příjmů pojišťovny, aby bylo možno velkoryse naplánovat výdaje. Výdaje pak nastanou, příjmy nikoliv, a deficit je na světě.
Za takto nastavených pravidel je naopak s podivem, že zpožďování plateb poskytovatelům není ještě větší. Je tedy na panu ministrovi a vládní většině, aby navrhli potřebné změny. Naše politická strana je připravena se podílet na změnách, které by vedly ke stabilizaci systému, protože nechceme, aby se pečlivě udržovaná destabilizace stala záminkou pro změny ve financování. Ty by krutě postihly občany, kteří se sami nemohou bránit.
Pokud pan ministr hlásá, že - cituji - "nikdy jsem se netajil tím, že Ministerstvo zdravotnictví do teď nikdy pořádně nevykonávalo svoji funkci zřizovatele", pak mu lze doporučit, aby si zjistil, protože to zjevně sám neví, jaké pravomoci může ministr uplatňovat organizacím, které zřizuje. Právní odbor jeho úřadu mu to nesdělí, protože je, jak sám pan ministr správně řekl, v rozkladu.
Pokud jde o tvrzení, že přechod na DRG systém není připravován, ale je o něm fakticky rozhodnuto, ačkoliv připraven není, za to je vydáno půl miliardy našich společných korun na jeho zřízení bez potřebného výsledku.
Jestliže pan ministr srovnává VZP s ostatními pojišťovnami, měl by vědět, že jsou zřízeny podle jiného zákona, mají jiné složení pojištěnců, a tedy nutně nejen jiné výdaje, ale i jiné příjmy. Měl by si například povšimnout růstu příjmů na jednoho pojištěnce, který sám uvádí - ten je pro VZP 8,7 %, u ostatních pojišťoven 9,4 %. Tento rozdíl je osmiprocentní (?) a je větší, než je rozdíl mezi jejich příjmy a výdaji. Uvážíme-li navíc, že ostatní pojišťovny mají vyšší procento vlastní režie, je zřejmé, že s efektivností to vůbec není tak, jak pan ministr vyvozuje. Jestliže u VZP stoupá příjem přerozdělení, pak to ovšem znamená, že je rostoucí rozdíl v příjmech s ohledem na strukturu pojištěnců. Hovořit v této souvislosti o státních pojištěncích, jak to činí pan ministr, pak nemá cenu. Rozdíl mezi státními pojištěnci je značný z hlediska výdajů v závislosti na tom, zda jde o děti, nebo o starce.
Kritika hospodaření VZP nemůže spočívat pouze na konstatování výše příjmů a výdajů a intuitivních předpokladech, že nestačí-li příjmy, pak je hospodaření chybné. Pojišťovna si výdaje ani příjmy sama nestanovuje a VZP a ostatní pojišťovny se liší strukturou výdajů nikoliv vlastní vinou. Tzv. zaměstnanecké pojišťovny mají značně nižší výdaje na lůžkovou péči. Kdyby analogicky postupovala VZP, přenesl by se deficit do lůžkových zdravotnických zařízení.
První, co musí vláda podle mého názoru udělat, nebo přesněji neudělat, je to, že se vzdá dalších nekvalifikovaných a neodpovědných zásahů vedoucích k růstu výdajů pojišťovny. Takové zásahy, jaké prosadil v minulé vládě ministr Fišer, nebyly dodnes vykompenzovány mimořádnými platbami ve prospěch VZP a jsou pravou příčinou přetrvávající nerovnováhy. Ministr Fišer za to byl Českou lékařskou komorou chválen jako "nejlepší ministr", ve skutečnosti ale napáchal největší škody. Jen pro ilustraci bych připomněl, že zvýšení výběru pojistného vždy navrhoval populisticky využít na nové výdaje místo nutného a odpovědného krytí deficitu. Jeho náměstek Ing. Hlaváček v tom ještě pomáhal úmyslným nadhodnocováním příjmů. To jsou pravé kořeny současného stavu. To, co se podařilo kompenzovat paní ministryni Roithové a ministru Davidovi, dokázal pan ministr Fišer promrhat tak, že ani dva roky po jeho odchodu není bilance vyrovnána. (Potlesk.)
Interpretace pana ministra, že stát poskytl VZP nějaké dotace, je zcela chybná. Platba z konsolidační agentury je jen opožděná platba dluhů státu za státní podniky, žádný milodar, jen opožděná splátka státu. Vláda si nemůže dělat zásluhy z toho, že opožděně platí dluhy. Podobně je tomu s nemocnicemi, kde stát nechal naprostým nedostatkem kontroly hospodaření narůst dluhy před jejich převodem na kraje. Pravou příčinou je nerovnováha, kdy VZP má odpovědnost a ministerstvo a vláda rozhodují o výdajích.
Za vrchol naivity pokládám tvrzení pana ministra, že VZP porušuje podle terminologie pana ministra legislativně právní předpisy tím, že - cituji - "návrh zdravotně pojistného plánu nebyl sestaven vyrovnaně, výdaje sice nepřevyšují příjmy, ale plánované závazky po lhůtě splatnosti rostou". Tak tedy: Jestli v pojistném plánu výdaje nepřevyšují příjmy, pak byl podle zákona sestaven vyrovnaný rozpočet, ne že nebyl. To, že rostou závazky po lhůtě splatnosti, je důsledek růstu výdajů, jemuž VZP sama bránit nemůže, protože pravidla nestanoví. Stanoví je ministerstvo.
Pokud jde o čerpání prostředků na antikoncepci z provozního fondu ve výši 60 milionů, jde o snahu kompenzovat výhody jiných pojišťoven, které se náborem málo nákladných pojištěnců snaží vylepšovat svoje portfolio pojištěnců. Totiž staří lidé, kteří jsou nejnákladnější, alespoň co já vím, hormonální antikoncepci nepotřebují. Pro informaci pana ministra: 60 milionů stačí na pokrytí zdravotní péče v České republice asi tak na tři a půl hodiny.
Na splnění dobrovolného závazku pana ministra předložit zákon zajišťující nulový deficit jsme velmi upřímně zvědaví.
Je zcela naivní tvrdit, jak činí pan ministr, že - cituji - "vyhláška o úhradách dává dostatečnou volnost pro vytvoření smluvních vztahů tak, aby finanční rovnováha byla zachována". Prosím pana ministra vaším prostřednictvím, pane místopředsedo... (Otáčí se k místu předsedajícího:) Vy jste se vyměnili...
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Věřím, pane kolego, že vás pan ministr slyší, že nemusím reprodukovat ani tu vaší první připomínku, ani tu druhou. Pokračujte, pane poslanče.
Poslanec Jiří Maštálka: …ať si vzpomene, jak se chová on sám v okamžiku, kdy zdravotnická zařízení neplní smluvní podmínky a mají vrátit část záloh. Takže jakápak dostatečná volnost! Bude-li pan ministr postupovat stejným stylem jako v předchozích dvou týdnech, uvidí sám, jaké volnosti pro své rozhodování brzo dosáhne, když mnozí vlivní hráči na poli zdravotnictví začnou proti němu uplatňovat svůj vliv.
***