(14.40 hodin)
(pokračuje Bielesz)
Zničení tohoto života není tedy nic jiného než akt smrtelného násilí. Není možné tvářit se, že se nic neděje, ale naopak naší povinností jako zákonodárců je přece přijímat takové zákony, které by v co největší míře znemožňovaly takovéto činy vůbec vykonávat.
Jsem si plně vědom, že nechtěné těhotenství je velmi těžkým dilematem, ale hledat řešení v úmyslném zničení lidského života znamená kapitulaci veřejného mínění před hledáním odpovědí na složité sociální otázky.
Vážení zákonodárci, dovolím si zde poukázat ještě na jeden mýtus, který se často používá ohledně obhajoby práva jednotlivce svobodně se rozhodnout. Argumenty odpůrců předloženého návrhu zákona často znějí coby hlasy hájící právo ženy, která má přece právo svobodně se rozhodnout, s kým a za jakých podmínek chce mít dítě, a to je přece pro zdravý vývoj dítěte nejdůležitější. Ano, až do tohoto momentu lze s tímto názorem plně souhlasit. Potíž nastává v okamžiku, kdy je touto svobodou rozuměno právo ženy rozhodnout o životě jiného člověka jako způsobu řešení svých ekonomických, sociálních či jiných osobních problémů.
Vážené kolegyně a kolegové, právo svobodně se rozhodnout, s kým a za jakých podmínek chce mít žena dítě, lze přece účinně a hlavně zodpovědně uplatnit ještě předtím, než otěhotní. Nebo snad chceme postavit ženu pouze do pasivní pozice, chceme snad říci, že žena není schopna ani volby partnera, ani doby, kdy se rozhodne přivést na svět dítě? Jsem proto přesvědčen, že potrat nemůže být vnímán jen jako jakási oprava nezodpovědného chování v partnerských vztazích. Svoboda jednoho člověka, která vede k potlačení svobody jiného člověka, ba k ukončení jeho života, není skutečnou svobodou, ale hrubým násilím. Chirurg Pavel Pafko na parlamentním semináři na téma "potraty ano, či ne" v listopadu minulého roku prohlásil - cituji: Hodnota svobodného rozhodnutí je pro mě víc než hodnota života. Toto velmi smutné prohlášení člověka, jehož posláním je lidský život zachraňovat, pronesené v kontextu diskuse o potratech, jistě nevyžaduje dalšího komentáře. Jasně však naznačuje, kam až by mohl onen postoj falešné svobody dospět. Takový postoj, dámy a pánové, vede k totální ztrátě úcty k lidskému životu, k člověku, k rodině, k mateřství. Důsledky takovéto situace nechci raději ani domýšlet.
Vážené kolegyně a kolegové, jsem bytostně přesvědčen, že tento zákon, který primárně chrání lidský život, vrací jeho hodnotu tam, kam vždy patřila a patří, je v naší společnosti velice potřebný a jeho přijetí je v zájmu zodpovědného přístupu ke společnosti, rodině a rodičovství. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Bielesz. Nyní vystupuje pan poslanec Jaroslav Zvěřina a dalším přihlášeným je pan poslanec Tomáš Kvapil.
Poslanec Jaroslav Zvěřina: Paní a pánové, já myslím, že k tomuto zákonu by se tady dalo hodně dlouho diskutovat. Mohly by tady padat emotivní argumenty z obou stran. Já bych si dovolil jenom krátce glosovat některé nepravdy, které tady jsou šířeny a některé zavádějící argumenty.
Za prvé - zákaz potratů není žádný výdobytek moderní embryologie nebo moderní medicíny, není to dokonce ani žádný výdobytek moderní etiky. Zákaz potratů je nábožensky motivovaný zákaz, konfesní zákon, který má převyprávět katechismus do trestního práva. Nic jiného. Ale prosím, každý má právo na nějakou svou víru, na nějaké své přesvědčení a jistě může toto menšinové stanovisko zkoušet uplatnit v trestním pořádku. Já si jenom myslím, že by měl argumentovat přesně tak, jak to cítí, to znamená, měl by argumentovat vírou a náboženstvím, protože jen tak je to srozumitelné. To není srozumitelné tím, že jsme teď objevili, jak vypadá embryo, že jsme teď objevili, jak se dělí vajíčko, že jsme teď objevili lidskou reprodukci. Zásadní morfologické nálezy, co se týká embryí a vývoje člověka před narozením, jsou přece staré staletí. To není žádný moderní výdobytek vědy.
