(15.30 hodin)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dobře, pokud je na tom dohoda mezi vámi, přeruším projednávání písemných interpelací a budeme v něm pokračovat příští týden. Nyní tento bod končím a dalším bodem našeho programu v čase, který nám zbývá do 16. hodiny, je bod číslo 39, to je
39.
Vládní návrh zákona o registračních pokladnách
/sněmovní tisk 644/ - prvé čtení
Přerušili jsme projednávání tohoto bodu po úvodních slovech a jsou tady přihlášky do diskuse, do obecné rozpravy. Do ní je přihlášen pan poslanec Doktor, pak je tady pan poslanec Vladimír Doležal a pan poslanec Oldřich Němec. To jsou přihlášky, které tady jsou. Otevírám rozpravu. Vy se také hlásíte do rozpravy? Takže otevírám rozpravu a prvním přihlášeným je pan poslanec Michal Doktor. Prosím, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo, byť, pane předsedo, v čase, který zbývá na naše jednání, myslím, že je zcela zřetelné, že dnes nebudeme schopni dokončit obecnou rozpravu nad sněmovním tiskem 644. Jsme v podstatě potrestáni stejnou časovou tísní jako při včerejším jednacím dnu, a protože já jsem včera své vystoupení rozdělil tak, abych vyhověl přístupu Poslanecké sněmovny k tomu, jak hodnotí práva a rozsah vystoupení zpravodajů pléna, a protože já jsem zpravodajem Poslanecké sněmovny k tomuto sněmovnímu tisku a zároveň jsem se přihlásil do rozpravy se svým vystoupením, tak teď nás, po pravdě řečeno, čeká velmi hutné a velmi rozsáhlé vystoupení k této věci, které jsem si připravil. Sám nevím, jestli se s tím dovedu vypořádat v čase, který zbývá do času zahájení interpelací. Uvidíme.
Vážené kolegyně a kolegové, vážený pane ministře, dovolte, abych přednesl druhou část vystoupení v obecné rozpravě vedené nad sněmovním tiskem 644, kterým je vládní návrh zákona o registračních pokladnách. Přinesl jsem si s sebou řadu pomůcek, jimiž povětšinou není nic jiného než návrhy zákonů, resp. platné zákony schválené touto Poslaneckou sněmovnou v závěru roku 2003, ale i některé zákony platné od roku 1991, samozřejmě ve znění pozdějších předpisů, tak abych předložil Poslanecké sněmovně úplný výčet toho, jaké nástroje a jaké represe může již dnes užívat správce daně k tomu, aby vedl plátce daní v České republice jednak k účetní, tedy důkazní kázni, ale také ke kázni platební, ke kázni daňové.
Již včera jsem ve svém krátkém vystoupení naznačil, že je to v relativně velmi krátké době několikátý, doslova a do písmene čtvrtý návrh, jehož ambicí je tatáž věc. My opravdu v časovém úseku zhruba tří let již počtvrté projednáváme návrh zákona, který chce zavést jednu z forem tzv. registračních pokladen. Já pro vaši informaci chci říci, že ten dvojí způsob je možný jako ryze technický a ryze administrativní nějaký unikátní systém evidence hotovostních plateb přijatých fyzickými a právnickými osobami provozujícími některé z vybraných činností.
Chtěl bych vám říci, že poprvé to byl návrh vlády se sněmovním tiskem 444, který uvažoval spíše o oné technické formě záznamu, soustředil se na kvalitu technických zařízení, navrhoval dokonce povinnost vlastnit dvojí zařízení, aby v každé chvíli, v každém momentě byla účetní jednotka, plátce daně, schopna vydávat nařízené technické záznamy o výběru hotovostní platby. Přestože to byl návrh vlády, byl zamítnut na 19. schůzi dne 8. 12. 1999.
Druhý návrh, taktéž návrh vlády, sněmovní tisk 826, užívající spíše regulačních nástrojů a zavádějící povinnost administrativní, tedy evidenční formy, velmi náročné na účetní stránku věci, na související administrativu, na duplicitní vedení všech záznamů, do nichž měl v každé situaci, v každém čase právo správce daně vstupovat a hodnotit soulad důkazního břemene, soulad účetní evidence s tím, co ten plátce daně, ten povinný subjekt v tu chvíli vykonal. Ten sněmovní tisk byl zamítnut na 34. schůzi dne 23. 2. 2001.
Třetí návrh, návrh skupiny poslanců, sněmovní tisk 1027, byl kombinací obou těchto metod, tedy kombinoval jak technické, tak administrativní prvky, a byl zamítnut 24. 4. roku 2002.
Dá se tedy říci, že Poslanecká sněmovna projednávala již všechny myslitelné metody toho, jak lze uchopit námět registračních pokladen, a s žádnými nevyslovila souhlas. Pátral jsem tedy po tom, kde se bere ono zadání, aby vláda počtvrté předstoupila před Poslaneckou sněmovnu, a pátral jsem také po tom, nakolik unikátní je systém, který nám navrhuje tentokrát. Musím říci, že mě vláda v jednom jediném bodu, resp. v žádném nezklamala. Navržený systém je natolik unikátní, že si myslím, že takto, jak jej vláda pojala, není zaveden nikde na světě, troufám si říci, že nikde v Evropě, rozhodně tedy nikde v členských zemích Evropské unie.
Proto dovolte, abych se v další části svého vystoupení věnoval srovnání zahraniční praxe, zejména s ohledem na prostor členských zemí Evropské unie, protože si myslím, že je velmi užitečné a správné, abychom si uvědomili, jakým způsobem postupuje správce daně a jaké důkazní břemeno je dáváno povinným subjektům, plátcům daně, v členských zemích Evropské unie.
Věřím, že tuto část, protože jí nenaslouchá, pan ministr zemědělství Palas z mého vystoupení dostuduje a obohatí své znalosti i o tyto instrumenty, aby napříště, až bude hlasovat o podobných vládních předlohách, byl více orientován a vycházel z většího poznání toho, jak se postupuje v civilizovaném světě.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Mám tedy pana ministra zemědělství požádat, aby panu poslanci Doktorovi umožnil… Ano, děkuji. Prosím, pane poslanče, pokračujte.
Poslanec Michal Doktor: Dovolte tedy uvést, že přístup členských zemí v této věci je velmi, velmi rozdílný.
Za prvé neexistuje žádná jednotná úprava, tedy žádné ustanovení obecně platného dokumentu zavádějícího povinné užívání registračních pokladen v členských zemích Evropské unie. Jednotlivé země vycházejí výhradně z vlastní - podtrhuji národní - praxe správy daní a poplatků.
Za druhé, členské země Evropské unie mající zavedenou povinnost registračních pokladen - a jsou to tyto: Itálie, Řecko, Maďarsko, Polsko a Slovensko, přičemž musím upozornit, že především na Slovensku je používán naprosto unikátní systém, kde registrační pokladny nemusí mít tzv. fiskální paměť - přesto každá z vyjmenovaných zemí užívá naprosto jinou metodu, některé administrativní, některé technickou a i ty jednotlivé systémy mají velmi různorodou kvalitu právních úprav a nedá se říci, že by bylo možné vycházet z jedné naprosto standardní zkušenosti všech zemí, které zavedly registrační pokladny.
***