(16.00 hodin)
(pokračuje Říha)
Bylo by však ku prospěchu dítěte toto těhotenství zrušit? Hodnoty zahrnuté v těchto úvahách nelze považovat za nepatrné nebo druhotné, mají skutečně velkou život zachovávající sílu. Tu ale rozvíjejí jen tehdy, slouží-li životu jako takovému, nikoli tehdy, když je jejich nedostatečná realizace vyloučena zničením života. Utváření kvality života je přece možné vždy znovu, a proto je také bezpodmínečným osobním a sociálně etickým úkolem, je tedy hodnotou, s níž tedy naprosto nemůže být srovnávána neodvolatelně jedinečná hodnota života. Kdo hodnotí život méně než kvalitu života, činí navzdory úctyhodným motivům jedinečný život spíše prostředkem pro jiné cíle. Samo o sobě správné poznání, že plně osobním lidským životem se stává jen přijatý život, nedává právo v pochybném případě život usmrtit, nýbrž je výzvou k příslušné sociální odpovědnosti. Přitom se ovšem odpovědnost nesmí nechat jen na osobě, jíž se věc přímo týká, nýbrž ji musí sociálně nést všichni.
Pokud se týká trestní odpovědnosti, myslím, že to je téma na diskusi spíše pro druhé čtení. Protože jsem si vědom, že i když zákonné trestnosti nepochybně náleží moc formovat vědomí i v mravním smyslu, je úzký trestněprávní postih sotva tou cestou, jíž lze nejlépe chránit etické hodnoty včetně nenarozeného života.
V této souvislosti při diskusích, které byly vedeny i ve sněmovně před předložením tohoto zákona, se objevily námitky některých renomovaných odborníků, že v případě uznání práv nenarozeného dítěte musíme řešit i otázku embryí vzniklých in vitro pro asistovanou reprodukci ,a tyto námitky jsou naprosto oprávněné. Italský parlament se touto otázkou již zabýval. Dne 9. března t. r. vstoupil v Itálii v platnost zákon, který dává oplodněnému vajíčku stejná práva jako už narozenému člověku. Současně tento zákon omezuje počet embryí pro fertilizaci in vitro. Víme, že americký Senát ve čtvrtek minulého týdne schválil zákon, a podle schválené legislativy je plod v těle matky považován na lidskou bytost od chvíle svého vzniku.
Vím, že toto téma je velmi ožehavé, že jsou na něj různé názory, ale domnívám se, že je vhodné a správné, a proto podpořím propuštění návrhu zákona do druhého čtení, abychom, když ne přijetím tak, jak je návrh předložen, tak nějakou úpravou, která zlepší současnou situaci, přispěli alespoň ke zmírnění dopadu, který má zákon v současné době s tím zavádějícím názvem "o přerušení těhotenství", protože v přerušené schůzi můžeme pokračovat, ale v přerušeném těhotenství nikoli.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji, pane poslanče. Slovo má nyní pan poslanec Jan Škopík a prosím, aby se připravil poslanec Petr Pleva.
Poslanec Jan Škopík: Vážená paní předsedající, vážení páni ministři, milé poslankyně a poslanci, nejprve mi dovolte reagovat na vystoupení kolegyně Markové, protože ona mě nepřímo přinutila k tomuto vystoupení. Vypadám nebo se chovám jako hysterik? Já nevím, protože mi to za 59 roků mého života ještě nikdo neřekl. A i kdyby to byla pravda, podle tvrzení jednoho význačného psychologa je muž hysterik něco jako přírodní úkaz, kdy je možno přistoupit blíže a se zájmem ho sledovat, zatímco při hysterickém záchvatu ženy je třeba vzít nohy na ramena, protože je to jako výbuch sopky a nikdo neví, kde se proud lávy zastaví. Tolik tedy ke konstatování, že návrh zákona iniciovala skupina hysterických osob, převážně mužů.
Já jsem si to svoje vystoupení pracovně nazval povídání o relativitě.
