(14.30 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Já vám tedy v úvodu přečtu přihlášky, jak je mám nyní před sebou: jsou to paní poslankyně Soňa Marková, pan poslanec Marian Bielesz, Jaroslav Zvěřina, Tomáš Kvapil, Michaela Šojdrová, Josef Vícha, Ludvík Hovorka, Anna Čurdová, Petr Kott, Vilém Holáň, Boháčková Jarmila a paní poslankyně Táňa Fischerová. Toto jsou přihlášky do obecné rozpravy.
Žádám paní poslankyni Soňu Markovou, která je první mezi přihlášenými. Další pak bude pan poslanec Marian Bielesz. Vás všechny prosím, pokud máte zájem se účastnit této rozpravy, abyste se opravdu věnovali tomu, co říká řečník v řečništi. Prosím vás, aby ti, kteří nesledují v této chvíli obecnou rozpravu, opustili sněmovnu. (Stále značný hluk v sále.) Prosím vás o klid. (Předsedající zvoní.)
Prosím o slovo paní poslankyni Markovou.
Poslankyně Soňa Marková: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, v souvislosti s projednáváním tohoto podle mého kontroverzního návrhu na zrušení zákona o umělém přerušení těhotenství už tady i na stránkách tisku či v dopisech, které nám jsou zasílány, bylo řečeno mnoho argumentů pro a proti, a to jak z pohledu dítěte, tak ženy matky. Velmi často se skloňují pojmy, které se dotýkají práv žen. Na jedné straně se hovoří o feminismu a rovných příležitostech pro ženy a muže, na straně druhé výrazně zaznívají signály, které lze označit jako kroky zpátky, snad až do středověku či počátku vzniku moderní společnosti. Navrhovatelé podepsaní pod tímto zákonem se plně stavějí proti svobodné volbě ženy i jejímu svobodnému rozhodnutí, zda chce, nebo nechce mít dítě, a to i přesto, že jinak skloňují slovo svoboda ve všech pádech. Znamená to, že žena nepatří do pojmu lidé, o němž Ústava České republiky říká "lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i právech"? "Základní práva a svobody jsou nezadatelná, nezcizitelná a nezrušitelná"?
Ano, v Listině základních práv a svobod se hovoří o tom, že každý má právo na život a lidský život je hoden ochrany již před narozením. Tím je však i podle mínění znalců práva vyjádřena myšlenka, že lidský plod se musí chránit, ale zároveň teprve zrozením vzniká člověku právo na život jako nezadatelné lidské právo. Chtěla bych se zeptat, jestli toto nezadatelné právo na život měly i zabité děti v Afghánistánu, kam naše vláda posílá své vojenské jednotky, a i poslanci křesťané, a bohužel nejen oni, pro to ochotně zvedli ruku.
Od roku 1982 je náš stát vázán mezinárodní úmluvou o odstranění všech forem diskriminace žen. Z té zcela jasně vyplývá, že žena má právo se svobodně rozhodnout o počtu a době narození svých dětí. Jako z jiného světa se mi pak jeví argumentace zastánců tohoto zákona, že by napomohl zvýšit České republice populaci a zlepšit hrozivou demografickou křivku. Řešením tohoto dnes už celoevropského problému přece nemůže být kriminalizace interrupcí.
Osobně se domnívám, že je nutné systematicky vytvářet sociální, společenské, hospodářské a politické podmínky pro podporu porodnosti a rodiny. Pro ženu nesmí rozhodnutí mít děti znamenat, že upadne do chudoby, ztratí zaměstnání a možnost uplatnění ve svém oboru. Dnes jsme často svědky velice tristní situace matek samoživitelek a rodin s malými dětmi, které se dostávají kvůli asociálním opatřením předchozí i současné vlády na okraj společnosti. Důležitost rodiny je pak pouze proklamována. Fakticky se neustále zvyšují životní náklady, jsou tolerovány negativní jevy jako nižší průměrná mzda pro ženy za stejnou práci, ruší se nebo se stávají finančně nedostupnými služby usnadňující ženám práci a zlepšující kvalitu jejich života. K tomu lze přičíst i toleranci domácího násilí a sexuálního obtěžování.
