(16.50 hodin)
(pokračuje Cabrnoch)
Toto zablokování povede nepochybně k tomu, že tato vláda v celém svém vládním období, ať již bude dlouhé čtyři nebo méně let, neprovede žádné zásadní změny ve prospěch českého zdravotnictví, stejně tak jako neprovede žádné zásadní změny v oblasti sociální či v oblasti penzijního systému. Jsem přesvědčen, že konsensus k tomu nenalezne.
Toto neřešení problémů prohlubuje krizi českého zdravotnictví a snižuje konkurenceschopnost českého zdravotnictví a zdravotního pojištění po vstupu do Evropské unie. Komplex vysoké kvality zdravotní péče, tradičně poskytované v České republice, spolu s velmi nízkými cenami a raritně minimální spoluúčastí klientů, ojedinělou v evropském prostředí, výrazně hendikepuje české zdravotnictví a bude mít doposud netušený dopad na české zdravotní pojištění.
Vládní koalice se obává přijít se skutečným řešením. Není pochyb o tom, že odkoupení dluhů zdravotních pojišťoven státem, že dotace lůžkovým zdravotnickým zařízením ze státní pokladny nejsou žádným řešením. Je příjemné dostat peníze, je příjemné, když neúspěšným jsou jejich dluhy odpuštěny a úspěšným znovu podráženy nohy. Tato vláda neudělala vůbec nic pro soukromé zdravotníky a jejich pacienty. Tato vláda pouze oddlužením neúspěšných podporuje jejich přežívání, které stejně nemá perspektivu bez systémové změny.
Jaká jsou řešení, která se bojíme říci, a je nám to právem vyčítáno? Řešením je posílení práv a odpovědnosti občana, každého z nás. Tak jako zdraví je hodnotou každého z nás, tak i péče o ně musí být právem a odpovědností každého z nás. Je nezodpovědné dále blokovat vstup soukromého kapitálu do zdravotnictví, je nezodpovědné a nepřijatelné dále občanům České republiky zakazovat, aby si za své poctivě vydělané peníze pořídili zdravotní péči, kterou potřebují. Je třeba zabránit plýtvání prostředky nás všech, je třeba zavést nepopulární a nepříjemná regulační opatření, jejichž dopad bude bezpochyby pozitivní pro české pacienty, pro každého jednoho z nás. Je třeba podniknout konkrétní kroky pro to, aby péče o zdraví byla posílena a aby k ní byl motivován každý jednotlivec. Zdraví není nároková složka, kterou nám někdo zařídí, dámy a pánové, o zdraví musí pečovat každý z nás, a naší povinností jako legislativců je vytvořit pro to podmínky a motivace. Tyto podmínky a tyto motivace v našem systému chybějí, a to fatálně.
Je třeba klást, a nikoliv pouze verbálně, důraz na primární péči, neboť ona v kombinaci s domácí péčí může být jediným základním kamenem. Privátní primární péči tato vláda podráží nohy, mimo jiné odpouštěním dluhů státním nemocnicím. Jenom hovoříme o přesunu péče z lůžkové do ambulantní sféry. Jenom hovoříme. Za šest let vlády sociální demokracie nebyl podniknut jediný konkrétní krok, který by směřoval k přesunu péče z oblasti lůžkové do oblasti ambulantní. Naopak. Neustále - pro mne nepochopitelně, pro odborníky chybně - je posilována lůžková péče, a to jenom proto, že je to péče státní, a to jenom proto, že zaměstnancům ve státní sféře lze slibovat zvyšování platů, a získávat tak voliče těch, kteří tyto sliby činí.
Proč se obáváme říci zcela jasně, že nákladná specializovaná a odborně na vysoké úrovni poskytovaná péče musí být centralizována? Nezbytným krokem, který je třeba provést a jehož odkládání má fatální důsledky pro kvalitu péče, je centralizace především lidských zdrojů. Je třeba nejlepší odborníky, nejlepší týmy vybavit dokonalým technickým zázemím a centralizovat je v tzv. vlajkových nemocnicích. Je třeba provést restrukturalizaci lůžkového fondu. Hovoříme o tom již řadu let. Obávám se, že skutek utek.
