(10.40 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji. Nyní dávám slovo panu poslanci Kužvartovi, aby nás seznámil s usnesením výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí.
Poslanec Miloš Kužvart: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí na své 31. schůzi 3. března t. r. po odůvodnění doktora inženýra Tomáše Novotného, náměstka ministra životního prostředí, po zpravodajské zprávě poslance doktora Miloše Kužvarta a po rozpravě za prvé doporučuje Poslanecké sněmovně sněmovní tisk 458 projednat a schválit. Za druhé - zmocňuje zpravodaje výboru, aby s usnesením seznámil Poslaneckou sněmovnu. za třetí - pověřuje předsedu výboru, aby usnesení zaslal předsedovi Poslanecké sněmovny. Tolik usnesení výboru.
Já bych ještě doplnil zpravodajku zahraničního výboru kolegyni Konečnou, že určité úvahy týkající se extenzivního výkladu této úmluvy padly i na jednání tohoto výboru, ale myslím si, že to vychází z určitých často opakovaných velmi mylných pocitů řady postižených subjektů, které si myslí, že tím, že se na něčem ve věcech rozhodování věcí životního prostředí podílí veřejnost, že například dochází k prodloužení nějakých lhůt, k určitému prodloužení procesu apod. Podle mého přesvědčení tomu prakticky tak to nikdy není. Ta chyba je na jiné straně. Na straně těch, kteří se životním prostředím zabývají a toto prostředí chrání. Proto tedy doporučuji, aby tato úmluva, Aarhuská úmluva, byla ratifikována u dolní komory, sněmovny. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Otevírám rozpravu, do které se hlásí pan kolega Šeich, kterému uděluji slovo.
Poslanec David Šeich: Vážený pane předsedající, pane ministře, vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi učinit několik nezbytných poznámek k Aarhuské úmluvě. Myslím, že především je třeba polemizovat s jednou tezí důvodové zprávy, a to s tezí, která říká, že Aarhuská úmluva je v mezinárodním kontextu považována za jeden z nejvýznamnějších dokumentů této doby. Z tohoto důvodu je Aarhuské úmluvě a její ratifikaci věnována mimořádná pozornost jak v Evropské hospodářské komisi OSN, tak v dalších mezinárodních organizacích.
Podle informací, které jsem ověřoval u hospodářské komise OSN, aktuální stav ratifikace Aarhuské úmluvy k 25. 3. 2004 je následující: ratifikaci přijalo 26 zemí - Albánie, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Belgie, Bulharsko, Kypr, Dánsko, Estonsko, Francie, Gruzie, Maďarsko, Itálie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Litva, Malta, Norsko, Polsko, Portugalsko, Moldávie, Rumunsko, Tádžikistán, Makedonie, Turkmenistán, Ukrajina. Já myslím, že z tohoto výčtu je zřejmé, jaké sofistikované země s vysokým standardem ochrany životního prostředí k této úmluvě přistoupily. Jedná se z 80 % zejména o středoasijské republiky, bývalé - postsovětského bloku, jedná se převážně o země východní Evropy, které nejsou samozřejmě členy Evropské unie.
Na druhou stranu je velmi signifikantní, že země s vysokým standardem ochrany životního prostředí, jako je například Německo, Aarhuskou úmluvu sice podepsaly, ale posléze ji neratifikovaly. Zajímavé je například odůvodnění toho, proč Německo neratifikovalo Aarhuskou úmluvu. Toto je text zdůvodňující neratifikaci Aarhuské úmluvy v německém zákonodárném sboru: Text konvence vznáší řadu obtížných otázek a její implementace do dnešního německého právního řádu by nebyla možná ve stanovené době a nebylo by možné odstranit rozpory s tímto právním řádem. Tyto otázky si vyžadují obezřetné prošetření včetně možných legislativních následků, než se konvence stane závaznou z hlediska mezinárodního práva. Spolková republika Německo je přesvědčena, že implementace konvence německou administrativou by nevedla k vývoji směrem k deregulaci a zrychlení některých procesů.
Je zajímavé, že Německo si je vědomo těchto rizik, a je to samozřejmě země s vysokým standardem ochrany životního prostředí. Česká republika je natolik pokroková, legislativa v České republice je natolik vyspělá, že s implementací Aarhuské úmluvy nemá žádné problémy.
