(14.50 hodin)
(pokračuje Zvěřina)
Nic takového se tady neděje a doufám, že se nikdy ani dít nebude. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD, ODS i KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Fakticky chtěl reagovat na toto vystoupení pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a vážené kolegyně, já bych býval nereagoval, kdyby kolega Zvěřina nepoužil onu větu, že se jedná o jakési náboženské hledisko. Kolega Zvěřina jako docent medicíny dozajista zná Hippokratovu přísahu, kdy žáci Hippokrata slibovali, že nepodají ženě lék k vyhnání plodu. Takže jenom pro osvěžení znalostí z vysoké školy. Jinak se asi přihlásím do rozpravy. Děkuji. (Potlesk poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím pana poslance Zvěřinu, který chce také reagovat.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Pan kolega zajisté ví, jak stará je Hippokratova přísaha a jak dávno překonané jsou věci, které jsou tam uvedeny. On sám přísahal, a možná bychom mohli vytáhnout z Hippokratovi přísahy i jiná dogmata, která se nedodržují, takže tím se dneska nedá argumentovat, vážení. A že jde o církevní motivy, o tom já jsem tak hluboce přesvědčen. Zkuste to popřít, pánové, že vás k tomu vede víra a že vás k tomu vede vaše náboženské přesvědčení. Jiný motiv neexistuje. (Potlesk z řad poslanců ČSSD, ODS i KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím, pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Víte, mně je líto odpovědi. Protože kolega Zvěřina se sám jaksi nachytal na hruškách, když to řeknu lidově, protože musel popřít onu prvotní argumentaci, že je to náboženský výdobytek. Nikoliv, je to výdobytek humanismu, kdy lidé zjistili, že je potřeba si lidské bytosti vážit. A není to možná první z lékařů, který bude muset být konfrontován s takovouto situací a porovnávat i současný právní řád. Možná, že jedním z těch, kteří si uvědomili, že ne všechno je v pořádku, je onen děkan lékařské fakulty z Olomouce, který zjistil, že jsou státy, kde je dokonce zakázáno vydloubnout cibulku rostliny, aby byl trestně stíhán. Ono je to otázka, zdali skutečně právo je vyvážené, zdali stejným právem chráníme nenarozené dítě a ostatní živé bytosti, protože pokud to pan kolega neví, tak skutečně vydloubnutí cibulky bledule je u nás trestné. Zašlápnutí čolka je u nás trestné, ale zabití nenarozeného dítěte není trestné. Děkuji. (Slabý potlesk z řad poslanců KDU-ČSL.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslanec Tomáš Kvapil: Vážený pane předsedo, vážená vládo, milé kolegyně, vážení kolegové, pro svoje úvahy nad existencí zákona o umělých potratech si dovolím nejprve několik citací.
Slovo jedinec nebo jedinečný podle slovníku spisovné češtiny vyjadřuje skutečnost, že něco nemá obdobu, je to jediné, individuální.
Druhá citace je z obecné biologie Bohumila Sekala a Bohumil Krajníka: "Jedinečnost živých soustav znamená jejich neopakovatelnost. Anorganická hmota může procházet vratnými změnami. Krystal soli můžeme rozpustit a sůl z roztoku znovu vykrystalovat. Totéž množství vody může střídavě projít fází plynnou, tekutou nebo pevnou, aniž se její podstata změní. Organismus může pouze pokračovat ve svém životě a pak zaniknout."
A konečně poslední citát je od doktora Petra Hacha, přednosty Ústavu pro histologii a embryologii První lékařské fakulty Univerzity Karlovy: "Každý organismus, lidský nevyjímaje, má svůj počátek tehdy, kdy vznikne základ, který obsahuje veškeré potřebné informace pro průběh všech životních funkcí i pro detailní řízení vývojových postupů potřebných pro vývoj a životní běh daného organismu. Tyto informace dostává každý organismus v plnosti, která není v přirozeném běhu událostí nikdy doplněna nebo obměněna v okamžiku spojení obou pohlavních buněk, tedy při oplození neboli početí. Tímto okamžikem počíná uspořádaný a detailně řízený proces čtení genetické informace vedoucí k vývoji nového jedince." To je tedy konec citátu.
Nový jedinec tedy vzniká okamžikem předání genetické informace, prakticky oplozením neboli početím. Od tohoto okamžiku začíná pro tohoto jedince úžasné dobrodružství, kterému říkáme život a které bude ukončeno až jeho smrtí. Život má svá různá vývojová stadia, v případě člověka hovoříme o prenatálním období, o kojeneckém a dětském věku, dospívání, dospělosti, stáří a podobně. Přirozená nebo násilná smrt může nastat v kterémkoliv stadiu života.
Pro své další úvahy se budu zabývat trestním postihem za násilné ukončení lidského života, tedy za usmrcení. Zbavení života lidského jedince v souladu se zákonem o umělém přerušení těhotenství od okamžiku vzniku tohoto jedince až do jeho stáří tří měsíců je beztrestné. Stejně tak i následně další tři měsíce v případě, že jedinec je geneticky vadný. V dalším období až do narození je podle dnes platné právní úpravy usmrcení tohoto jedince trestáno odnětím svobody až na tři roky. Od okamžiku narození jsou pak sazby různé. Výjimečně může být dokonce uložen i trest odnětí svobody na doživotí. I po smrti je chráněna osobnost člověka, a to jednak prostřednictvím občanského práva, ale i trestního zákona, kdy sankce odnětí svobody až na tři léta hrozí tomu, kdo by hanobil lidské ostatky. Tedy po celé období svého vývoje, a dokonce ještě i po svém zániku, je lidský jedinec chráněn, a to pod hrozbou trestní sankce. Není tomu tak ovšem pouze první tři, respektive šest měsíců od početí. Mám za to, že proto nejenže není důvod, ale dokonce, že to postrádá logiku, neboť jde o stejného jedince se stejnou genetickou výbavou, jedince neopakovatelného, kterému po uplynutí oněch kritických několika měsíců zajišťujeme, a dokonce vynucujeme ochranu a úctu.
Domnívám se, že by tomu mělo být po celou dobu života člověka, neboť tento život je stále tentýž od početí až po smrt. A nevidím sebemenší důvod, aby po určitou a relativně krátkou dobu byl zcela bez ochrany. Pod hrozbou trestní sankce jsou dnes chráněna například i vajíčka některých živočichů. Malý člověk v děloze je takto chráněn až po určité době.
Osobně si cením lidského života jako jedné z nejvyšších hodnot, a proto podporuji zrušení zákona o umělých potratech. Vím, že přijetí principu ochrany lidského života v kterémkoliv jeho stadiu je rozhodnutí pro společnost velmi obtížné. Přesto se však domnívám, že jde o rozhodnutí správné, neboť úroveň společnosti je poměřována mírou ochrany, kterou poskytuje svým nejslabším a nejzranitelnějším členům. Poslanci KDU- ČSL nepřicházejí pouze s návrhem na zrušení zákona o umělém přerušení těhotenství, ale také s návrhy, jak pomáhat ženám matkám, pro které je narození dítěte především ze sociálních důvodů problém. Ve druhém čtení je návrh zákona o tzv. utajených porodech nebo návrh na urychlení a zjednodušení adopcí.
Na závěr mi dovolte vyjádřit názor, že v dialogu na téma interrupce by bylo velmi užitečné pokračovat nejen ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví, kterému je navrženo přikázání tohoto tisku, ale i v komisi pro rodinu a rovné příležitosti. Proto na závěr navrhuji, aby byl tento návrh přikázán i této komisi.
***