(17.50 hodin)
(pokračuje Kasal)
V hlasování pořadové číslo 299 se ptám, kdo souhlasí s tím, aby zpravodajkou pro prvé čtení byla poslankyně Iva Šedivá. Kdo je proti?
V hlasování pořadové číslo 299 z přítomných 104 hlasujících 95 pro, nikdo proti.
Změna byla sněmovnou akceptována a já prosím paní zpravodajku Ivu Šedivou, aby se ujala slova.
Poslankyně Iva Šedivá: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona, který nám byl předkladatelem předložen, je velmi jednoduchý. Má pouze šest paragrafů. Nicméně problém, který si tento zákon dal za úkol řešit, není malý vzhledem k tomu, že je snaha tuto kauzu různými prostředky řešit deset let, ale dodnes bez výsledku.
Předkladatel dle mého názoru ve svém vystoupení zdůvodnil dostatečně obšírně tuto předlohu. Myslím, že nemá smysl v této chvíli opakovat argumentaci předkladatele.
O návrhu jednala na svém zasedání 10. března 2004 vláda a vyslovila s návrhem nesouhlas. Jako hlavní nedostatky jsou zde dle mínění vlády uváděny tyto základní důvody: nebyl zde řádně dovozen účel vyvlastnění a veřejný zájem na vyvlastnění a vedle toho návrh zákona obsahuje další terminologické a legislativně technické nedostatky.
I z mého hlediska je návrh zákona zpracován nedostatečně, např. je zde užit pojem "svěření do správy majetku příspěvkové organizace". Toto svěření náš právní řád nezná, používal jej dřívější hospodářský zákoník. Není dále blíže specifikován pojem "ukončení řízení o pohledávkách", jsou zde i další legislativně technické nedostatky, které v případě posunutí tohoto zákona do druhého čtení bude nepochybně třeba vyřešit.
Nicméně si myslím, že tento návrh zákona zcela jistě vyžaduje naši pozornost, a proto se tímto přihlašuji do obecné rozpravy, abych vás seznámila se svým názorem, který vám ráda sdělím. Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Šedivé a otevírám obecnou rozpravu. Mám tři přihlášky. První bude hovořit pan poslanec Zdeněk Jičínský, poté paní poslankyně Táňa Fischerová a potom paní poslankyně Iva Šedivá.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážený pane předsedající, kolegové a kolegyně, už tu bylo zmíněno, že jde o oživení kauzy, která je stará poměrně řadu let, protože kauzou se stala tím, že omylem - pan ministr zahraničních věcí tu není možná, že by k tomu z hlediska historie mohl něco říci - Federální shromáždění v rámci výčtového zákona o restituci církevního majetku, který přijalo po volbách v roce 1990, přiznalo vlastnické právo řádu sv. Voršily Římské unie k pozemku, který tomuto řádu nikdy nepatřil. Na začátku 90. let byla snaha tuto otázku řešit. Tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid se stavěl proti tomu, aby věc byla řešena zákonem, ale cestou nějakých dohod se to vyřešit nepodařilo. Jsou tady kolegové, kteří byli v Poslanecké sněmovně v období 1992 až 1996, tak vědí, že tu byl tehdy podán návrh poslanecké iniciativy řešit tuto otázku cestou zákona. Návrh podával za ODS poslanec Kozel a návrh o několik hlasů neprošel, takže věc vyřešena nebyla.
Možná že jste viděli nedávno, když říkám nedávno, je to už několik měsíců, protože čas v parlamentním shonu běží rychle, když Česká televize promítala dokumentární film Jiřího Krejčíka, který velmi podrobně celou tuto historii zaznamenává. Osobně bych velmi doporučoval kolegům, kteří o to mají zájem, kdyby se případně zorganizovalo promítání tohoto filmu, protože pro pochopení celé problematiky podává skutečně velmi významné svědectví a připomíná děje, které jsme už dávno někteří pozapomněli.
Chci říci, že po promítání filmu jsem přišel s jistou iniciativou a mluvil jsem o tom s řadou kolegů. Mluvil jsem o tom i s poslancem Bartošem. Měl jsem zájem na tom, aby i výbor, který k tomu má nejblíže, výbor pro vědu a školství, se touto věcí zabýval tak, abychom zjistili názor kolegů z jednotlivých parlamentních stran a aby tato otázka, než se dostane na pořad Poslanecké sněmovny, byla projednána ve výboru. To se bohužel nestalo. Nevidím v tom základní problém, jenom to připomínám, protože pro řadu kolegů se tato věc může zdát novou nebo méně významnou, a kdyby to bylo prošlo onou cestou, možná že jsme v některých případech mohli být i dále, i pokud jde o faktickou stránku věci.
Já k této zákonné iniciativě mám v podstatě pozitivní postoj a budu doporučovat, aby Poslanecká sněmovna ji postoupila do druhého čtení, což ale neznamená, že k ní nemám řadu vážných výhrad. V některých případech souhlasím i s kritickými stanovisky ve stanovisku vlády, byť nesouhlasím se závěrem vlády, že nedoporučuje přijmout tuto iniciativu. V podrobné rozpravě navrhnu potom také, pokud do podrobné rozpravy věc dojde, prodloužení lhůty a pak s navrhovatelem budu jednat o tom, zda bude souhlasit s delším prodloužením. Já bych navrhl jenom to, které podle jednacího řádu mohu.
K vlastní předloze tohoto návrhu mám tyto kritické výhrady. Musí být podle mého soudu v návrhu více specifikován účel, pro který má být vyvlastnění provedeno, a přesnější vymezení veřejného zájmu. Já osobně nemám pochybnosti o tom, že tady o veřejný zájem jde, protože nápis, který je na budově Národního divadla, "Národ sobě", neztratil ani v této postmoderní epoše svůj hluboký smysl. A nemyslím si, že Národním divadlem je jenom ona památkově chráněná budova, ale Národní divadlo je nepochybně živá instituce, jedna z nejvýznamnějších kulturních institucí, kterou český národ má, a musí si jí podle mého soudu vážit a starat se o to, aby mohla dobře fungovat. Ten stav, který tam je, dobré fungování neumožňuje, protože působí z hlediska chodu Národního divadla vážné komplikace. Pro mě otázka veřejného zájmu problémem není, ale je třeba, aby byla přesněji specifikována.
Dále je po mém soudu, a v tom souhlasím s kritickými poznámkami ve vládním stanovisku, třeba přesněji stanovit identifikační údaje týkající se vlastníků nemovitostí, které mají být vyvlastněny.
***