(14.50 hodin)
(pokračuje Říman)
Samozřejmě, že to nevyřeší základní problém, ale už jenom vyšší evidence těchto skutečností může přispět při zpětném dohledání k jakémusi jasnějšímu názoru, jestli se věci odehrávaly korektně, nebo nějak jinak. Pokud nebudeme hledat vyváženost v tomto smyslu, ve smyslu kontrolovaný a kontrolující, pak tento zákon by opravdu mohl přispět nikoliv ke zlepšení stavu na našich silnicích, ale naopak ke zhoršení.
Dovolím si na závěr shrnout do několika bodů to, na co si myslím, že je třeba se v rámci projednávání zaměřit. Za prvé, že trestné body se dávají jen za opravdu závažné přestupky. Za druhé, že pokud řidič se chová správně, tedy jezdí bez závad, bez přestupků, dostává body navíc, jakési bonusy. Za třetí, pokuty by v žádném případě neměly, zejména v odůvodněných případech, kdy se jedná o jednoznačné porušení pravidel silničního provozu, mít takové rozpětí, jako mají dnes, protože to opravdu jen přispívá ke korupci. Policistům by mělo být zakázáno vybírat pokuty v hotovosti dnes, v době platebních karet, bezhotovostního styku. Koneckonců vláda zde nedávno předložila návrh zákona o bezhotovostním styku. Nevidím důvod, proč by se nemělo v tomto pokračovat i v oboru, který nešvary tohoto typu je zatížen asi daleko nejvíc. Je třeba hledat, a já si nedělám nárok na patent na rozum, další formy, jak zreálnit vztah jednotlivých účastníků silničního provozu a učinit ho korektnějším pro obě dvě strany. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Karel Sehoř, připraví se pan poslanec Suk, poté pan kolega Patera a poté pan místopředseda Langer.
Poslanec Karel Sehoř: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, také patřím k těm poslancům, kteří jsou rádi, že problematiku provozu na pozemních komunikacích diskutujeme. Také nejsem spokojen s nehodovostí na našich silnicích. Pokud uvedu některé kritické věci k zákonu, tak to nebude tím, že bych byl proti záměrům zákona, ale proti způsobu řešení.
Dovolím si nejprve uvést příklad. Bude se týkat současné legislativy. Zákon 361/2000, tedy ten, který teď projednáváme, ve svém § 124 odst. 8 říká: Při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích jsou příslušníci policie ve služebním stejnokroji oprávněni zejména - a teď - za c) zabránit v jízdě řidiči, pokud by pokračování v jízdě znamenalo ohrožení bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích nebo pokud lze mít důvodně za to, že vozidlo bylo odcizeno, nebo není zaevidováno předepsaným způsobem, nebo je v provozu na pozemních komunikacích užíváno pod jinou než přidělenou registrační značkou nebo bez registrační značky. To je v zákonu 361.
V zákonu o přestupcích, to znamená zákon č. 200/1990 Sb., se v § 30 odst. 1 říká: Přestupku se dopustí ten, kdo - a teď - za g) - což nás zajímá - požije alkoholický nápoj nebo užije jinou návykovou látku, ačkoliv ví, že bude vykonávat zaměstnání nebo jinou činnost, při níž by mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek.
Konečně v zákonu o policii, to je zákon 283/1991 Sb., se v § 38 odst. 1 o donucovacích prostředcích říká g) že mezi ně patří také technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla.
V roce 2000 byl novelou zákona 361 zrušen ze zákona o policii § 22. Ten dával obecně oprávnění policistům při dohledu nad bezpečností a plynulostí silničního provozu. Šlo o zmocnění určit oprávnění vyhláškou Ministerstvem vnitra. Místo toho se později objevil § 22a, jehož odst. 1 zní: Policista je oprávněn použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla v případě, že vozidlo bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno a jeho řidiče se na místě nepodařilo zjistit.
