(15.00 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Do obecné rozpravy se hlásí pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, mně je líto, že opět musím nesouhlasit s paní kolegyní Rujbrovou, ale přeci ten návrh zákona je přesně obráceně, než ona zdůvodňovala. Totiž praxe je taková, že pokud maminka skutečně je ve stresové situaci a nějakým způsobem zvládne ten tlak, aby to dítě neskončilo v popelnici, aby nebylo někde odloženo, tak to udělá tak, že si vezme cizí průkazku a porodí pod cizím jménem. Porodnice ty případy znají, že potom hledají onu matku a zjistí, že žádná taková neexistuje.
Tento zákon naopak chrání ta data, o tom dítěti se ví, kdo ho porodil, jaká je tam genetická zátěž. Čili je to argumentace proti tomu, co řekla paní kolegyně Rujbrová. Čili pokud ona by chtěla tento návrh nebo ty důvody, se kterými argumentovala, zmírnit a posílit pozici a zdravotní ochranu dítěte a té matky, tak tento návrh zcela jistě podpoří.
Děkuji vám. (Potlesk KDU-ČSL)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Hlásí se paní poslankyně Čelišová. Prosím, máte slovo.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Pane předsedo, kolegyně a kolegové, přestože jsem pro zákon o rodině hlasovala a podpořila jsem jeho projití do třetího čtení, k tomuto návrhu zákona si dovolím mít některé připomínky. V podstatě je tady velice zkráceně naznačila moje kolegyně paní Zuzka Rujbrová.
Ať chceme, nebo nechceme, malé dítě potřebuje fyzickou péči, ale velké dítě potřebuje odpověď. A tady bych si dovolila v několika bodech vás postavit zpátky na zem. Ať se vám to líbí, nebo nelíbí, každé narozené dítě má právo na osobní, chcete-li fyzickou péči a na právní ochranu. Každé dítě má právo dozvědět se, že bylo přijato do rodiny, za chovance v pěstounské rodině nebo vzato za vlastní, pokud možno dříve, než půjde do školy. Každé dítě má podle svého věku a osobní vyspělosti právo na informace ve věcech jeho se týkajících a právo vyjadřovat se na základě těchto informací k věcem jeho se týkajícím. O dvanáctiletém dítěti se má vždy za to, že takto způsobilé je. Každé dítě nejpozději poté, co nabude zletilosti, má právo dozvědět se, kdo jsou jeho biologičtí rodiče. Je proto třeba zajistit -
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon, vážení kolegové, já se omlouvám, že paní poslankyně v takovém prostředí těžko může přednést své vystoupení. Prosím o klid.
Poslankyně Květoslava Čelišová: Děkuji, pane předsedo. Je proto třeba zajistit, aby informace o tom nebyla navždy ztracena.
Kdo ví, jaký je stav dospělého hledajícího své pravé rodiče? A byla zvážena frustrace náhradních rodičů zatajujících pravý původ přijatého dítěte? Biologickou matkou dítěte je a navždy zůstane žena, která dítě porodila. To je realita, která se nedá obejít. Osvojitelka je vždy matkou jen na základě soudního rozhodnutí, biologickou, tedy skutečnou matkou se nikdy nestane. Proto má každý právo znát svou matku.
V době, kdy jsme schopni plně určit biologický původ na základě analýzy DNA, se anonymita stává absurdní. Žádný stát na světě nezná naši dvouměsíční lhůtu nezájmu, žádný stát na světě neodnímá navždycky dítě vlastním rodičům již ve chvíli, kdy dítě převezmou budoucí náhradní rodiče. Ti ale kupodivu mohou dítě kdykoliv vrátit.
