(15.50 hodin)
(pokračuje Kováčik)
Navíc pro nás jsou si všichni lidé na světě rovni nejen v majetkových právech, nejen v právech na život, nejen v právech na to, co je obsahem Listiny základních práv a svobod, ale pro nás jsou si rovni i v právu na práci, v právu na důstojný život, v právu na bydlení a ve všech právech sociálních. Jsem přesvědčen o tom, že věcně koneckonců nemáme ani KSČM, ani KDU-ČSL v přístupu k lidem, k lidským bytostem žádný podstatný rozdíl a že v tuto chvíli spíše dochází k určitému politickému pohrávání si s těmito pojmy.
Pokud snad někdo pochopil to, co zaznělo zde na mikrofon v uvozovkách v příspěvku paní kolegyně Čelišové, jinak, než bylo skutečně řečeno, potom za možná nejasnou formulaci - nicméně byla citací materiálu, který je odborným materiálem - je na místě z mé strany jako osoby se tak trochu i omluvit. Ale skutečně tu nejde o věcné řešení v tomto sporu, tento spor byl vyvolán spíše z politických pohnutek, jak to alespoň cítím.
Chci poprosit kolegyně a kolegy v Poslanecké sněmovně, abychom si politicky nepohrávali s takovým pojmem, jako je základní právo na život, jako je rovnost všech lidí, a chtěl bych poprosit, abychom se vrátili k meritu věci.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců klubů KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Pokračuje obecná rozprava. Jako první jsem viděl hlásit se paní poslankyni Dundáčkovou. Pan poslanec Kopecký chce ale ještě fakticky reagovat, takže mu dávám příležitost před paní poslankyní. Pak dostane slovo paní poslankyně Emmerová.
Poslanec Robert Kopecký: Pane předsedo, dámy a pánové, nebudu diskutovat k meritu věci, nebudu řešit tento spor. Chci říci, že znám paní kolegyni Čelišovou ze severních Čech, že tam požívá dobou pověst, že to je člověk, kterého si vážím. Budu si jí vážit a vždycky se jí zastanu. Člověk, který se ujme dítěte a dobře se o něj stará, zaslouží naši úctu, a ne urážky.
Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM a ČSSD.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji panu poslanci Kopeckému. Hovoří paní poslankyně Dundáčková, pak je přihlášena paní poslankyně Emmerová. Prosím.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážené dámy a pánové, já si velmi vážím těch, kteří si osvojí dítě, věnují mu svou péči a lásku a vychovají ho k dospělosti řádného občana. Pokud toto učinila paní poslankyně Čelišová, dík a úcta patří samozřejmě i jí. Zcela opomenu to, podle jakých kritérií si vybírala své dítě, když objížděla tolik dětských domovů. To je prosím ryze její osobní věc a nepatří to na půdu Poslanecké sněmovny.
Dovolte mi ale, abych se vrátila k tomu, co tady bylo ve skutečnosti řečeno, a abych se vrátila k tomu, o čem vlastně rozhodujeme. Rozhodujeme o tom, zda některé děti dostanou šanci se narodit prostřednictvím anonymních porodů. O tom, které matky by zejména využívaly takovýchto anonymních porodů, o tom paní poslankyně Čelišová nehovořila, přestože nám to pak vysvětlila, a já bych řekla, že poměrně podrobně a jasně, a já bych řekla, že to její vysvětlení bylo skoro horší než její původní výrok. Omlouvám se, to je můj názor, já jistě na tento názor mám právo stejně jako ona na to, co řekla.
Ona řekla doslova: "Zajímá se někdo o to, jaké to děti v ústavech vlastně jsou? Děti vysoce kvalitní určitě ne." Můžeme teď diskutovat o tom, jaké děti měla na mysli, zda měla na mysli děti s postižením a jakého druhu, zda to byly děti z nějakého konkrétního etnika či jaké jiné mantinely nastavovala pro to, aby ona či odborník, který zpracovával přečtený text, hodnotili děti jako více či méně kvalitní. Dokonce ani děti, které mají nějaké postižení, ať už zdravotní, či to, že jsou zatíženy tím, že jsou tmavovlasé a tmavooké, nemají menší šanci na osvojení.
Dovolte mi, abych řekla, že i já znám mnoho rodin, které si osvojily děti bez ohledu na to, že by volily jakékoli kritérium - etnického původu, zdravotního stavu či jakékoli jiné. Tvrdím, že v našich ústavech nejsou děti, které jsou k osvojení, a ty, které nejsou k osvojení. Jsou pouze rodiče, kteří si podle různých kritérií tyto děti vybírají, a to je jistě smutné a je to také známkou stavu naší společnosti. Ale ty děti samotné za to nemohou, ty jsou si rovny v každém případě - před zákonem i před námi. (Potlesk klubu poslanců ODS a KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Prosím paní poslankyni Emmerovou.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážený pane předsedo, vážení přítomní, původně jsem dnes ani vystupovat nechtěla. Nyní cítím, že bude nutné sdělit názor odborníka, o kterém jsem tady kdysi již hovořila, a sice gynekologa profesora doktora Antonína Doležala, doktora věd.
Cituji: "K uvedenému návrhu mám několik připomínek. Zákon by měl být jedním z preventivních opatření proti infantocidě i tajným porodům doma, kde vzniká zdravotní nebezpečí pro rodičku i novorozence. Násilná smrt novorozence vraždou se vyskytuje v Česku velmi zřídka - za rok 2002 byly 3 takové případy, stejný počet byl dětí usmrcených do jednoho roku při dopravních nehodách.
Ve sdělovacích prostředcích mají tyto tragédie velkou odezvu, nešetří se moralizováním, odsuzováním takových žen, pro které jsou vyžadovány největší tresty. Pro tyto ženy platí řada polehčujících okolností.
a) Ženy pocházejí z okrajových sociálních, terénně zanedbaných skupin, domácích i cizinců, které nejsou schopny organizovat svůj život a domýšlet důsledky svého jednání do budoucnosti, nepoužívají antikoncepci, nenechají si včas provést interrupci.
b) Tyto ženy žijí na okraji společnosti, často v drogové, zejména alkoholové závislosti snižující jejich racionální počínání.
c) Tyto ženy volí zabitím či pohozením novorozenců z mnoha modalit řešení tu nejhorší, nejhloupější a nejprimitivnější. Z nejrůznějších důvodů nevyužívají sociálního a těhotenského poradenství, kde by se dověděly o zcela racionálních, snadných legálních způsobech, jak společensky svízelnou situaci řešit. Uvážlivější nechávají relativně zajištěné dítě opuštěné ve zdravotnickém zařízení.
d) Svůj čin vykonávají ženy po porodu ve stavu snížené příčetnosti, může se jednat o zkratkové panické jednání.
***