(16.50 hodin)
(pokračuje Nečas)
Neříká se mi to lehce, protože svůj názor jsem jasně řekl. Je skutečností, že umělé ukončení těhotenství většinou této společnosti není vnímáno jako něco, co je trestný čin, a tudíž to nemůže být uměle a v podstatě politickými prostředky natlačeno do zákona, protože tento zákon by byl sice legální, ale z pohledu většinové společnosti -znovu říkám, že se mi to neříká lehce - by byl považován tento krok na nelegitimní. Jsem přesvědčen, že o svém systému hodnot má každý v demokratické společnosti právo většinu společnosti přesvědčit, ale nemůže jí to vnutit, a už vůbec jí to nemůže vnutit za pomoci ustanovení represivního zákona, který některý krok považuje za trestný čin. Jsem přesvědčen, že určitý hodnotový systém můžeme u většiny společnosti vyvolat trpělivým přesvědčováním, dlouhodobým přesvědčováním, a nikoli používáním represivních metod.
Z toho vyplývá jedno - a chtěl bych, aby to byl určitý vzkaz do české veřejnosti i do této Poslanecké sněmovny: problém není černobílý, plochý, jednoduchý, má širokou dimenzi etickou, filozofickou i medicínskou; není to pouze otázka náboženského přesvědčení, ale také platí to, že u odpůrců interrupce je možné najít dvě skupiny, které bych pracovně nazval, dovolte mi jistou nadsázku, antiinterrupčními křižáky a antiinterrupčními misionáři. Ti první to chtějí řešit za pomoci represivního zákona, ti druzí za pomoci přesvědčování, vytváření společenských podmínek, legislativních, institucionálních i společenských, tak abychom dosáhli žádoucího a podle mého názoru ideálního stavu, kdy v této zemi žádné umělé ukončení těhotenství nenastane.
Právě proto jsem přesvědčen, že si tento problém zaslouží debatu a že by tento zákon neměl být smeten se stolu a že by Poslanecká sněmovna na toto závažné společenské téma měla nadále diskutovat ve druhém a třetím čtení.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Nečasovi. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Škopík. Pak je zde přihlášen pan poslanec Jozef Kubinyi.
Poslanec Jan Škopík: Dovolte, abych reagovat na dvě poslední vystoupení. Chtěl bych se omluvit všem ženám, jichž se můj úvod o hysterii dotkl. Vážím si toho, že jak paní poslankyně Dundáčková, tak i pan poslanec Nečas se ve svých projevech zmínili o mně, velice si toho vážím, ale měl to být pokus o vtip. Pokud to někdo jako pokus o vtip nebral, omlouvám se i mužům, kteří jej vzali vážně.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím pana kolegu Jozefa Kubinyho. Je zatím posledním přihlášeným do obecné rozpravy.
Poslanec Jozef Kubinyi: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové, myslím, že už zazněla většina názorů, které vyjadřují různé úhly pohledu na problematiku, kterou tady několik hodin probíráme. Dovolil bych si k tomu připojit ještě jedno hledisko, které nás zřejmě v blízké budoucnosti čeká.
To, o čem mluvíme dnes, je otázka, jestli člověk má, nebo nemá právo přerušit život, který byl založen. Situace bude komplikovanější ještě o to, že lidské poznání dospívá pomalu do bodu, že život budeme schopni modifikovat. Velmi pravděpodobně v blízké budoucnosti budeme moci ovlivňovat jednotlivé geny, jejich složení, bude například možné si stanovit nejen pohlaví dítěte, ale i jeho nějaké charakteristiky, jako je barva vlasů, očí nebo výška vzrůstu. Dokonce jsme už pravděpodobně na prahu možnosti klonování člověka. To všechno jsou otázky filozofické, etické, dotýkají se sociologie a zřejmě není možné, abychom je řešili tady ve sněmovně z hlediska tvorby zákonů.