Jaké slovo při přípravě a projednávání zákonů určených záměrem tzv. prorodinné politiky měly ženy, a zejména ženy matky? Nerozhodovali převážně otcové, a tady se na mě nezlobte, dojati nepravdivými informace o desítkách dětí v popelnicích a desítkách tisíc dětí v ústavech? Zajímal se někdo o to, jaké to děti v ústavech vlastně jsou? Děti vysoce kvalitní, v uvozovkách, rozhodně ne. A na druhé straně, ptal se někdo psychologů, zda vraždící matky určitě přijdou do popelnice? Proč mají být úplně opomenuti otcové a odňata jim všechna práva? To se týká ovšem i otců manželů. Kde se bere jistota, že se najde dostatek náhradních rodičů ochotných vzít si za vlastní děti neznámého původu? Zákony dědičnosti přece existují.
Jsme jediným státem na světě, který by porušoval vědomě Úmluvu o osvojení, kterou jsme nedávno přijali. Bylo by vhodné podpis úmluvy nejdřív odvolat. Při podpisu Úmluvy o právech dítěte jsme učinili výhradu, právě pokud jde o právo poznat svůj původ. Každé dva roky je náš stát vyzýván, aby výhradu odvolal. Opakovaným výtkám se lze napříště vyhnout odvoláním podpisu úmluvy, a dostaneme se tak do společnosti Somálska a Spojených států, jediných dvou států světa, které úmluvu nepodepsaly. Uvědomujeme si dostatečně, že ne vždy je zájem o miminko totožný se zájmem miminka? Nejde v tomto momentě jen o to, že se děti prodávají a kupují, jde i o to, proč se kupují. Nezavírejme před tím oči. Žijeme v globalizovaném světě.
Podle dostupných informací jsou Francie a Lucembursko jedinými evropskými státy, které nabízejí utajení identity při porodu v nemocnici. Zákon tehdy podepsala v roce 1941 vichistická vláda. Nově potom v roce 2002 Francie přijala zákon, který zlepšil situaci anonymně narozených dětí a umožnil jim posléze zjistit biologický původ. Matka je při porodu vyzvána, aby uvedla svou totožnost a tuto informaci, jakož případně i další okolnosti o porodu, o své osobě a o biologickém otci vložila do obálky a tu uzavřela. Zároveň byla ustavena rada s celostátní působností pro otázky přístupu k identitě, chcete-li k původu osoby. Jde o nezávislý orgán řízený ministrem pro sociální záležitosti, v podstatě složený ze soudců, zástupců občanských sdružení a odborníků, jehož úkolem je spojit matku, otce a dítě, budou-li otec nebo matka chtít najít své dítě a obrátí se na radu nebo kladně odpoví na žádost rady, která obdrží žádost dítěte o zjištění původu.
Itálie a Řecko mají také zákony dovolující zatajení totožnosti, ale hledání původu je dovoleno. Před čtyřmi roky uzákonilo Německo program, kde v podstatě jsou anonymní porody. Už dva roky se ale vážně diskutuje o nutnosti změn, program je označován za návrat do středověku. A v podstatě přiznám se vám, že v této situaci si nejsem jista, zda tento zákon naplňuje všechny obavy, které zde předkládám.
Pan předkladatel Holáň ví, že jsem ochotna, nebo naše komise je ochotna diskutovat na tato témata a hledat společné řešení. Víceméně se domnívám, že v tomto momentu bych pro takto navržený zákon ruku zvednout nemohla.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Janeček se hlásí. Prosím.
Poslanec Josef Janeček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem si s hrůzou vyslechl to, co tady řekla paní poslankyně za KSČM. Jak je možné, že v civilizované společnosti, opakuji, že v civilizované společnosti někdo prohlásí v Poslanecké sněmovně, že se v ústavech nenacházejí kvalitní děti? Co to je? Já žádám paní poslankyni, aby se okamžitě omluvila. Pokud ne, bude žádat klub KDU-ČSL o půlhodinovou přestávku na jednání klubu. (Hluk v sále. Poslankyně Čelišová se nehlásí.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám to chápat tak, že žádáte půlhodinovou přestávku na poradu klubu? (Poslanec Janeček kývá souhlasně hlavou.)
Poslanec Josef Janeček: S tím, že bych prosil o předání stenozáznamu paní poslankyně.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Je 15.09 hodin. Sněmovna bude pokračovat v 15.40.
(Jednání bylo přerušeno v 15.09 hodin.)
***