Druhá věc je fenomén nechtěného početí. Vážení, takový fenomén existuje, dokonce předkladatelé zákona nás upozorňují, že existuje, protože tvrdí, že by se zákaz interrupcí nevztahoval na znásilněné ženy. Dovolte mi vyslovit jenom krátce rozpaky nad praktickým uplatněním takového zákona, protože znásilnění může konstatovat jedině soud. Soud je může konstatovat po proběhlém soudním líčení. Mezitím si troufám říci, že při rychlosti českých soudů se dítě narodí, a pak bude rozhodnuto, že se může těhotenství ukončit. Je to naprosto nesmyslné ustanovení.
Druhá věc je, že přece nedobrovolné otěhotnění, a přítomné dámy mně to jistě potvrdí, přítomní pánové nad tím často kroutí hlavou, může vzniknout i jako následek úplně jiných deliktů, někdy ani ne trestných činů, může to být výsledek pohlavního zneužití, může to být výsledek vydírání, útlaku, může to být výsledek podvodu, může to být dokonce výsledek toho, že si někdo děvče nebo ženu koupí. To je také nátlak a také surový, i když to někdy naše masmédia trochu jinak chápou. Takže fenomén nechtěného početí je opravdu složitý, a já si myslím, že nikdo nemá právo do tohoto intimního rozhodování v těch krátkých fázích, kdy je třeba rozhodnout, vstupovat. Neosvědčily se interrupční komise, neosvědčily se tendence nutit ženy ke konzultaci s psychiatrem nebo s psychologem. Šikany tohoto typu opravdu nemají smysl.
Existuje jediná cesta, jak zabránit zbytečně vysokému počtu interrupcí, a to je otevřená sexuální výchova, potažmo tam, kde existuje hluboká víra, apel na tyto morální kvality, proč ne. Já si myslím, že církve jsou tady od toho, aby zlidšťovaly svět a aby upozorňovaly na humánní aspekty některých věcí, a u tohoto bych se tomu vůbec nebránil, nicméně použít trestní zákon, to je jako použít klacek, a já si myslím, že je proti duchu církví používat tento klacek. Myslím, že by pánové a dáma, kteří to navrhli, měli nad tím takto uvažovat.
Druhá věc, kterou snad stojí za to tady sdělit, je, že si myslím, že ani předkladatelé nemají za to, že zákon projde. Oni ho prostě navrhli, aby tady mohli demonstrovat jednak své přesvědčení a jednak své obdivuhodné mravní kvality. Mravní kvality se trochu zdají vyblednout, pokud bychom se podívali na důsledky takových zákonů. Jakmile interrupce zakážete, tak sám pan místopředseda Kasal tady řekl, že to neznamená, že se přestanou dělat. Já jsem to v jeho projevu zaslechl. A to má pravdu. Nepřestanou se dělat, samozřejmě, že se budou dělat, budou jenom dražší, to ty bezpečné, lékařsky provedené, anebo budou nebezpečné, ty levnější, které budou provádět nejrůznější fušeři. Pan profesor Doležal ve svém expozé, které tady četla kolegyně Emmerová, upozorňoval na případ zřízence z patologicko-anatomického ústavu. Já bych řekl, dámy a pánové, že je dobře si uvědomit, že to není žádná abstrakce. Já když jsem začal studovat medicínu, tak jsem ještě na pitevně viděl mladé ženy, které zemřely proto, že dostaly sepsi, když jim byl proveden kriminální potrat. Já si nepřeji návrat andělíčkářek do této země. A jestli si to přeje někdo z předkladatelů, prosím, ale zákaz, pokud by byl přijat, tak k tomu povede a to přece nechceme.
Doporučuji samozřejmě zamítnout tento návrh v prvním čtení. Nedovedu si představit, že by tato sněmovna rozhodla jinak. Říkám znovu, jsem pevně přesvědčen, že nikdo z těch, co to podepsali, si nemyslí, že tato sněmovna tento zákon přijme, že je to jenom gesto. Nemyslím si ani, že je užitečné o tom dnes v této fázi historie a vývoje naší společnosti nějak zvlášť mluvit. Počet provedených interrupcí neustále klesá. Nejsme v situaci, kdy by to byl nějaký vážný problém, kdy by Česko bylo nějakým ostrůvkem zločinu tohoto typu ve světě.
***