(10.20 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Současně je nutné odmítnout veškerá opatření včetně Ministerstvem vnitra České republiky prováděného budování zátarasů na česko-slovenském pomezí, která vláda až dosud učinila k tomu, aby omezila právo svobodného pohybu českých občanů a slovenských občanů v hraničním pásu České republiky a Slovenské republiky.
Navrhovaná úprava smlouvy je cíleně namířena proti českým a slovenským občanům. Jestliže chce vláda, jak deklaruje ve svých dalších záměrech, pronásledovat po celé délce hranice a na území příhraničních okresů obou států uprchlíky a potenciální imigranty, tak pokus zkomplikovat život i českým a slovenským občanům je něčím, pro co nelze při vytváření společného evropského prostoru nalézt žádnou omluvu.
S vládním návrhem na zrušení dosud platných práv občanů a nahrazení dosud platné úpravy zostřeným režimem nemohu v žádném případě souhlasit. Jednoznačně jej odmítám, budu hlasovat pro jeho zamítnutí. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným je pan poslanec Filip, pak vystoupí pan poslanec Říman. Dalšími přihlášenými jsou pan poslanec Hovorka a Kohlíček. Prosím, pan poslanec Filip.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, členové vlády, paní a pánové, já nebudu opakovat argumenty, které tady byly jednotlivě přednášeny, ani nebudu opakovat tu část rozpravy, kterou jsme absolvovali při projednávání odpovědi na písemnou interpelaci paní kolegyně Konečné. Jenom bych chtěl říct dvě základní poznámky k tomu, co je předloženo jako názor vlády České republiky a názor Slovenské republiky vyjádřený smluvním dokumentem.
Nezpochybňuji to, že obě vlády pro překračování česko-slovenské hranice pro jiné osoby, než jsou občané České republiky a Slovenské republiky, v této souvislosti vykonaly mnohé. A smlouva zakotvuje jejich vůli k tomu, aby občané v Evropské unii, jednotlivých států Evropské unie mohli lépe využívat přechodů na česko-slovenské hranici. Ale co mě vadí na obsahu smluvního dokumentu, je, že zhoršil situaci právě pro občany právě našich obou států. To je proti smyslu samotného schengenského procesu, tak jak v roce 1985 vznikl a jak byl v roce 1990 zakotven a podle kterého se řídí všechny procesy, které - tak jak říká schengenská smlouva - odstraňují zbytečné překážky na státních hranicích jednotlivých států unie. To je podle mého soudu samotný princip vady té smlouvy a nemohu tento princip přijmout. Nakonec pravděpodobně nejvýstižněji to uvedl můj předřečník pan poslance Miroslav Grebeníček, když říkal, že v rozporu s Listinou jsme v podstatě zhoršili podmínky pro občany - a teď musím mluvit samozřejmě za nás, tedy za občany České republiky.
Považuji za potřebné, aby se vláda tímto textem zabývala znovu, aby vyjednávala jiným způsobem s vládou Slovenské republiky. A jestli je tlak z Evropské unie nebo z orgánů Evropské unie, abych se vyjádřil přesněji, na to, abychom zabezpečili jakýsi schengenský filtr nebo předschengenský filtr, tak si to upřímně řekněme a postavme se k tomu čelem. Nakonec celá doba vyjednávání o tom, jakým způsobem bude probíhat rozšiřování, to znamená, jestli budou jenom tři státy, nebo jestli bude velký třesk, samozřejmě bude předmětem jednání řady politických stran jak uvnitř Evropské unie nebo patnáctky, tak uvnitř jednotlivých států, které v roce 1995 nebo v jiném okamžiku podepisovaly asociační dohody a dělaly kroky, které vedly nakonec k tomu rozhodnutí o rozšíření o všech deset států.
Jsem přesvědčen o tom, že jakýkoliv postup je možný. Jsem schopen kompromisu v této záležitosti. Nemíním nějakým způsobem vládě házet klacky pod nohy, ale pravda, že je potřeba hlasovat návrh o zamítnutí, protože je ta smlouva skutečně pro občany České republiky těžko přijatelná. Samozřejmě je možná i jiná varianta, a myslím, že už byla navržena, to znamená - vrátit vládě smlouvu k přepracování. I s takovým postupem bych souhlasil, protože mezinárodní smlouva není otázkou jednoho státu, je otázkou obou států.
Nabízím, že po tom nebo onom rozhodnutí Poslanecké sněmovny by bylo vhodné, tak jak i pan ministr vnitra naznačil, aby se nesešli pouze zástupci exekutivy, ale zástupci obou komor Parlamentu, tzn. Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, případně i senátní výbory nebo komise s poslanci Národní rady Slovenské republiky, a udělali si na to čas s tím, že bychom posoudili celou problematiku přímo na místě a pokusili se najít vhodný model pro překračování jiných osob, tedy českých občanů a slovenských občanů, na celé naší více než 240kilometrové hranici.
Postupuji tak podle § 90 odst. 7, resp. podle § 72, když při projednávání mezinárodních smluv v prvním čtení platí subsidiárně jednání o zákonech s tím, že jsou vyloučeny jenom paragrafy 92 a 93. To znamená, že mi nezbývá, než navrhnout buď zamítnutí, případně vrácení k přepracování. Padl tady i návrh na prodloužení; v případě, že by neprošel ten podmíněný návrh na zamítnutí, tak je možné odročit projednávání této smlouvy, a to je ten můj vstřícný krok vůči vládě, a neprojednávat to dále, protože pak už by nezbývalo nic jiného, než prodloužit lhůtu k projednání bez souhlasu navrhovatele o 20 dnů.
Teď jsem myslím zjednodušil tu situaci, když jsem vysvětlil všechny možné procedurální postupy k tomu, jak si představuji, aby se vláda České republiky a Poslanecká sněmovna Parlamentu chovala vstřícně k občanům našeho státu.
Osobně tedy budu navrhovat zamítnutí, protože tady cítím velký rozpor mezi již jednou nabytými právy a mezi právy, která chceme touto mezinárodní smlouvou občanům České republiky přiznat. Jsem přesvědčen, že najdeme z tohoto sporu cestu, která jasně ukáže, že Česká republika myslela své rozhodnutí v referendu vážně a také velmi vážně myslí ochranu práv svých občanů.
Prosím vás, nestrašme se tím, že Evropská unie nějakou smlouvu přijme nebo nepřijme. Taková situace není. Vzpomeňte si na to, jakým způsobem jsou upraveny vztahy v oblasti Beneluxu, tzn. smluvní vztahy mezi Belgií, Nizozemskem a Lucemburskem, které bez ohledu na to, že jsou všechny tři státy součástí Evropské unie, mají svoje suverénní vztahy jenom v té trojce. Vzpomeňme si na to, jakým způsobem přetrvaly rok 1995 vztahy v Severské radě, tzn. mezi Finskem, Švédskem jako členy Evropské unie a Norskem jako nečlenem Evropské unie, včetně vztahu Norska a Dánska, jejich vztahu k námořní dopravě, ale i v tak citlivé oblasti, jako je např. mořský rybolov.
***