(9.20 hodin)
(pokračuje Schling)
Dále jsou tyto debaty špatné směrem k policistům. Jejich služba není vůbec lehká. A drtivá většina z nich jsou poctiví lidé, kteří chtějí svoji službu vykonávat co nejlépe a jsou hluboce zklamání případy korupce, které se v jejich řadách vyskytnou, tak jako se jistě vyskytnou i u jiných profesí, u jiných státních úředníků. Nemyslím si, že by byl důvod z několika případů, špatných případů, se kterými se ostatně sama policie snaží co nejdůsledněji vypořádat, tady dělat jakýsi všeobecný stav. Tak to přece není.
Dále bych chtěl připomenout, že stav na našich silnicích, nehodovost na našich silnicích, není tak katastrofální, jak zde někteří říkali. Ano, na našich silnicích každoročně zahyne přibližně 1 200 až 1 300 lidí. Je to mnoho, je to ve srovnání v evropském kontextu opravdu mnoho. Ale nedávno, před několika málo lety, to bylo 1 500 lidí. A provoz roste. Takže trend není katastrofa. Ten trend není dobrý a je třeba udělat všechno pro to, aby se nehodovost podstatným způsobem snížila, aby se snížily následky nehod. Novela, kterou zde projednáváme, je jedním z takových kroků, jedním z kroků, který by měl snížit počet mrtvých na našich silnicích.
Nepochybuji, že pokud tuto novelu přijmeme zhruba v podobě, v jaké sem byla předložena, tak že takový výsledek po čase mít bude. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Miroslava Němcová: Děkuji panu poslanci Schlingovi. Dále prosím, aby se slova ujal místopředseda vlády Stanislav Gross. Registruji přihlášku pana poslance Oldřicha Vojíře.
Místopředseda vlády a ministr vnitra ČR Stanislav Gross: Vážená paní místopředsedkyně, paní poslankyně, páni poslanci, pokusím se být poměrně stručný. Děkuji jak panu poslanci Schlingovi, tak panu poslanci Votavovi, tak i jiným, že mi trochu usnadnili pozici. Protože bych byl rád, kdyby se z tohoto zákona nestal zákon, nad kterým povedeme nějaké příliš emotivní kontroverzní diskuse my tady mezi námi, a abychom se spíše skutečně soustředili na konkrétní instituty, které návrh zákona obsahuje. Myslím si, že určitě je hodně o čem debatovat i v rozpravě, kde padala řada podle mého názoru nesolidních argumentů, tak přinesla i řadu podnětů, nad kterými je zapotřebí se zamyslet a kde určitě v rámci projednávání v orgánech Poslanecké sněmovny budou poslanci hledat co možná nejlepší řešení k tomu, aby tento zákon byl skutečným přínosem pro zlepšení bezpečnosti na našich silnicích.
Přece jen bych řekl pouze pár slov k tomu, co si slibuji já od tohoto zákona a co si slibuje samozřejmě resort Ministerstva vnitra a Policie České republiky. Myslím, že úmyslem předkladatele, v tomto směru vlády a samozřejmě i ministra dopravy, není v tuto chvíli přijímat úplně nějaké zásadní změny toho, co Poslanecká sněmovna před několika málo lety uvedla v život přijetím stávajícího zákona o provozu na pozemních komunikacích. Protože, jak zde již hovořil pan ministr Šimonovský i pan kolega Schling, prostě je zapotřebí po několika letech odstranit některé nedostatky, které se ukázaly v aplikaci nové komplexní úpravy, kterou sněmovna před časem přijala, kde se ukazuje jeden velký nedostatek. To je právě v oblasti vymáhatelnosti pravidel na našich silnicích a především v oblasti vymáhatelnosti vůči nejagresivnějším řidičům a vůči lidem, kteří jsou bezohlední.