Domnívám se - teď se vrátím do technické záležitosti - že to, že je možná interrupce tou formou, jak se u nás dnes provádí, tzn. legálně v nemocnici za použití prostředků, které minimalizují rizika škody pro ženu, která interrupci postoupí, bylo umožněno vývojem vědy a technologií. Je pravda, co zaznělo od několika mých předřečníků, že se v tomto případě evidentně ukazuje, že věda a technika, kterou člověk vynalézá, předbíhá jeho možnosti rozhodování filozofické a pořád ještě nejsme schopni řešit věci skutečně v té rovině lidské na takové výši, aby se nám nestávaly problémy, které se nám stávají. Týká se to obecně válek, kriminality a dalších věcí.
Souhlasím s několika svými předřečníky. Gros toho, co cítím a co si myslím, vyjádřila paní poslankyně Emmerová, pan kolega Zvěřina a nakonec i paní poslankyně Dundáčková. Myslím si, že cesta nevede přes kriminalizaci, protože jsem přesvědčen, že kriminalizace potratů v tom duchu, jak to máme u nás, by vedla k tomu, že by se dostaly do ilegální sféry se všemi následky, které by k tomu vedly. Domnívám se ale, že cesta vede přes osvětu, přes zvýšení možnosti předcházení nechtěným těhotenstvím. Podněty typu "zkusme najít cestu, jak zlevnit antikoncepci, zkusme ji udělat dostupnou pro všechny, zkusme zlepšit sexuální výchovu" - to jsou cesty, kterými bychom se měli ubírat.
Na závěr chci říci, že osobně podpořím, aby tento návrh zákona byl zamítnut. Považuji ho ale za velmi dobrý impuls i v souvislosti s tím, co nás čeká z hlediska dalšího vývoje poznání a možných zákonů, které se budou týkat klonování člověka a různých dalších úprav lidského života. Myslím si, že je to podnět pro zdravotně sociální výbor, aby na toto téma uspořádal nějaké semináře, abychom si to tam probrali, abych se gros diskuse nevedlo tady ve sněmovně, ale aby se vedlo někde na půdě, kde by byl pro to větší prostor a čas a také k dispozici názory odborníků, kteří se tím zabývají. Děkuji všem za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji za vaše slova, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Robert Kopecký.
Poslanec Robert Kopecký: Paní předsedající, dámy a pánové, po vyslechnutí této rozpravy jsem nenabyl dojmu, o co tady vlastně jde, jestli o duši, nebo o hlasy. Napadá mě citát z písně Karla Kryla: Nech si svou duši, k ničemu není, však mnozí i bez se upsali čertu, však hlas, to je jiná, dnes se cení, to říká i biskup beze všech žertů.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Hlásí se ještě někdo do obecné rozpravy? Paní poslankyně Eva Dundáčková a poté pan poslanec Jiří Bílý.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážená paní místopředsedkyně, milé kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych se dodatečně velmi omluvila všem mužům, té mlčící většině, která nevystoupila ve sněmovně, která se jistě ve svých rodinách chová velmi odpovědně a která se mým vystoupením, patrně špatně strukturovaným, cítí velmi dotčena. Ohlasy z řad mých vlastních kolegů jsou velmi silné a rychlé a také velmi emotivní. Omlouvám se. To, že by muži neměli o těchto věcech hlasovat, byla samozřejmě nadsázka vztahující se k tomu, že žádný z mužů nemůže otěhotnět, a tudíž ani nemůže prožívat pocity ženy, která se dostane do svízelné situace. K ničemu dalšímu se to vztahovat ani nemělo.
Dále jsem chtěla upozornit na skutečnost, že rizika spojená s interrupcí nese zase žena. Samozřejmě muž je u toho přítomen, je tím výrazným činitelem, který ženě buď pomůže v dobrém či ve zlém, který při ní stojí, nebo nestojí, to znamená, může být příčinou jejího rozhodování, ale samozřejmě není to on, kdo nese zdravotní rizika, a už vůbec ne psychická rizika. Chtěla jsem upozornit zejména na ona psychická rizika a poprosit vás, abyste nevnímali všechny ženy jako celek, že se rozhodují nezodpovědně, že jeden den vstanou a řeknou, že nechtějí, aby se dítě narodilo, že je to nebaví, že chtějí dělat buď kariéru, nebo být krásnými a těhotenství zničí postavu apod.
***