(18.00 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Je tu samozřejmě jedna základní otázka ústavní, kterou si také musíme položit v této souvislosti, byť toto řešení není bez precedentu, totiž že zákonnou cestou by mělo být rozhodováno o vyvlastnění konkrétní nemovitosti. Zákon zásadně má sloužit k řešení poměrů obecných. Ale dobře víte, že sám Parlament České republiky, respektive Poslanecká sněmovna volila formu zákona k tomu, aby vyvlastnila celou řadu budov, které dnes tvoří součást nemovitostí patřících Poslanecké sněmovně. V tomto ohledu, jakkoliv to není neproblematické, není to první případ, kdy by se tak stalo.
V důvodové zprávě chybí, a to je něco, co podle mého soudu by, pokud postoupí předloha do druhého čtení, v mezidobí mělo být provedeno, totiž aby Sněmovna dostala zprávu o tom, jak probíhalo jednání o smírném vyřešení této věci. Musíme tady mít doklady o tom, že tu proběhlo řízení, kterým byla snaha vyřešit tuto věc cestou smíru, za předpokladu samozřejmě, že by stát byl ochoten příslušnou částku zaplatit.
Dále je třeba, a to je také nedostatek předlohy, protože jakkoliv souhlasím s tím, že lze jako výjimečnou formu použít zákona k tomu, aby případně pokud ke smírnému řízení s vlastníkem by nedošlo, aby tedy byl zákonný podklad pro vyvlastnění. Vyvlastnění samo se musí stát správním aktem. Protože i kdybychom použili tuto zákonnou formu, nemůžeme ty, kdo dosud užívají těchto nemovitostí a mají svá majetková práva s nimi spojená, nemůžeme je zbavit práva obrátit se na soud a řešit své případné námitky, případná práva soudní cestou. Tento problém musí být, nechci říci "ošetřen", protože toto slovo v souvislosti s legislativním procesem se mi nelíbí a myslím, že je nadužíváno v naší parlamentní mluvě, ale musí být nějakým způsobem v předloze řešen.
To jsou moje připomínky. I přes kritické výhrady doporučuj sněmovně, aby postoupila návrh do druhého čtení, a příslušný návrh na prodloužení lhůty podám v rozpravě podrobné.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, prosím, abyste setrval u mikrofonu, protože jsme v prvém čtení, takže podrobná rozprava se nekoná. Teď je ta pravá chvíle. Takže můžete přednést návrh.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Omlouvám se. Sám dávám návrh na usnesení. Pan poslanec Beneš na mě souhlasně kýval. Čili dával bych návrh na prodloužení lhůty o 40 dní, aby bylo dost času provést jednání s vlastníky. Osobně si myslím, že by řád svaté Voršily Římské unie měl být vyzván k tomu, aby to, co se mu dostalo do vlastnictví omylem, vrátil, a bylo by třeba jednat s vlastníkem, který od řádu svaté Voršily koupil onu budovu, aby byly prostě vyjasněny tyto vlastnické vztahy, protože zatím je v běhu několik soudních procesů. My musíme přesně vědět, jaké majetkové spory tady existují a co by to majetkově znamenalo.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče. Souhlas navrhovatelů stačí až v době, kdy se o vašem návrhu bude hlasovat. V tuto chvíli je přihlášena paní poslankyně Fischerová. Bude hovořit. Potom paní poslankyně Iva Šedivá, pak pan poslanec Václav Exner.
Poslankyně Taťána Fischerová: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně, kolegové, chtěla bych jenom sněmovnu upozornit, že obdobný návrh ve věci vyvlastnění budovy Národního divadla, ale za náhradu, připravujeme a je již v paragrafovaném znění s lépe vyargumentovaným účelem i zdůvodněným veřejným zájmem.
