(9.30 hodin)
(pokračuje Čermák)
My vykládáme v podstatě shodně s velkou částí naší akademické obce Listinu historicky, a to tak, že v době jejího přijímání neměl zákonodárce na mysli zákaz vydávání nebo předávání v rámci trestního řízení, ale vyhošťování vlastních občanů do ciziny, a to v přímé reakci na tzv. akci Asanace.
Vzhledem k tomu, že článek 14 odst. 4 Listiny zakotvuje právo občana na svobodný vstup občana České republiky na její území, je pravděpodobné, že opuštěním vlasti, o němž hovoří věta druhá stejného ustanovení, měl zákonodárce v Listině na mysli opuštění rázu trvalého, opuštění, po kterém by bylo občanu ve vstupu na území České republiky našimi vlastními orgány bráněno. Pokud by však občan České republiky byl předán k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu do ciziny, nic mu samozřejmě nebrání se na území České republiky svobodně vrátit po ukončení výkonu vazby či trestu odnětí svobody, takže o opuštění vlasti v tomto případě nejde.
Z historického hlediska bych ještě rád také připomněl, že zákaz vydávat vlastní občany k trestnímu stíhání neobsahovala ani ústavní listina například z roku 1921, ani žádná pozdější československá ústava. Zásada nevydávání vlastních občanů jako zásada státoobčanského vztahu tedy v České republice neexistuje a myslím, že nikdy neexistovala.
Za těchto okolností jsme se přesto rozhodli návrh na změnu ústavního zákona předložit, a to aby se nevytýkalo při schvalování dalších zákonů, které za chvíli přijdou na řadu, to, že sněmovna neměla ani příležitost se nad ústavněprávní situací nějak zamyslet.
Možnosti jsou dvě. Buď si realisticky uvědomíme, že evropský zatýkací rozkaz v situaci, ve které žijeme nejen globálně, ale i v Evropě, a s přihlédnutím ke všem událostem, k nimž dochází, jako byl nedávný madridský teroristický útok, se nelze obejít bez evropských mechanismů pronásledování zločinu a úzké, přímé a rychlé vzájemné spolupráce v této věci. Tomu se podle našeho mínění skutečně nelze vyhnout a je odpovědností každého z nás, abychom k tomu našli správný přístup.
Snažil jsem se dovodit, že s právy našich občanů nemá tato situace tak dalece moc co dělat. Ona také platí oboustranně. Je samozřejmé, že evropské zatýkací rozkazy bude vydávat i Česká republika a opačně.
Možnosti jsou dvě. Buď sněmovna nakonec přijme ústavní většinou změnu, velmi úzkou, ústavního zákona, a tím předejde dalšímu sporu o ústavnost dalších dvou předpisů, nebo ústavní změnu odmítne, a pak samozřejmě spor o ústavnosti dalších předpisů bude přetrvávat. Takový spor ovšem nebude moci vyřešit nikdo jiný než Ústavní soud. Ani sněmovna se nemůže vyjadřovat k tomu, co ústavní je, nebo není.
Za těchto okolností návrh ústavního zákona byl projednán ústavně právním výborem. Ústavně právní výbor provedl několik drobných legislativně technických změn a doporučil, aby návrh ústavního zákona byl akceptován. O tom se zřejmě zmíní zpravodaj.
Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane ministře. Tento návrh jsme v prvním čtení přikázali k projednání ústavně právnímu výboru. Výbor usnesení nepřijal. Záznam z jednání výboru byl rozdán jako sněmovní tisk 513/Z. Prosím zpravodajku výboru, paní poslankyni Vlastu Parkanovou, aby nás seznámila s jednáním výboru.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Je to tak. Ústavně právní výbor o návrhu tohoto zákona jednal na své schůzi 21. ledna a při hlasování výbor doporučil schválit usnesení pouze osmi hlasy z přítomných 16. Pět bylo proti, tři se zdrželi, tudíž usnesení nebylo přijato.
V záznamu byly přijaty některé drobné pozměňovací návrhy.
Paní místopředsedkyně, já jsem vycházela z toho, že záznam rozdán nebyl, a v tom případě bych se bývala hlásila do obecné rozpravy a přečetla bych je jako vlastní pozměňovací návrhy. Pokud mě můžete ujistit, že záznam rozdán byl, potom na tyto návrhy pouze odkáži.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Mám tu z prezidiální zprávy záznam, že výboru byl rozdán jako sněmovní tisk 513/Z. Domluvme se, prosím, tak, že než proběhne obecná rozprava, já požádám Kancelář sněmovny, aby ověřili, že se tak skutečně stalo, a dostanete avízo. Pokud ne, měla byste příležitost vystoupit v podrobné rozpravě, pokud s tím takto souhlasíte.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Děkuji. V tuto chvíli jako zpravodajka nemám, co dalšího bych k té věci řekla.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám. Otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky. První z nich je od paní poslankyně Jiřiny Fialové, kterou prosím, aby se ujala slova. Poté bude hovořit pan poslanec Jiří Pospíšil.
Poslankyně Jiřina Fialová: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, jen na úvod bych chtěla říci, že záznam z ústavně právního výboru byl rozdán s dostatečným předstihem. Máme ho všichni.
Předložená novela Listiny základních práv a svobod je krátká, ale s velkým dopadem na občany České republiky. Vyslovením souhlasu s touto novelou bychom souhlasili se zrušením pravomoci ústředního správního orgánu, tedy Ministerstva vnitra, souhlasili bychom s prolomením zásady dvojí trestnosti a také bychom souhlasili s prolomením zásady nevydávání vlastních občanů, přestože právě Listina základních práv a svobod tyto zásady našim občanům zajišťovala.
***