(15.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Za páté - tato novela je finančně velmi nákladná, a to nákladná nikoliv směrem k těm, kteří by na jejím základě měli být trestáni, měli by platit pokuty, ale směrem k těm, kterým ukládá celou řadu nových povinností v důsledku případného přijetí takto koncipovaného návrhu zákona.
Dovolte mi, abych se vyjádřil k těmto pěti základním bodům, které považuji za velmi problematické.
Bod první - závažné legislativní nedostatky. Na tomto místě nemohu než se připojit k výtkám, které přednesla celá řada mých kolegů, např. pan poslanec Šeich, pan poslanec Pospíšil, pan kolega Sehoř, pan kolega Říman. Myslím si, že zejména ty výtky, které byly směřovány k § 10 předloženého návrhu zákona, hovoří samy za sebe. Lze proto, a nebudu to dále rozvádět, přestože zde mám připraven podrobný právní rozbor, konstatovat jedno jediné: předložený návrh zákona je na samé hranici ústavnosti, předložený návrh zákona je na samé hranici, ne-li až za hranicí, principů demokratického právního řádu. Pokud jste, kolegyně a kolegové, poslouchali přesný výčet legislativních problémů, které jsou obsaženy v tomto návrhu zákona, možná vás mé příkré a jednoduché hodnocení přivádí k úsměvu na rtech, nicméně věřím, že po zevrubném prostudování těchto detailních výtek změníte úsměv za mračení a vážné pokývání a přitakání pravdivosti mého tvrzení. Kladu si otázku, hovořím-li o vážných legislativních nedostatcích, jak vůbec takovýto zákon mohl projít Legislativní radou vlády, jak vůbec zákon, který obsahuje tak závažné vady konstitucionálního charakteru, mohl být schválen vládou.
Nicméně přikročím k bodu 2. Novela je příliš tvrdá. Novela zavádí tzv. bodový systém, kde důsledkem dosažení určité hranice trestných bodů je odebrání řidičského oprávnění. Toto oprávnění může řidič získat zpět až po přeškolení, až po prozkoušení, a to nejdříve po jednom roce. Maximální hranice "trestných bodů" je 12. Avšak zaváděný systém bodování je podle mého přesvědčení příliš tvrdý. Stačí si jen namátkou říci, že k dosažení této hranice dostačuje dvakrát předjíždění přes plnou čáru, třikrát telefonování při řízení, třikrát nedání přednosti chodci na přechodu apod. Ne že by tyto přestupky nebyly závažné, ne že by tyto přestupky neměly být sankcionovány. Otázkou je, zda kumulace právě tohoto druhu přestupku má ve svém důsledku vést k odebrání řidičského oprávnění. Opravdu si tuto otázku kladu. Je faktem, že systém umožňuje odpočet těchto trestných bodů, ale ve své podstatě následně stačí jednou jedinkrát špatně zaparkovat a následujících 12 měsíců odpočty nejsou možné. Nevím, jestli toto je ta správná a pozitivní motivace, jestli toto je to správné vyvážení mezi pozitivní motivací a negativní motivací v rámci bodového systému.
Vzhledem k hrozivé situaci na našich silnicích jsem přesvědčen o tom, že je třeba vůči neukázněným řidičům přitvrdit, ale současně jsem přesvědčen o tom, že není možné stanovit tak extrémně náročná kritéria. Jsem přesvědčen o tom, že i méně na první pohled přísný a příkrý systém, který je promyšlený, přesný, přehledný, srozumitelný, systém, který neumožňuje obcházení, který neotvírá další prostor pro korupci, může dostatečně splnit svůj účel. Jsem přesvědčen, že vedle té negativní motivace v podobě hrozící sankce musí existovat také výrazná pozitivní sankce pro řidiče, kteří se chovají slušně. Jsem přesvědčen o tom, že jen zastrašení tvrdými tresty nestačí. Mám-li nějakým způsobem jednoduše charakterizovat výhradu číslo 2, že novela je příliš tvrdá, hlásím se k tomu, že je třeba zpřísnit postup na našich silnicích, zpřísnit tresty, ale že je i přesto třeba trestat s rozumem a uvážlivě. Toto tato novela nečiní.