Dámy a pánové, jsem přesvědčen, že zprávu ministryně zdravotnictví o stávajícím stavu zdravotnictví nemůže tato sněmovna přijmout. Prvním důvodem je skutečnost, že sama vláda dosud ani nezahájila podle mých informací projednávání koncepčního materiálu. Já vás žádám o podporu, abychom trvali na tom, aby zpráva ministryně zdravotnictví byla odmítnuta a aby sněmovna žádala zprávu vlády, ve které vláda předloží sněmovně koncepci zdravotnictví. Naši lidé, naši pacienti a naši zdravotníci mají právo vědět, kam tento stát vede svoji zdravotní péči. A říkám to velmi nerad, několik desítek minut poté, co jsme bez koncepce, bez diskuse, bez analýzy a bez znalosti dopadu toho, co činíme, podstatným způsobem zhoršili pravidla hry v českém zdravotním pojištění. Pevně věřím, že zákon, který jsme před několika desítkami minut schválili, neprojde Senátem a neprojde posléze ani Poslaneckou sněmovnou a že dostaneme šanci přijmout kvalitnější normu, podle které bude možné naše zdravotnictví rozvíjet.
Děkuji.
Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi. Nyní bude hovořit pan poslanec Ouzký, připraví se pan poslanec Maštálka.
Poslanec Miroslav Ouzký: Pane předsedající, vážená vládo, paní ministryně, kolegyně a kolegové, debata, které jsme nyní svědky, byla zahájena na půdě této Poslanecké sněmovny, pokud se nemýlím, v září či v říjnu loňského roku, debata o nutných reformách a stabilizaci systému zdravotní péče. Mohu pouze navázat na slova svého předřečníka, že od těch dob jsme se neposunuli prakticky nikam. Když se podíváme do dostupných materiálů Ministerstva zdravotnictví, do těch, které jsou veřejnosti dostupné, tak si přečteme stránky, které hovoří o tom, že systém je nutné nejprve stabilizovat po ekonomické stránce, a pak teprve je možno přistoupit k reformám. Zní to velmi zajímavě, ale dost dobře si neumím představit, jakým způsobem chceme ekonomicky stabilizovat systém, který je velmi rigidní, který je deficitní a směřuje dále a dále k nějakému propadu, jakým způsobem ho chceme stabilizovat bez přijetí nutných reformních kroků, pakliže stabilizací nemyslíme to, že z kapes nás všech nalijeme do systému další a další prostředky.
Nevím, jestli si to mnozí z vás uvědomují, ale já jsem z tohoto místa upozorňoval již opakovaně, že opatření, které bylo přijato na dohodovacím řízení mezi lůžkovými zařízeními a zdravotními pojišťovnami jako prozatímní financování lůžkové péče s platností od 1. 7. 1997 na šest měsíců, nejdéle na rok, platí stále. Platí trvale po šesti letech vlády sociální demokracie.
Když se podíváme dále do materiálů, které jsou k dispozici, dozvíme se obecné věci o tom, že je potřeba dosáhnout optimalizace příjmů, že je potřeba snížit dynamiku růstu výdajů, a to jsou všechno věty, se kterými asi nelze než souhlasit. Pouze se velmi obtížně dozvídáme, co to optimalizace příjmů je a jakým způsobem bychom jí měli dosáhnout. Pokud se snažíme rozkrýt jednotlivé návrhy, tak se dozvíme obecné věty, že po vstupu do Evropské unie se očekává, že všichni budeme brát více, stoupnou zaměstnanecké platy, a tím pádem by se i kasy zdravotních pojišťoven mohly lépe a rychleji naplnit.
***