(16.20 hodin)
(pokračuje Dundáčková)
Mluvila zde ale i celá řada mužů. Promiňte mi - pan kolega Škopík tady mluvil o hysterických ženách a o tom, jak je zapotřebí přenést celou diskusi zpět do věcné roviny. No, dovolte mi prostřednictvím předsedající sdělit panu poslanci Škopíkovi, že právě jeho vystoupení zrovna nebylo z těch, které by to vracelo do věcné roviny, protože se dotýkalo žen, a zrovna tak se dotýkala důstojnosti ženy i většina dalších vystoupení mužů, snad s výjimkou docenta Zvěřiny.
Teď vám řeknu něco, co se vám jakoby většině ve sněmovně velmi nebude líbit, a to se týká mužů. Já jsem bytostně přesvědčena, že snad by muži ani o této věci neměli hlasovat. Protože promiňte mi, pánové - (potlesk poslanců KSČM) - při veškeré úctě k vám nevíte a ani nemůžete vědět, o čem mluvíte. Já jsem bytostně přesvědčená o tom, že každá žena je primárně předurčena k ochraně zárodku, který vznikne v jejím těle, ať již jej nazýváme embryem, či plodem. Probíhá v ní celá řada změn, nejen hormonálních, ale i psychických. Ona je opravdu tou, která od okamžiku, kdy se o svém početí dozví, a mnohé z nich to vědí daleko dříve, než jim to řeknou lékaři, nastávají u nich instinkty, veliký pud po ochraně dítěte, které není narozené, a rozhoduje-li se žena o tom, že uměle přeruší těhotenství, nerozhoduje se tak svévolně. Já jsem o tom přesvědčena a těžko mě přesvědčíte o opaku. (Potlesk.) Nerozhoduje se svévolně, rozhoduje se zpravidla proto, že muž neunesl svoji odpovědnost, a to ať už v období předmanželském, nebo v období manželském.
Já myslím, že bychom měli mluvit také o tom, co způsobíme, přinutíme-li ženy, aby donosily své děti a aby se ty děti narodily. O tom se mi zdá, že jsme tady málo mluvili. Nechci mluvit o příčinách a samozřejmě se omlouvám mužům, kteří jsou zodpovědní, a chtěla bych velmi věřit, že v naší populaci je převážná většina mužů odpovědných. Ale mám velké pochybnosti a bohužel v celé řadě případů tomu tak není. Přinutíme zákazem interrupcí ženu, aby dítě porodila, ale nemáme v naší společnosti žádný institut, který by přinutil muže, aby nesl svoji odpovědnost, přinejmenším aby platil alimenty, aby zůstal s rodinou a nesl svůj díl odpovědnosti. A v tom je asi pro nás veliká výzva a veliký otazník, jak bychom měli postupovat dál.
Prosím vás proto nezakazujte ženám, aby měly ve svízelné situaci možnost se takto rozhodnout. Nevnímám to jako právo ženy, vnímám to jako široký problém fenoménu nechtěného rodičovství v naší společnosti. Pokud to tedy ženě zakážeme, já už jsem zmiňovala, že muže nedokážeme jako společnost přimět k placení alimentů ani k převzetí svého dílu odpovědnosti, prohloubíme muka ženy při rozhodování. Způsobíme v mnoha případech rozvrat rodin. Ať si to chcete¨, nebo nechcete uvědomit, nepřinutíme muže, aby s ženou zůstal, a to ani v těch případech, kdy nechce, aby se dítě narodilo, protože nechce vstoupit do svazku manželského, a dokonce ani v těch případech, kdy tvrdí - už máme dětí dost a já už další dítě nechci, protože ho prostě neuživím. Rozšíříme počet dětí, které přijdou do ústavní péče.
Paní poslankyně Fischerová tady zmiňovala právě onen fenomén toho, že v naší společnosti bohužel převážná většina nechtěných dětí, a teď nemyslím nechtěných ze strany matky, ale z hlediska nechtěného rodičovství, to znamená i z hlediska mužů, přijdou do péče ústavní. Několikrát jsme na půdě sněmovny mluvili o tom, že ústavní péče bohužel až v 90 % případů vychovává jedince, kteří nejsou způsobilí dalšího života v naší společnosti, protože jsou takzvaně zrežimováni. Další možný způsob, jak žít zrežimovaně, je život ve vězení. A bohužel statistiky neúprosné jsou, ať se nám to líbí, nebo nelíbí.