Proč jsem to všechno citoval? Jsem přesvědčen, že § 22a popisuje jinou situaci, než jakou potřebujeme řešit v případě § 124 v zákoně o provozu. Dále jsem přesvědčen, že Ministerstvo vnitra tím, že přišlo o § 22, který jsem citoval, bojkotuje své povinnosti u § 124. Pokud by byl problém jenom v tom, že je třeba upravit § 22a, dávno jej bylo možné opravit. Od roku 2000 byl totiž zákon o policii novelizován již sedmkrát. Ministerstvo vnitra je ochotno trucovat i za cenu lidských životů. Z toho si nyní dovolím tvrdit, že policie nedělá to, k čemu má oprávnění již dnes, případně bylo v její moci si oprávnění velmi jednoduše zajistit. Policie za pomoci médií vytvořila takovou atmosféru, že je bezmocná bez oprávnění odebírat řidičská oprávnění. Přitom je evidentní, že právě například odebrání řidičského průkazu nezabrání opilému řidiči v další jízdě. To zajistí pouze znehybnění vozidla.
Z toho důvodu nesouhlasím s odebíráním řidičských průkazu Policií České republiky, není k tomu vůbec žádný důvod. Její prestiž není narušena nemožností odebírání řidičských průkazů, ale jinými skutečnostmi. Novela chce zabránit recidivě, ale odebírat řidičské průkazy za opakované přestupky lze přece již dnes. Pokud zavedený systém nevyhovuje, stačilo by snížit dvoutisícovou hranici pro zápis přestupku do karty řidiče. Tuto změnu bych podpořil.
Možná jsme trochu také zapomněli na to, že někteří řidiči se řízením živí. Jak se bude řešit případ, když mu policista vezme řidičský průkaz v rozporu s konečným rozhodnutím o trestu? To samozřejmě bude ale problémem i pro řidiče neprofesionály.
Dále něco k důvěře obyvatel k policistům. Zákrok policisty musí být profesionální a zákonný. Případné pochybení policistů musí být přísně trestáno. V současné době si policisté dělají, co uznají za vhodné. K prestiži jim jistě nepřispívá statistika jejich trestní činnosti a s tím související trestní podání a odsouzení výrazně lišících se od statistického průměru ostatních občanů. Myslím, že by to spíš mělo být naopak. Řešení není v tom, že policistům svěříme více neodůvodněných pravomocí. Řešení v této věci je v tvrdém vyžadování plnění povinností ze strany jejich nadřízených, za které je policista placen. Při této příležitosti jsou také na místě úvahy o bezhotovostním placení pokut, to už tady zaznělo, a o sazebníku pokut jednotném pro celé území státu. Dále by se mělo striktně dbát na to, aby policista nezastavoval vozidlo, pokud k tomu nemá žádný důvod v zákoně nevyjmenovaný. Říká se, že dopravní policisté mají v prémiových ukazatelích uvedeny počty přestupků, které musí mít "nalezeny". To vede k nachytávání řidičů na různé nástrahy. Pokud tomu tak skutečně je, měly by takové praktiky být nadřízenými potírány, a ne tolerovány, či dokonce nařizovány.
Dále něco ke zjednodušení správního řízení o přestupku. Řízení se vleče, řidič, kterému se podaří nechodit na jednání celý rok, vždy se řádně omluví či nepřebírá poštu a pak prohlásí, že bydlel jinde, je nakonec beztrestný. Viz například mediálně známý příklad pana Antla. Umíme potrestat jen slušné řidiče, chytráky ne. Hledejme jednoduchý způsobem, jak donutit řidiče k tomu, aby měl zájem se dostavit k přestupkovému řízení. Možná by mohl řidičský průkaz pozbýt platnosti, pokud se řidič vyhýbá řešení přestupku. Možná by se měly změnit doručovací podmínky. Není mi jasná praxe, kdy se omezuje přístup úředníka, ale i např. městské policie k potřebným databázím.
***