(Jednání pokračovalo v 15.43 hodin.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dámy a pánové, vážení kolegové, přestávka skončila již před třemi minutami, takže vás prosím, abychom usedli do lavic, a budeme pokračovat v obecné rozpravě, do které se ptám, jestli se někdo další hlásí. Hlásí se paní poslankyně Čelišová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, nezlobte se na mě, ale rozhodně jsem nepředpokládala, že svým vystoupením k této problematice způsobím takovýto rozruch v Poslanecké sněmovně, a zvlášť že vyprovokuji pana kolegu Janečka k tomu, jak vystoupil vůči mně. Nezlobte se na mě, sama jsem si vzala a osvojila dítě z dětského domova. Vím o tom, že ne všechny děti jsou rovné k osvojení ze strany osvojitelů. Neučte mě znát tuto problematiku, kterou se zabývám více jak 14 let zde v Poslanecké sněmovně. Prošla jsem desítky dětských domovů a kojeneckých ústavů a vím přesně, o čem hovořím.
Pokud jsem použila v uvozovkách výraz, že to nejsou děti, které jsou k osvojení, které zůstávají v dětských ústavech, "vysoce kvalitní", měla jsem tím na mysli to, co jsem před chvílí řekla - tu rovnost v osvojení. Proč jsme tedy podepisovali mezinárodní dohodu o osvojení, o kterých dětech, prosím vás, ta dohoda je? Jestli přijdu do dětského domova a zůstávají zde děti, já nevím, romské národnosti, tak budeme o těchto věcech diskutovat? Tam přeci není myšleno vůbec nic jiného.
Jsem iniciátorkou několika seminářů zde v Poslanecké sněmovně, třeba s řediteli dětských domovů, kde hledáme cesty, jak dětem z dětských domovů, které nejsou k osvojení a které jsou ve vyšším věku, jak jim pomoci hledat cestu dál, v zapojení se ve společnosti. Co se to tady ze mě snažíte udělat tímto výrokem?
V neposlední řadě bych chtěla připomenout, vážené kolegyně a kolegové, že tento materiál, který je citován z úst nejvyšších odborníků na tuto problematiku, jsme všichni obdrželi ve své elektronické poště 6. ledna 2004. I ptám se, proč pan kolega Janeček už nereagoval na tento výrok, který jsem zde doslovně přečetla z tohoto materiálu, proč na něj nereagoval už dříve. Nechtěla bych věřit tomu, že je tam myšlen jiný záměr, protože vy, kteří mě znáte a víte, jakou problematikou se ve sněmovně zabývám, tak víte, že rozhodně jsem tím nemyslela vůbec nic jiného.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí paní poslankyně Čurdová v tuto chvíli. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Anna Čurdová: Děkuji. Pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych v této chvíli chtěla pouze konstatovat, že předmětný materiál, o kterém je tady řeč, skutečně jsme všichni dostali v e-mailové poště a že tam skutečně jsou v uvozovkách uvedena slova, která tady citovala paní poslankyně Čelišová. Myslím si, že ten konflikt, ke kterému tady došlo, je naprosto zbytečný, protože ti, kdo se věnují problematice rodiny, prorodinné politiky, tak přesně vědí, o čem tady paní kolegyně Čelišová mluvila.
Já ve svém volebním obvodě mám několik dětských domovů, které jsem navštívila. V jednom z těch dětských domovů jsou tři volné děti k adopci. Jedno to dítě je romského původu. Většina zaměstnanců tohoto ústavu se shodla na tom, že díky tomuto původu nemá v podstatě šanci býti adoptováno. To samé při návštěvě včera v dalším dětském domově - dva chlapci, šestnáctiletý a sedmnáctiletý, kteří jsou k adopci volní. Bohužel pro ně již vhodnou rodinu, která by o ně měla zájem, v této chvíli není možno najít.
Pojďme se zabývat meritem věci. Jde nám tady o to, abychom vyřešili problém, tak jak říkají předkladatelé tohoto zákona, který se týká možnosti anonymně porodit dítě. Pojďme se tedy vrátit k problému a odejděme od nějakých zbytečných - podle mého názoru - sporů.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Jako prvního do obecné rozpravy jsem viděl hlásit se pana poslance Kalouska, ale pan poslanec Talíř má přednost jako předseda klubu. Prosím, pane poslanče. (Poslanci si vzájemně dávají přednost.)
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji. I když jsem přesvědčen, že pan kolega by jinými slovy pravděpodobně řekl to samé. Je to úvaha o tom, že to skutečně není zbytečný spor, že to není ani pojmový spor, že je to o tom, zda je možné, nebo není možné použít v hodnocení jakékoliv lidské bytosti, tím méně dítěte, termín kvalitní nebo vysoce kvalitní. Děti, kolegyně a kolegové, mohou být černovlasé a blonďaté, mohou být tlusté nebo hubené, mohou být talentované nebo méně talentované, ale nemohou být vysoce kvalitní, kvalitní nebo méně kvalitní. To je rétorika. (Potlesk z pravé části jednací síně.) Toto hodnocení je rétorika, která nepatří do demokratické diskuse. To je rétorika, která nepatří do demokratické společnosti, to je rétorika, kterou používala a používají pouze hnutí, jejichž nástroje vedou k potlačování lidských práv a svobod. A proto je potřeba být tak citlivý na to, aby v demokratické společnosti nepadala tato hodnocení a nepadala tato kategorizace.
Já za křesťanské demokraty chci jasně říci, že všechny lidské bytosti mají stejnou hodnotu, a odmítám hodnocení na vysoce kvalitní, kvalitní a méně kvalitní. Protestuji proti tomu a braňme se této rétorice.
Děkuji. (Potlesk z pravé části jednací síně.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí pan poslanec Kováčik.
Poslanec Pavel Kováčik: Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, kolegyně a kolegové, já v této chvíli mám silný dojem, že se tady zaměňuje cíl a prostředek, forma a obsah. Koneckonců chápu, že měsíc před volbami je legitimní využít cokoliv k prezentaci. Nezlobím se ani na pana kolegu Kalouska, ani na pana kolegu Janečka. Použili skutečně toho, co jim jaksi v této chvíli připadalo k využití vhodné.
Nicméně paní kolegyně Čelišová prostě použila uvozovky, citovala materiál. Materiál, který je zpracován skutečně vysokými právními autoritami v tomto oboru. Prohlašuji jak za poslanecký klub KSČM - a troufám si tvrdit, že je to stanovisko nebo postoj všech členů poslaneckého klubu KSČM - tak za naši politickou stranu, že takovéto třídění, tak jak pochopil pan kolega Kalousek, takovéto třídění lidských bytostí je nám naprosto, ale naprosto cizí, my je naprosto odmítáme, a je třeba si uvědomit, že tak jak pro pana kolegu Kalouska před pánem bohem jsou si všechny lidské bytosti skutečně rovny ve svém vzniku, životě i zániku, tak i pro nás, kteří nejsme věřící, jsou si všichni lidé na světě skutečně rovni.
***