Uvědomuji si samozřejmě, že ani toto řešení, to je vyvlastnění za náhradu, zákonem není ideální. Ale k hledání nějakého východiska nás vede jednoznačně absurdní a patová situace v Národním divadle, které zřejmě omylem zákonodárce v roce 1990 přišlo o budovu, která je nezbytná pro fungování celého komplexu a která vzhledem k propojení budov spodním podlažím vede ke kritickému stavu. Ověřovali jsme další možnosti, protože bychom i dnes dále dali raději přednost domluvě. Ta je však skutečně zablokovaná a nereálná. Zoufalou situaci Národního divadla je nutné řešit, protože stávající stav je neúnosný.
Nikdo z nás se nechce vracet do minulosti a hledat co kdo kdy řekl či udělal, ale pouze napravit současný stav.
Pan poslanec Talíř mě informoval o tom, že Ministerstvo kultury nyní zkoumá možnost řešit problematiku podle stávajících zákonů. Pokud se ukáže, že cesta, kterou zvolilo Ministerstvo kultury, nebude úspěšná, budeme se muset vrátit k hledání řešení v podobě nového zákona.
Proto podporuji návrh na postoupení návrhu zákona do druhého čtení a také vzhledem k možnosti vyjednávat a hledat, zkoumat možnosti Ministerstva kultury, podporuji i návrh na prodloužení doby projednávání ve výborech o 40 dní, bude-li předkladatel souhlasit, a nebude-li, potom o 20 dní. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Nyní bude hovořit paní poslankyně Iva Šedivá. Připraví se pan poslanec Exner.
Poslankyně Iva Šedivá: Dovolte mi ještě v krátkosti se vrátit ke genezi celé kauzy, hlavně z poslední doby, aby bylo jasno, jakým způsobem jednotlivé subjekty se v kauze vyskytují.
Budova č. p. 1435 se stavební plochou parcelní číslo 944/2, které jsou předmětným způsobem zmiňovány v zákonu, byla zákonem č. 298/1990 Sb., o úpravě majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací, převedena do vlastnictví řádu svaté Voršily Římské unie. Proti této části zákona podalo padesát čtyři poslanců neúspěšný návrh na zrušení. Následně byla uzavřena kupní smlouva mezi řádem a společnosti Themos na koupi budovy č. p. 1435. Pozemek parcelní číslo 944/2 zůstal vlastnictvím řádu a je jím doposud. Touto budovou se rozumí pouze nadzemní část budovy, veškeré podzemní části stavby již k budově č. p. 1435 nepatří, to znamená, suterény jsou ve vlastnictví státu.
V roce 1993 podal ministr financí proti řádu a společnosti Themos žalobu na určení, že vlastníkem budovy č. p. 1435 je Česká republika. Tato žaloba byla však zamítnuta. Poté byla mezi Českou republikou, potažmo Ministerstvem kultury a společností Themos uzavřena smlouva o smlouvách budoucích, jejímž obsahem byl závazek uzavřít tři smlouvy o zřízení věcných břemen týkajících se práva Themosu užívat podzemní části budovy, a smlouva o věcných břemenech týkajících se dalších zatížení podzemního objektu. Všechny smlouvy byly uzavřeny v roce 1995 a všechny tyto smlouvy zamítl katastrální úřad zapsat do katastru nemovitostí pro neurčitost předmětu smlouvy nebo z jiných důvodů. V současné době užívá Národní divadlo čtvrté nadzemní podlaží, Themos má v užívání první podzemní podlaží. Zároveň probíhá řada soudních řízení mezi Národním divadlem a společností Themos. Mimo jiné Themos žaluje Národní divadlo o vyklizení čtvrtého nadzemního podlaží budovy č. p. 1435, kde je závodní jídelna a klub Národního divadla. Zkušenosti Národního divadla se společností Themos jsou veskrze negativní.
Jak z výše uvedeného vyplývá, příslušnost hospodařit s budovou by byla pro Národní divadlo přínosem, zejména s ohledem na nespornou a úplnou provázanost všech objektů dostavby Národního divadla, a znamenala by nezanedbatelný ekonomický přínos a odstranění problémů, které vznikly a nadále vznikají odtržením budovy od ostatních objektů dostavby Národního divadla.
***