Výhrada třetí. Nastavený systém bodového hodnocení není spravedlivý. Pro větší spravedlnost bodového systému, pokud vůbec připustíme fakt, že bodový systém je cestou ke zlepšení, pokud vůbec pomineme tu námitku, která zde byla zmiňována celou řadou mých předřečníků, o dvojím trestání, tak jsem přesvědčen, že je nezbytné zvýšit maximální hranici trestných bodů, že je třeba přehodnotit bodové ohodnocení jednotlivých přestupků, a to tak, aby to více odpovídalo závažnosti spáchaných přestupků. Otázka sama o sobě je, zda se pokoušet o skutečně detailní a vyčerpávající výčet všech možných přestupků, kterých se řidič na našich silnicích může dopustit. Zda naopak cestou by neměl být minimální výčet těch přestupků, které považujeme za nejzávažnější, a následně z toho dovozovat další sled událostí, čili kumulaci, součet takovýchto provinění vedoucích na jedné straně k odebrání řidičského oprávnění, resp. v případě, že se toho řidič nedopustí, vedoucích k odpočtu předcházejících trestných bodů.
Novela navíc přisuzuje různou závažnost, a to vyplývá z výše uvedeného, stejným přestupkům při bodovém hodnocení a při ukládání sankcí. Například vjíždění na železniční přejezd v případech, ve kterých je to zakázáno, je v bodovém systému ohodnoceno sedmi trestnými body, je to tedy to nejpřísnější ohodnocení v rámci bodového systému, ovšem podle zákona o přestupcích za ten samý přestupek, za to samé přejíždění železničního přejezdu, hrozí pokuta ve výši 2500 - 5000 Kč, tedy nejmírnější sankce. Pokud už vůbec připustíme systém dvojího trestání, pokud připustíme hierarchizaci závažnosti přestupků, potom by měla tato hierarchizace mít stejnou podobu v případě bodového systému a stejnou podobu v případě finančních sankcí. Zcela stranou dávám kolegy zmíněný rozptyl finančních sankcí podle přestupkového zákona, který není ničím jiným než obrovským otevřením prostoru pro korupci, tak jak o tom budu hovořit později.
Dalším nedostatkem je nemožnost zohlednění okolností u přestupků stejného druhu. Podle zákona existuje jedno bodové ohodnocení přestupků určitého druhu, což znamená, že řidič obdrží 7 bodů za nehodu, kterou způsobil, pokud při ní dojde k usmrcení osoby, stejně tak obdrží 7 trestných bodů za nehodu, při které dojde ke zranění, a navíc vůbec tato novela nezohledňuje závažnost případného zranění. Myslím si, že zde narážím na velkou slabinu této novely, neboť pokud na jedné straně se budeme snažit - a takto nastavený systém po tom přímo volá - přesně specifikovat všechny možné přestupky, přesně predikovat možnost spáchání takovýchto přestupků a současně přesně stanovit hierarchii jejich závažnosti, pak se dostáváme do velmi spletitého systému, ze kterého je podle mě jediného možného úniku, a to buď úplně bodový systém opustit, anebo pokud ho připustíme, tak minimalizovat na systém těch nejzásadnějších a nejzávažnějších přestupků a ty ostatní z bodového systému pominout a podřídit je jen výhradně a pouze sankcím podle přestupkového zákona.
Stejně tak pokud hovořím o nemožnosti zohlednění závažnosti jednotlivých přestupků, lze zmínit nedodržení povolení rychlosti, předjíždění v případech, kdy je to zakázáno, telefonování během řízení, porušení povinnosti vyplývající ze zákazové nebo příkazové značky atd., neboť každý z těchto uvedených případů může být různě závažný, přestože se jedná o stejný charakter provinění.
***