(14.20 hodin)
Poslanec Vilém Holáň: Vážené kolegyně a kolegové, já mám několik poznámek k evropské ústavě. Nelze přehlédnout, že v dosavadní diskusi o evropské ústavě dominují témata týkající se evropských institucí. Ať už se jedná o způsob hlasování v Radě ministrů, nebo o počet komisařů v Evropské komisi. Jistě že se jedná o důležité momenty zejména z hlediska nového členského státu unie. O momenty, které mají i svůj nezpochybnitelný symbolický význam. Jsem ale nespokojen, že tady naše diskuse začíná, ale i končí. Mám za to, že bychom měli větší díl pozornosti upřít i na jiné části ústavy, kterých je 95 %. Například na evropské politiky a na změny v této oblasti.
Evropská ústavní smlouva v oblasti evropských politik přichází s několika změnami, které výrazně ovlivní další vývoj Evropské unie. Zvlášť důležité je posílení pravomoci Evropského parlamentu. Bude-li evropská ústavní smlouva přijata, výrazně se sníží takzvaný demokratický deficit rozhodování, který byl v podstatě od samých začátků evropské integrace předmětem silné a je třeba říci, že oprávněné kritiky. Proto je podstatné, aby rozhodování o evropských zákonech nebylo vyhrazeno pouze evropské administrativě a zástupcům vlád členských států, ale podléhalo demokratické kontrole přímo voleného Evropského parlamentu.
Jednu z oblastí, kde Evropský parlament získá možnost spolurozhodovat o evropských zákonech, je trestní a policejní spolupráce. Za pozornost stojí zejména zakotvení pravomoci Evropského parlamentu v boji proti terorismu. Evropský parlament bude moci spolurozhodovat o pravidlech zmrazení kapitálu souvisejícího s terorismem a bude mít pravomoc podílet se na schvalování pravidel upravujících vymezení závažných trestných činů s přeshraničním charakterem, jako je právě terorismus.
Jsem přesvědčen, že tyto změny by měli podpořit i ti, kteří jinak evropské integraci příliš nefandí, neboť se jedná o naši bezpečnost, o bezpečnost našich občanů. Jedná se o to, aby tato bezpečnost byla co nejlépe zajištěna. Není pochyb o tom, že v boji proti terorismu je třeba postupovat společně a koordinovaně, má-li být účinný. V této souvislosti je zarážející, s jakým odporem se setkala idea evropského zatykače právě v tomto parlamentu. Každému přitom musí být zřejmé, že jeho nepřijetí dává zelenou organizovanému zločinu.
Další oblastí, kde evropská ústavní smlouva připisuje Evropskému parlamentu novou pravomoc, je oblast vízové, azylové a imigrační politiky. Domnívám se, že je to tak správně. Jak jinak udržet pod kontrolou zesilující se migrační toky v rámci Evropské unie než těsnou spoluprací a společným postupem, společnými pravidly? Nebudou-li v těchto oblastech platit účinná společná pravidla, vystavujeme se nebezpečí nekontrolované a nezvládnutelné migrace. A to nemluvím o vysokých finančních nákladech, které roztříštěnost národních úprav a z ní vyplývající problémy s sebou přináší.
Dále: Evropskou ústavní smlouvu by měli přivítat všichni, kteří si přejí prosperující a konkurenceschopnou Evropu a s ní i prosperující a konkurenceschopnou Českou republiku. Evropská ústavní smlouva totiž přichází s několika nástroji, jak tohoto cíle dosáhnout. Obsahuje například ustanovení konkretizující v současnosti poněkud všeobecně a vágně formulovanou společnou politiku v oblasti vědy a výzkumu. Využití těchto ustanovení znamená vytvoření evropského výzkumného prostoru, v němž budou realizovány společné výzkumné projekty. To zároveň předpokládá celoevropskou diskusi o tom, do jakých oblastí výzkumu by Evropa měla investovat. Součástí této diskuse by mělo být i jakési rozdělení úkolů v oblasti výzkumu nebo i specializace jednotlivých států na určitou oblast výzkumu. Některé státy se již touto cestou vydaly. Například Dánsko se již delší dobu specializuje na farmaceutický výzkum, který je dnes stabilní základnou dánské ekonomiky. Jsem pevně přesvědčen, že taková diskuse bude velmi brzy na pořadu dne, a měli bychom být na ni připraveni.
Hovoříme-li často - a někdy příliš často - o českých národních zájmech, jedním z těchto zájmů je nepochybně zformulování českého stanoviska ve věci budoucího směřování evropského výzkumu a jeho následné prosazování.
