(16.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Já vám děkuji za pozornost a prosil bych vás o shovívavost při tomto návrhu zákona. A říkám to i s tím vědomím, že u tohoto návrhu zákona nejsem podepsán jako navrhovatel, protože chci o té věci diskutovat velmi široce, a zároveň bych chtěl navrhovatelům poděkovat za tu statečnost, s jakou tento návrh zákona předložili. Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím nyní pana poslance Petra Nečase. Po něm bude hovořit pan poslanec Josef Kubinyi.
Poslanec Petr Nečas: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, shodou okolností jsem jeden zřejmě z posledních řečníků, kteří se na této téma vyjadřují. Musím říci, že při pečlivém sledování této debaty je třeba konstatovat, že drtivá většina příspěvků, které tady zazněly, měla velmi vyhraněný charakter a vycházela z velice vyhraněných stanovisek - v některých případech feministických, některých ultraliberálních, některých zase náboženských. Pro všechny nebo pro drtivou většinu těchto vyhraněných a v některých případech až takřka extrémních stanovisek však platí, že podle mého hlubokého přesvědčení vidí ten problém paradoxně stejně. Totiž ten problém vidí velmi ploše, velmi černobíle, velmi zjednodušeně.
Byli jsme také svědky celé řady vystoupení, která podle mého názoru lze označit až za vystoupení šovinistická. Já bych chtěl vzkázat prostřednictvím paní předsedající například panu poslanci Škopíkovi, že mě nic tak spolehlivě nepřivede k hysterii jako jeho poznámky o ženské hysterii, jsou-li proneseny v mé přítomnosti. Musím říci, že mě tyto věci velmi vadí a považuji je za velmi nepříhodné této sněmovny. Samozřejmě proto, že máme rovnoprávnost, tak si troufnu říci, že podobné sexistické šovinistické výroky zase feminního charakteru zazněly i z druhé strany, protože jsme se dozvěděli od některých vystupujících, že muži jsou v podstatě nezodpovědná čeládka, která by se neměla k tomuto tématu vůbec vyjadřovat a vlastně by o něm neměla ani hlasovat.
V každém případě ale v celé řadě vystoupení zazněla celá řada podle mého názoru mýtů a iluzí, které si zaslouží podle mého hlubokého přesvědčení vyvrácení. První iluzí bezesporu je, že toto závažné téma, etické téma, téma umělého ukončení těhotenství, je spojováno s demografickým vývojem naší společnosti. Já jsem hluboce přesvědčen o tom, že je to nesprávné spojení, jakkoliv u zastánců interrupcí je správně poukazováno na to, že počet interrupcí v posledních 15 letech poklesl prakticky na jednu třetinu, ale pořád bych chtěl upozornit na to, že to číslo je tak vysoké, že to představuje ročně v podstatě jedno okresní město v České republice, jedno okresní město dětí, které nepřijdou na svět a nenarodí se. Myslím si, že skutečnou příčinou této demografické křivky rozhodně není spojitost s interrupcemi, protože naopak podíváme-li se na konec 80. let, kdy porodnost byla výrazně vyšší, než je dnes, tak také výrazně vyšší byl počet prováděných interrupcí.
Spíše podle mého názoru otázka leží jinde - zda v této společnosti skutečně existuje prorodinná atmosféra, zda skutečně je tady všeobecná nálada, která je pro to, aby rodiny měly děti, aby měly více dětí, aby děti přicházely na svět, či zda to ve skutečnosti není tak, že si toto všichni namlouváme - jak příslušníci politické reprezentace, tak příslušníci médií, tak třeba příslušníci dalších společenských elit. Já se obávám, že toto je skutečná pravda, skutečný důvod hlubokých problémů s demografickou situací v naší zemí a že to dokonce nejsou ani důvody ekonomické, ale že je to skutečně tak, že v naší zemi prostě není prorodinná atmosféra. Za situace, kdy všemi médii je nám jako vzor společenského chování předváděno individuální uplatnění, které má být postaveno úplně nade všechno. Za situace, kdy rodina s více dětmi, s třemi, čtyřmi a více dětmi, je považována spíše za něco exotického. Za situace, kdy velice často ve veřejném mínění matka více dětí je považována buďto za někoho, kdo není příliš odpovědný a musí zřejmě pocházet z nějakého sociálně nebo jinak deprivovaného prostředí, protože jinak by na svět nepřivedla více dětí, protože je přece nemůže sociálně zajistit ta rodina, ani jim zajistit příslušný vzdělanostní standard. Nebo naopak jsou tyto matky více dětí považovány za oběť náboženských předsudků, které jim ani neumožňují používat antikoncepci, takže jsou svému k vícečetnému mateřství v podstatě nedobrovolně donuceny.