Já myslím, že by bylo nefér na druhou stranu tvrdit, že v souvislosti s ratifikací Aarhuské úmluvy by česká legislativa musela být jakémkoli způsobem bezprostředně měněna. Bylo by samozřejmě nefér tvrdit, že jestliže přijmeme Aarhuskou úmluvou, je třeba bezprostředně zasahovat do českého právního řádu. Na druhou stranu každý, kdo ten text zná, ví, že je to text velmi obecný, stanovující velmi vysoký standard životního prostředí v převážně deklaratorní formě, a takovéto deklaratorní formulace často svádějí k tomu, že kdo si bič na Českou republiku najít chce, tak si ho v podobě Aarhuské úmluvy najde a samozřejmě v těch všeobjímajících, velmi deklaratorních a velmi vysoce formulovaných standardech nějaké mezery v českém právním řádu najde a řekne ano, ale tady ještě můžete přidat, tady ještě můžete vaše předpisy v oblasti ochrany životního prostředí zpřísnit, a bude se to samozřejmě využívat jako nástroj zničení posledních komparativních výhod České republiky na trhu Evropské unie.
Já myslím, že je také velmi paradoxní, že na stejné schůzi sněmovny jsme schopni přijmout text, kde se mluví o maximální, absolutní, všeobjímající možnosti občanů, občanských iniciativ zasahovat a hovořit do procesu stavebního řízení, a na téže schůzi přijímáme předpis, necháváme procházet předpis zákona o dálnicích a rychlostních silnicích, kde doba projednání je zkrácena na polovinu, stejná vládní koalice hlasuje i pro vysoký standard komunikace s veřejností v Aarhuské úmluvě, i pro omezení tohoto standardu komunikace u rychlostních silnic a dálnic. Je to přístup dvojího metru, přístup velmi nestandardní a přístup, který minimálně budí určité otazníky. Já myslím, že je jasné toto - není mi zřejmé, je to snaha vlády, která je bych řekl záležitostí spíše trendovou, proč se vláda takovýmto sebemrskačským způsobem snaží přistupovat k nejrůznějším smlouvám a la Antarktida až po Aarhuskou úmluvu a smlouvy v řadě dalších oblastí, proč se snaží přistupovat k takovému svázání českého právního řádu, proč se snaží zavádět Českou republiku k nejrůznějším úmluvám, které poté dávají bič vůči České republice.
Já myslím, že je třeba toto posuzovat i v kontextu vývoje a iniciativ orgánů Evropské unie. V poslední době např. i Evropská komise se velmi iniciativně v posledních dnech chopila zásahů proti ochraně životního prostředí. Evropská komise velmi iniciativně zahájila diskusi nebo kritiku a velmi tvrdý nátlak na deset členských zemí stávající Evropské unie o tom, že nevyhovují legislativě v oblasti životního prostředí. Dokonce zahájila soudní řízení vůči Řecku, které chce sankcionovat za nehezký přístup k divokému ptactvu. Já myslím, že to jsou vyhlídky chmurné, které nás čekají v souvislostí Naturou 2000, ale myslím si, že to není všechno a určitě Aarhuská úmluva a řada dalších dokumentů poskytuje obrovské množství bičů na Českou republiku, a těchto bičů bude strašně moc a čeští podnikatelé, čeští občané je budou nést ve velmi negativní míře, a nechápu tuto sebemrskačskou snahu. A v tomto směru neříkám, že je to nějaký zásadní text, který nás poškodí a budeme muset překopat celý legislativní proces v České republice, nicméně je to další nástroj k tomu, aby Česká republika mohla být popotahována nejrůznějším způsobem. A rozhodně ten výčet zemí, které se k Aarhuské úmluvě přidaly, je velmi signifikantní v tom, že se jedná o země s velmi nízkým standardem ochrany životního prostředí. A jestliže v Kyrgyzstánu nebo Bělorusku Aarhuská úmluva je bezvýhradně dodržována, Německo s ní má problém, pak možná v duchu této logiky by měla přistoupit i Česká republika, ale nemyslím, že je to racionální. Proto nemohu podpořit tento návrh.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Věřím, že vám všichni kolegové a všechny kolegyně velmi pečlivě naslouchali, poslouchali. Kdo se další hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím, rozpravu končím.
Dávám možnost vyjádření panu ministru Ambrozkovi.
***