(14.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Ale upozornil jsem už, že pokud jí podle ústavy takové právo přísluší, že často je ve velkém prodlení s jeho praktickou realizací.
Chci říci to, že personální otázky bývají vždycky záležitostí menšího sboru lidí, který rozhoduje, a skutečnost ukázala, že je obtížné se dohodnout na řekl bych shodných kritériích pro jmenování do určitých funkcí. Samozřejmě, že jsme si mohli odpustit epizodu s prvním jmenováním komisaře, ale pokud jde o druhé jmenování, nepřeceňuji výzkumy veřejného mínění, ale myslím, že jistá výstraha to pro politiky i pro členy této sněmovny je, že občané jsou někdy - abych to nevyjádřil tak ostře - že občanům se nelíbí často způsob vystupování politiků, protože mají za to, že jim nejde tolik o věcné řešení problémů, že nevystupují vždycky s odůvodněnými stanovisky, ale že dávají přednost stranickopolitickým půtkám. Myslím, že i tento moment bychom měli mít na zřeteli, když se zamýšlíme nad tím, proč důvěra občanů v Poslaneckou sněmovnu je poměrně velmi nízká.
Chci říci to, že chápu, že opozice má tu prostor ke kritice vlády z hlediska toho, jaké provádí nominace, ale zároveň si buďme vědomi reality, že možnosti toho, abychom se tady dohodli na nějakých pevných kritériích, jsou velmi malé. Vzpomeňme na diskuse o komunistické nebo normalizační minulosti našeho současného kandidáta na komisaře, abychom si uvědomili, jaká je možnost dohody o tom, co je řekl bych pozitivní pro někoho a co pro někoho pozitivní není, jaký je poměr odborných kritérií a kritérií dalších. Hovořím o tom proto, že tyto momenty jsou pro naše jednání důležité a promítají se ne jenom v těchto otázkách.
Pokud jde o problém návrhu ústavní smlouvy pro rozšířenou Evropskou unii. Zástupci opozice tu kritizovali vládu, že její pozice se nikterak nezměnila. Kolega Fajmon hovoří o tom, že i v poměru k té dvojí většině vláda ustupuje a že se vzdává důsledné ochrany národních zájmů. Já nechci tento problém tady podrobněji rozebírat, hovořili jsme o tom už v předchozích diskusích o problematice evropské ústavní smlouvy. Tehdy jsem to označil za dialog hluchých - a myslím, že tento dialog pokračuje.
Je otázka, jestli si tedy Česká republika má dovolit postupovat takovým způsobem, jakým třeba v minulosti postupovalo Polsko, až se dostalo do úplné izolace. Po vítězství španělských socialistů musela socialistická vláda v Polsku svou pozici velmi radikálně změnit.
Upozorňuji tedy na tyto skutečnosti, že chceme-li se v rámci jednání o evropské ústavní smlouvě dohodnout, musíme být ochotni hledat nějaký konsensus, a zdá se, že i po dalších tragických zkušenostech, zejména po teroristickém útoku v Madridu, zesílila vůle k tomu, aby ústavní smlouva mohla být v nějaké přijatelné podobě akceptována.
Je tu starý argument kolegů z ODS, že Evropská unie může i po rozšíření fungovat bez té ústavní smlouvy. Tady o těchto otázkách můžeme vést spor do nekonečna, protože to je spor abstraktní. Ukazuje se ale velmi výrazně, že už dosavadní patnáctka fungovala špatně, protože její institucionální struktury nebyly uzpůsobeny pro tak velký počet. V tomto směru jsem přesvědčen - není to můj osobní názor, ale těmito problémy se poměrně už dost dlouhou dobu zabývám, abych mohl s řadou dalších politiků i politických analytiků konstatovat, že přijetí evropské ústavní smlouvy je nezbytné pro to, aby rozšířená Evropská unie vůbec mohla začít fungovat.
Já nejsem žádný naivní eurooptimista, v této souvislosti budu spíše euroskeptik, trochu v jiné podobě než kolegové z ODS, protože si myslím, že unie nebyla dostatečně na rozšíření připravena a že v tomto směru - jak o tom hovořil i Jean-Luc Dehaene, kterého kolega Zahradil dobře zná, byl místopředsedou Konventu - má Evropská unie před sebou několik velmi těžkých let. Nepochybně rozšíření znamená velmi obtížnou situaci, se kterou se unie bude velmi těžko vypořádávat. Dochází už teď k velkým personálním změnám ve složení Evropské komise, a už tady bylo řečeno, že nová Evropská komise v této souvislosti bude stát před mnohem obtížnějšími úkoly než dosud.
Myslím tedy, že teď nemá velký smysl, abychom vedli dlouhé spory o tom, jestli to nebo ono řešení je lepší nebo horší, ale po vstupu do unie bude třeba, abychom se otázkami dalšího vývoje unie a našeho vztahu k ní zabývali mnohem podrobněji ve vztahu k našim zkušenostem i ve vztahu k měnící se situaci mezinárodní, protože to, co se stalo a co se děje, vyžaduje přehodnocování řady postupů a řady dosavadních stanovisek. Takže já si osobně nemyslím, že by Česká republika měla teď měnit svou pozici vůči Evropské unii a vůči ústavní smlouvě, ale že po evropských volbách a po prvních zkušenostech bude třeba velmi kriticky hodnotit naše dosavadní pozice, protože v mnoha pohledech na členství v unii připraveni nejsme.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Slovo uděluji panu poslanci Davidu Šeichovi, který je posledním přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, pane premiére, dámy a pánové, budu velmi stručný v poslední jednací den, ale nemohu neučinit několik poznámek zejména k bodu 113, který se týká personálních nominací této vlády vůči orgánům Evropské unie.
Musím říci, že se mi zdá, že pan premiér nepochopil to, co po něm opozice požadovala, to znamená věrohodně vysvětlit zejména způsob výběru a nominací, personálních nominací vůči orgánům Evropské unie. A protože se mi nechce věřit, že premiér by byl nechápavý, tak se domnívám, že jde spíš o nepochopení úmyslné.
Je zcela zjevné, že náš zájem nebyl soustředěn na výběr řadových úředníků Evropské komise, ke kterému byl vydán velmi podrobný výklad a byla nám dokonce sdělena internetová adresa, kde je možno se nahlásit do konkursů pořádaných Evropskou komisí. Předpokládám, že většina členů tohoto zákonodárného sboru nehodlá aspirovat na úřednické pozice v Evropské komisi, aby se seznámil detailně s mechanismem konkursů pořádaných Evropskou komisí, které jsou samozřejmě nestranné, jsou činěny na základě odborných předpokladů a fungují jako velmi tvrdá tendrová procedura.
Je samozřejmé, že pozornost zákonodárného sboru je soustředěna na politické nominace, které tato vláda činí, které často činí také jménem České republiky. Tato vláda je Parlamentu odpovědná, a proto se ptáme na ty nominace, které jsou činěny jménem České republiky. Jedná se tedy v tomto smyslu zejména o nominaci na evropského komisaře, jedná se o nominaci za Českou republiku do Evropské investiční banky a do ostatních soudních a účetních orgánů.
***