Jiným nástrojem k dosažení prosperující a bezpečné Evropy je posílení pravomocí unie v daňové oblasti. V současné době nemohou orgány unie účinně potírat finanční kriminalitu, která je mnohdy úzce provázána s organizovaným zločinem. Evropská ústavní smlouva tento stav mění tím, že zakládá pravomoc Evropské unie administrativně spolupracovat v oblasti daní, boje proti daňovým podvodům a proti daňovým únikům. Ty politické strany, ať už u nás, nebo v jiných státech Evropské unie, které zavedení této spolupráce v daňové oblasti s poukazem na zachování národní suverenity odmítají, tím našim občanům sdělují následující: Nevadí nám daňové podvody, nevadí nám, že daňové úniky mnohdy slouží jako penězovod pro teroristy a zločince. Důležité je za každou cenu zachovat národní rozhodování, i kdyby to znamenalo nižší bezpečnost, nižší prosperitu, nižší efektivitu.
Uznejme - byť se nám to nemusí možná líbit - že tento způsob rozhodování už v mnoha ohledech není schopen zajišťovat potřeby lidí. Uznejme, že existují oblasti, kde je lepší a účinnější postupovat společně. Neuvědomíme-li si tuto skutečnost a nedokážeme-li na ni pružně reagovat, tak jako například obchodní společnosti pružně reagují na změny na světových trzích, nemůžeme počítat s příznivou budoucností. Zarputilým, dogmatickým lpěním na takto pojímané národní suverenitě bychom klamali sami sebe a vytvářeli si jakousi virtuální realitu. Proto je nyní na místě poctivá reflexe o tom, jaká je současná reálná pozice a reálné možnosti národního státu, kde jsou hranice těchto možností a kde nastupuje objektivní nutnost účinné a důsledné spolupráce v nadnárodním měřítku. Evropská ústavní smlouva poskytuje k této reflexi ideální příležitost. Je jenom na nás, zda a jak se jí chopíme.
Závěrem: Diskuse o evropské ústavě je zároveň i diskusí o naší budoucnosti. Proto bychom k evropské ústavě neměli přistupovat jako k něčemu cizímu, k něčemu, co je nám vzdálené či vnucené. Evropská ústavní smlouva, bude-li schválena, bude i naší ústavní smlouvou. Koneckonců se na její přípravě podíleli i zástupci České republiky. A proto chci vyzvat vládu, aby učinila vše pro prospěch přijetí ústavní smlouvy. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Uděluji slovo panu poslanci Zdeňku Jičínskému, který je zatím posledním přihlášeným, respektive posledním přihlášeným do rozpravy.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Pane předsedající, kolegyně a kolegové. Chci říci několik poznámek k těmto dvěma bodům našeho jednání i k tomu, co tu říkali moji předřečníci. Asi bychom se všichni shodli na tom, že kdyby byl u nás možný takový postup, o kterém hovořil kolega Beneš a který v Polsku vedl k jednomyslnému souhlasu s navrženým kandidátem, nikdo by proti tomu abstraktně neprotestoval, a možná že bychom konkrétně takový postup realizovali. Ale myslím, že i kolega Beneš ví, že předpoklady k tomu zatím u nás nejsou, ať už kořeny toho, proč tomu tak je, si můžeme vykládat různě.
Připomínám jenom to, že jsme se dosud nebyli v rámci Poslanecké sněmovny s to dohodnout, a poměrně rychle, za deset měsíců, na tom, kdo bude naším kandidátem na prezidenta NKÚ. Vezměte problémy, které jsou se jmenováním členů Ústavního soudu, kdy návrhy, které předkládá prezident, nenacházejí v řadě případů příznivou odezvu v Senátu.
Mluvím o tom proto, a já osobně toho lituji, že někdy na úkor věcných kritérií dominují kritéria stranickopolitická a je to podle mého soudu ke škodě věci. Ale je zatím takovýto stav a pouhými deklaracemi tento stav nezměníme. Proto jsem také nepovažoval za žádné neštěstí, že Poslanecká sněmovna většinově tehdy neakceptovala návrh ODS, aby se o personálních otázkách obsazování určitých funkcí v institucích Evropské unie vedla obsáhlá diskuse, protože toto téma myslím není na věcnou diskusi v tak velkém sboru, jakým je Poslanecká sněmovna, pokud jí nepřísluší ze zákona nebo z ústavy nějaké jmenovací právo nebo součást jmenovacího práva.
***