Dámy a pánové, pevně doufám, že i přes rozpoutanou hysterickou kampaň - a jistě nemalé peníze stojící kampaň - na podporu tohoto nejen dle mého mínění protiústavního zákona zvítězí zdravý rozum a názor hodný 21. století, kdy ženy nebudou degradovány na úroveň nižších živočichů. Naopak se začnou konečně v praxi uskutečňovat všechny ty krásné myšlenky o rovnoprávnosti žen, o rodině a o rovných příležitostech.
Z výše zmíněných důvodů se připojuji k návrhu na zamítnutí tohoto zákona. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji paní poslankyni Markové. Dalším přihlášeným je pan poslanec Marian Bielesz, pak vystoupí pan poslanec Jaroslav Zvěřina. V této chvíli opravdu máme před sebou deset písemných přihlášek. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Marian Bielesz: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, v prvé řadě bych chtěl vyvrátit mýtus o tom, že předložený zákon je podporován jen a pouze tradičními odpůrci potratů, tedy poslanci z řad KDU-ČSL, a že nemá smysl vést o něm na půdě této sněmovny sáhodlouhou diskusi, protože stejně k ničemu nepovede. Odpůrci potratů si stejně budou stát za svým a zarputilí liberálové jim budou vždycky jen oponovat. Je to však jen velmi zjednodušený pohled na věc, protože práva nenarozených dětí se rozhodli hájit i poslanci z jiných poslaneckých klubů, než je KDU-ČSL. Jsem přesvědčen o tom, že se jedná o záležitost svědomí každého jednoho z nás, a to bez rozdílu jeho politické příslušnosti.
Vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že máme někdy zvláštní tendenci zastírat věci, které jsou nám nepříjemné nebo o kterých nechceme hovořit, neboť svědčí o ne zrovna kladných stránkách naší přirozenosti. Typickým příkladem je zaměňování slova krást slovem tunelovat. To totiž nezní až tak negativně a nevzbuzuje v nás tolik pocity viny nebo špatného svědomí. Všiml jsem si, že obdobný problém nastává, když máme vyslovit slova zabít nenarozené dítě, a raději je nahrazujeme konstrukcí typu umělé přerušení těhotenství, umělý potrat, či elegantněji cizím slovem interrupce. Bylo by však férovější ustoupit od této zavádějící terminologie a nazývat věci pravými jmény. Bylo by to férovější vůči nám samým, společnosti a konečně i vůči ženám, které se budou obtížně rozhodovat, pokud by předložený návrh zákona nebyl přijat, jak se v dané věci zachovat. Dovolte mi proto, abych ve svém dalším vystoupení používal termíny, které považuji za výstižnější a hlavně pravdivěji odrážející danou skutečnost.
Vážené kolegyně a kolegové, chtěl bych ještě poukázat na další mýtus, který vznikl argumentací zastánců zabíjení nenarozených dětí, a totiž že legislativní zákaz interrupce stejně nic neřeší, že se budou provádět dál, ale nelegálně, a je tedy úplně jedno, zda jsou interrupce dobré, či nikoliv. Naší úlohou však je dát jasný signál společnosti, co si o potratech skutečně myslíme, jestli je náš zákonodárný sbor považuje za dobré, či nikoli. Je-li potrat skutečně ukončením lidského života, ať v jakékoli jeho fázi, pak jej musíme nazvat vraždou, a to se všemi morálními a právními důsledky takového činu. Je to něco podobného, jako bychom řekli, že legislativní zákaz krádeží stejně nic neřeší, protože krádežím rovněž nelze stoprocentně zabránit, a tudíž rezignujme na boj se zloději a nechme je raději jít.
Život se dá totiž skutečně jasně definovat. Začíná početím a od toho okamžiku už jen probíhá vývoj nové lidské bytosti. Neexistuje žádný okamžik, ve kterém by nastala změna něčeho v něco, z neosoby na osobu.
***