Samozřejmě zákazem interrupcí zvýšíme i zdravotní riziko a to souvisí právě s mukami ženy. Protože v případě, že bude přesvědčena o tom, že nemá zázemí pro to, aby se dítě narodilo, povede ji to buď k tomu, že se rozhodne pro onu ústavní péči, a to rozhodně není řešení pro společnost, anebo k tomu, že se uchýlí k rizikovější variantě, to znamená k nelegální interrupci, a to jistě také není něco, co bychom si přáli.
Mluvme tedy o tom, co znamená fenomén nechtěného rodičovství a jak můžeme snížení potratovosti nepomoci my. Myslím si, že řešení jsou nasnadě. Je to samozřejmě výchova v rodině, která povede k podpoře neinterrupčního myšlení a k odpovědnosti v sexuálním životě jak dívek, tak chlapců, kontinuální vzdělávání a osvěta již od základní školy, zahrnující témata osobní odpovědnosti obou pohlaví v sexuálním životě, používání antikoncepce, zdravotní i psychická úskalí přerušení těhotenství a výuka v tomto směru, prolamování společenského klišé, které pohlíží na nechtěně či nevhodně otěhotnělou dívku s opovržením. A přiznejme si, že zejména u těch nižších věkových kategorií to může hrát velmi významnou roli - obava z opovržení společnosti, ale i obava z toho, jak se zachová rodina k dívce, která možná není zletilá a nebo je těsně na hranici zletilosti.
Legalizace anonymních porodů. Velmi bych si přála, aby návrh zákona, který je tu nyní, aby byl přijat tímto parlamentem. Bohužel návrh, který jsme předkládali s kolegyněmi před několika lety, nenašel dostatečnou podporu na půdě Poslanecké sněmovny. A myslím, že i to je třeba zmínit.
Zjednodušení adopce. I k tomu činíme krůčky, ale krůčky velmi malé a velmi málo odvážné. A jsme již dnes kritizováni státy Evropské unie a potažmo i dalších částí řekněme civilizované části světa. Od zjednodušení adopcí směřujme v daleko větší míře ke svěřování dětí do náhradní rodinné péče než do péče ústavní. I tam máme veliké resty a je velmi mnoho kroků, které bychom mohli v tomto směru učinit, a ty kroky by byly žádoucí. Zlepšení situace azylových domů. V neposlední řadě prosím také zlevněme antikoncepci. Moc prosím pány předkladatele, aby sundali pásku z očí a aby si uvědomili, že to byli oni, kdo v nedávné době zvýšili cenu antikoncepce a snížili tak její dostupnost jak pro dívky, tak i pro chlapce. (Potlesk poslanců ČSSD, KSČM a ODS.)
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslankyni Evě Dundáčkové. Prosím pana poslance Hynka Fajmona a ještě zde mám další přihlášku od pana poslance Josefa Janečka.
Poslanec Hynek Fajmon: Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, dovolte mi prosím rovněž možnost vystoupit k tomuto návrhu zákona.
V naší zemi a této sněmovně panuje většinové přesvědčení, nebo spíše mínění, že zákony jsou tu od toho, aby nařizovaly žádoucí typ chování a zakazovaly nežádoucí typ chování. Součástí tohoto přesvědčení je i důvěra ve schopnost zákona rychle a účinně měnit realitu okolo nás. Toto přesvědčení je dle mého soudu chybné, a to z několika důvodů. Za prvé - moderní společnost je velmi komplikovaná a zákonodárci nejsou schopni s reálným životem udržet tempo a na každou lidskou situaci vymyslet a prosadit příslušný zákon. Za druhé - moderní společnost je názorově pluralitní a většinové mínění, nebo dokonce jednotné mínění na velmi komplikované otázky dnešní doby v mnoha směrech prostě neexistuje. Za třetí - dnešní zákonodárství je v důsledku této všeobecně rozšířené víry v jeho spasitelnost velmi komplikované. Zabývá se velmi podrobnými věcmi a v důsledku toho většina občanů přesně svá práva a povinnosti nezná. A i když je někteří znají, tak praktická realizace těchto pravidel je velmi komplikovaná a jsou velmi často obcházena, čímž je v konečném důsledku celý zákonodárný proces znehodnocován.
Jsem přesvědčen o tom, že zákonodárství prostě nemůže být univerzálním regulativem moderní lidské společnosti. Domnívám se, že velkou část našeho chování regulují nepsaná pravidla, zvyklosti a tradice a právě tato sféra regulace lidského chování se expanzí legislativy nesmí zmenšovat.
***