Minulý týden jsme ve sněmovně projednali a propustili do druhého čtení návrh zákona, kterým se mění zákon č. 361/2000, o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů atd., abych nemusel číst celý název. V této diskusi mj. zaznělo, že v České republice v souvislosti s dopravními nehodami ročně zahyne asi 1500 osob a toto číslo nyní postupně klesá. Je to moc, nebo málo? V těchto dnech jsem se dověděl, že v USA z důvodů nesprávných stravovacích návyků, po našem srozumitelně přežíráním, zemře více osob než na následky dopravních nehod. Je to moc, nebo málo? A podle zveřejněné statistiky se ročně v České republice provede až 35 000 potratů, srozumitelně po našem - zabijeme až 35 000 lidí. Je to moc, nebo málo? A zatímco v silniční dopravě máme plno zákazů, např. zákaz parkování nebo zákaz předjíždění apod., tak zákaz zabíjení nenarozených dětí nám vadí. Tak jak nikdo nečeká, že v dopravě se nebude i nadále špatně parkovat a nebude docházet k dopravním nehodám z důvodu nesprávného předjíždění, ale jde o jednoznačný projev vůle společnosti, že něco nechceme. Chceme zabíjet nenarozené děti, nebo nechceme? Tak jako si nedovedu představit, že bychom zrušili zákony o pravidlech silničního provozu, tak je pro mě nepředstavitelné, že by sněmovna schválila zákon, že lidský život je hoden ochrany až od pátého roku nebo do 65. roku věku. Jistě uznáte absurdnost těchto úvah, ale podle dosud proběhlé diskuse nic jiného společnosti neříkáme. Chceme, aby si děti ničily zdraví, nebo nechceme? Chceme, aby propadly drogám, nebo to nechceme?
Předkládaný zákon je vyjádřením společné vůle a zákaz potratů podobně jako zákaz eutanazie není v podstatě ničím jiným než zákaz prodeje cigaret a alkoholu mladistvým, o jehož nezbytnosti nepochybují ani ti nejhalasnější zastánci lidských práv a svobod. Je proto nesporné, že pokud se shodujeme v názoru, že je potřebné potraty omezit, je k tomu tento zákon přijatelným a přiměřeným prostředkem.
Mým přáním a v podstatě také cílem mého vystoupení je, aby se diskuse o sněmovním tisku č. 376 přenesla zpět do roviny věcné a neargumentovali jsme polopravdami nebo demagogickými frázemi. Mně např. vadí, když minule jedna z kolegyň argumentovala tím, že počet potratů v absolutním počtu klesá, ale přitom neuvedla, jestli tento pokles je vyšší, nebo nižší než počet narozených dětí. Nebo další argument, tentokrát od jiné kolegyně, která se ptala - omlouvám se, že necituji přesně její slova - co bychom dělali, kdyby se všechny tyto děti narodily. Odhlédnu-li od toho, že dosud není uspokojena poptávka rodin, které jsou ochotny tyto děti adoptovat, osvojit nebo prostě vychovat, tak mě mrazí v zádech při pomyšlení, kolik možných umělců, objevitelů nových léků a dalších vynikajících lidí se nenarodí jenom proto, že v době jejich početí, kdy matka nebyla schopna unést tíhu odpovědnosti za narození dítěte, nebyl nikdo v její blízkosti, kdo by jí v jejím těžkém údělu pomohl. Nesouhlasím ani s názorem, že žena sama je odpovědná za život svých dětí. Kde je odpovědnost a právo muže za život tohoto dítěte? Tyto a ještě mnoho dalších argumentů mě vedou k oprávněnosti diskuse k tomuto návrhu.
Doporučuji proto, abychom návrh zákona propustili do druhého čtení, a vzhledem ke složitosti problematiky prodloužili lhůtu k projednávání o 60 dnů. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji vám, pane poslanče. Prosím, aby se nyní ujal slova pan poslanec Petr Pleva, a po něm bude hovořit pan poslanec Pavel Suchánek.
Poslanec Petr Pleva: Vážená paní předsedající, dámy a pánové, úvodem bych chtěl udělat radost panu poslanci Zvěřinovi a říci mu, že jsem věřící katolík a že samozřejmě i tato skutečnost měla vliv na to, že jsem připojil svůj podpis pod zmiňovaný zákon. A nyní k věci.
***