Jsem přesvědčen, že systém, tak jak je nastaven, tak vůči 98, možná 99 % řidičů je systém, který je funkční. Protože normální člověk, který se snaží být ohleduplný a jenom spáchá to, o čem zde hovořil pan kolega Říman, že někdy v noci jede trochu rychleji nežli 50 km v obci, někdy při jízdě, jak uváděl pan kolega Říman, chvíli drží telefon a jenom rychle něco odbude, tak takový člověk když je při takovémto přestupku přistižen, je to normální slušný člověk, tak prostě sankci přijme. Nelíbí se mu, ale nehledá všechny možné cesty, jak ze sankčního mechanismu uniknout. Ten, kdo vyniká touto schopností unikat ze sankčního mechanismu, to jsou bohužel právě možná to jedno, možná dvě procenta, ale bohužel těch lidí, kteří nejvíce ohrožují bezpečnost na našich silnicích. A mohli bychom tady vyčítat poměrně dlouhou řadu případů, kdy bohužel ti nejagresivnější, nejvíce bezohlední se prostě naučili ve stávajícím právním prostředí pohybovat tak, že vědí, že policista je proti nim bezmocný, a vědí, že i úřad, který vyřizuje přestupek, je proti nim prakticky bezmocný, pokud se v prostředí bude pohybovat cestou, kterou se naučil.
Uvedu jenom dva konkrétní případy. Asi si všichni pamatujete na případ v Českém Těšíně a možná již ne tolik si pamatujete na případ v Plzni, kde jeden člověk pod vlivem alkoholu zabil dva nebo tři mladé lidi na tramvajové zastávce. A ten člověk prostě ještě řadu měsíců v klidu jezdil. Lidé nechápali, jak je možné, že takový člověk může v klidu řídit, jezdit. Důvod byl takový, že prostě do pravomocného skončení věci nikdo takovéto opatření nepřijal, protože to právní prostředí, tak jak dnes v České republice funguje, vůči takovýmto lidem postrádá jeden základní předpoklad k tomu, aby byl vymáhán právní řád.
Ten předpoklad je takový, že sankce by měla být nejen neodvratitelná, jak tady o tom byla řeč, to znamená, že člověk, když spáchá přestupek, tak by měl mít větší pravděpodobnost, že bude při tom přistižen, než je současný stav, tak ale musí být také neodvratitelná. To znamená, že člověk, když už je přistižen, když už něco spáchá, tak musí vědět, že se z toho nedostane a že sankce přijde a přijde rychle, a ne že přijde za rok, že přijde za půl roku. Protože bohužel v té době ten člověk má možnost i nadále ohrožovat občany, kteří se na našich silnicích pohybují, a bohužel nezřídkakdy to jejich pohybování se na silnicích vede k ještě mnohem tragičtějším následkům než třeba ten přestupek, kvůli kterému by měl v určitém okamžiku následovat trest.
Jinými slovy, předložená novela má za cíl dosáhnout větší vymáhatelnost práva a má dosáhnout toho, že před těmi nejagresivnějšími řidiči budou ostatní chráněni tím, že prostě budou na nějaký čas ze silničního provozu vykázáni, a to dříve než spáchají následky mnohem větší než přestupky, na základě nichž se příslušné řízení zahajuje.
Tady byla řeč o tom, že policie je jediná, která má v ruce represivní nástroj. Zaznělo to z několika vystoupení. Myslím si, že je to další důkaz velké nekvalifikovanosti, která se v některých projevech objevila. Vždyť přece každý ví, že dnes to není policie, kdo má v ruce represivní nástroj, protože dnes to jsou především obecní úřady, které o těchto věcech rozhodují. Na policii je, aby předložila kvalifikované podklady k takovému správnímu řízení, ale není policie ta, která by měla možnost řešit jako jediná tyto problémy. Polemizuji s tím, že policie v tomto směru není ta, jak tady byla označena, že je jediná, která disponuje represivním nástrojem.
Mimochodem předložená novela, a to si myslím, že je poměrně zásadní posun, který tady nebyl nikým zmíněn z těch, kteří kritizovali předložený návrh, předložená novela počítá s tím, že právě nejzávažnější přestupky, kde je možno ukládat největší sankce, nebude řešit policie, nebude řešit policie, ale právě ji budou řešit civilní úřady, obecní úřady v rámci příslušného řízení, samozřejmě za předpokladu, že budou mít dostatečně kvalifikovaně zdokumentovaný konkrétní přestupek od policie. A to je poměrně podstatný posun tohoto návrhu, který zase na druhé straně podivné prostředí, které tady bylo diskutováno, odsouvá od policie na civilní úřady.
***