Bohužel takové nálady v naší společnosti velice silně jsou, byť jsou latentní a málokdo se je dovolí vyslovit veřejně. Myslím si, že je naprosto charakteristickým ukazatelem, a velmi doporučuji tento test - procházka středem našich měst, centry našich měst, náměstím průměrného českého nebo moravského města. Vřele každému doporučuji tento experiment si provést. Moje zkušenost je taková, že v drtivé většině českých a moravských měst, v jejich centrech, například na obchodech, je podstatně větší počet těch obchodů, kde je zakázán vstup s kočárky než počet těch obchodů, kde je zakázán vstup se psy. To je podle mého názoru docela vykreslující moment, který dokresluje tuto ve skutečnosti latentně prorodinnou atmosféru, která v naší společnosti je.
Jsem přesvědčen o tom, že vedeme také iluzorní diskusi o tom, zda od tohoto okamžiku, kdy projednáváme tento zákon, má být umělé ukončení těhotenství považováno za trestný čin. Přece naše legislativa říká, že od určitého okamžiku se jedná o nezákonný krok, jedná se o dvanáctý týden, v případě zdravotních indikací o dvacátý týden. Nevedeme tedy, jak se tváří někteří obhájci interrupcí, nějaký svatý boj za to, že je třeba zabránit tomu, aby ukončení těhotenství bylo považováno za nezákonné. Tento krok je od určitého okamžiku za nezákonný považován a celá debata se přece redukuje pouze na to, který je ten okamžik. A jsou tady lidé jako já, kteří věří, že je to od okamžiku početí, jsou tady lidé, kteří věří, že možná od dvanáctého, patnáctého, šestnáctého týdne či jiného týdne. A podle mého názoru tady je třeba jednoznačně odmítnout onen zjednodušující a plochý názor, že toto kritérium je nastaveno na základě náboženského přesvědčení. To je přece podstatně složitější problém, který má svou etickou dimenzi, filozofickou dimenzi, ale koneckonců, jak dokumentují i výroky medicínských autorit, svou dimenzi medicínskou. Jedná se tedy v podstatě o stanovení hranice, kdy již považujeme tento krok za nezákonný.
Další iluzí je, že se tady uměle vytvářejí dvě roviny střetů. První střet tzv. morálních a nemorálních, to znamená morálních těch, kteří vyzývají k tomu, aby jakákoliv interrupce v naší zemi byla považována za trestný čin, vůči těm nemorálním, kteří hájí jiný postup. A dokonce tady zaznívají apely na jejich svědomí, aniž je tady ochota připustit si, že prostě názory na tuto věc jsou a nutně budou hluboce rozdílné jak v této společnosti, tak v celé této sněmovně. Opačný extrém nebo opačnou rovinu převažuje zase onen střet mezi tzv. pokrokovými, kteří odsuzují z této řečnické tribuny nebo z médií ty ony středověké tmáře, kteří si opravdu myslí, že život existuje od okamžiku početí. Jsem přesvědčen, že oba dva tyto postupy jsou škodlivé a že v mnoha ohledech jsou postupy, které ve skutečnosti řešení tohoto problému nijak neprospívají.
Myslím si, že je také velice falešné tvrdit v tuto chvíli, že se jedná o analogickou situaci, jako je situace, kdy je spáchán nějaký trestný čin typu vraždy nebo krádeže. Musím tady upozornit na jeden významný rozdíl. Ten rozdíl je v tom, že je všeobecně společensky akceptováno, že vražda nebo krádež je něco nepatřičného, nezákonného a trestného, na rozdíl od toho, že není všeobecně společensky v drtivé většině společnosti akceptováno, že umělé ukončení těhotenství je něco nepatřičného, nezákonného a trestného.
***