(10.10 hodin)
(pokračuje Recman)
Obě země, to znamená Severní Irsko jako součást Spojeného království a samostatná Irská republika, jsou členy Evropského společenství od roku 1973. Přesto situaci nezpřísnily. Jsem si vědom - a pan ministr zde o tom hovořil - že nejsou v Schengenu, nicméně jsem přesvědčen o tom, že právě tento vztah bychom mohli vzít jako určitou inspiraci, jako určitou metodu, jak udržet tyto nadstandardní vztahy i mezi Českou republikou a Slovenskou republikou. Jsem přesvědčen o tom, že takovýto krok by byl správný; jiný krok bych považoval za protismyslný.
Ministr vnitra zde uvedl, že výjimky nejsou umožněny, a odvolával se na protokol z roku 1997. Tehdy nikdo výjimku nevyjednal a neprotestoval proti tomu. To je samozřejmě realita, to je bohužel fakt. Já jsem přesvědčen o tom, že zpřísnění pohraničního styku mezi Českou republikou a Slovenskem bude právě tím protismyslným krokem a rozhodně nebude v unii pochvalně vítáno. Naopak jsem přesvědčen o tom, že může být vnímáno jako pokus o tahání určitých totalitních zvyků do sdružení národů, pro které je to něco cizího a nepřijatelného.
Svým způsobem nechápu, proč se Ministerstvo vnitra - a jsem přesvědčen o tom, že i ministr zahraničních věcí - nechali přesvědčit, že ty tři roky, kdy obě země definitivně hranice v klasickém smyslu, tzn. ve smyslu schengenském, zruší, stojí za to. Takže se ptám, proč je to nutné, k čemu je to nutné. Jsem přesvědčen o tom, že za tři roky budeme hovořit o tom, že to byly vyhozené peníze, a jsem přesvědčen o tom, že to může být i pořádná ostuda.
Pokud mohu hovořit za občany států obou stran, jak to vnímají, jsem přesvědčen o tom, že tito lidé si to nezaslouží. Jednak nechtěli ani rozbití republiky a určitě nechtěli ani státní hranice. Pomalu se sžili s tzv. nadstandardními vztahy na hranici, přizpůsobili se nové situaci a očekávali po našem vstupu do Evropské unie zlepšení, zjednodušení situace na hraniční čáře, a nikoliv další komplikace. Právě z tohoto důvodu nemohu souhlasit, abychom při tom těžkém životě, který v pohraničí mají, jim situaci ještě zkomplikovali.
V závěru svého vystoupení se chci ještě dotknout jedné věci, a to je, že k této problematice přijalo usnesení zastupitelstvo Moravskoslezského kraje. Chtěl bych se zeptat pana ministra z tohoto místa na reakci, jestli mi může říci, jak Ministerstvo vnitra reagovalo na usnesení zastupitelů Moravskoslezského kraje. Jsem přesvědčen o tom, že by to zde mělo zaznít. Jsem přesvědčen o tom - a pan ministr mě o tom přesvědčil - že výstavba zátarasů na česko-slovenské hranici je vyvolána zákonem o ochraně státních hranic. Uváděl ve svém vystoupení, že zábrany s touto smlouvou nesouvisejí, a kdyby smlouva nebyla, zábrany budou. To je citace z jeho vystoupení k odpovědi na interpelaci. Jestliže tedy zábrany nesouvisejí s touto smlouvou, tak proč v této chvíli měníme smluvní podmínky mezi Českou republikou a Slovenskou republikou?
Vážené kolegyně a kolegové, to je podstata toho, co jsem k tomu chtěl říci. Na závěr bych navrhl, že bychom mohli hlasovat o takovémto doporučení. Proto navrhuji zpravodajce a vám, poslankyním a poslancům ve sněmovně, abychom přerušili projednávání této smlouvy a odročili schvalovací proces do zpracování příslušné normy Radou Evropské unie. Tady bych se odvolal na své vystoupení v úvodu, kdy jsem zopakoval to, co je napsáno v předkládací zprávě, že v současné době jsou zpracována dvě nařízení Rady Evropské unie, která upraví tento režim. Jsem přesvědčen o tom, že bychom měli vyčkat na schválení této směrnice Radou Evropské unie, a pak v souladu s tímto usnesením dopracovat a upravit i smlouvu o vztazích mezi Českou republikou a Slovenskou republikou na hranicích.
Tolik k mému vystoupení. Pokud bude potřeba, zopakuji návrh ještě v podrobné rozpravě. Děkuji.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Recman. Dalším přihlášeným do obecné rozpravy je pan poslanec Grebeníček a pak to bude místopředseda Vojtěch Filip.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, chci se rovněž vyjádřit k parlamentnímu tisku 578, tedy k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Parlamentu České republiky k vyslovení s ratifikací smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou.
Vláda premiéra Špidly v tomto návrhu chce, jak už tady několikrát zaznělo, omezit dosud platná práva občanů České republiky a práva občanů Slovenské republiky. Až dosud platilo v souladu se závazkem, který politici při rozbíjení České a Slovenské Federativní Republiky dali občanům, že občané obou republik mohou překračovat hranici mezi oběma státy vybaveni občanským průkazem či pasem volně, podle vlastního uvážení. Vláda Vladimíra Špidly iniciuje zrušení dosud platné smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou a pod záminkou nutnosti zostřit se vstupem do Evropské unie hraniční režim prosazuje požadavek, aby čeští a slovenští občané ztratili právo volného pohybu a mohli překračovat společnou česko-slovenskou hranici jen na státem určených místech. Občanům, kteří ve svém každodenním životě potřebují překračovat společnou česko-slovenskou hranici, chce vláda zkomplikovat život tím, že budou muset žádat o jednoroční povolení pohybu na česko-slovenském pomezí.
Vláda České republiky v předkládací zprávě pro Parlament České republiky ke zmíněnému parlamentnímu tisku 578 tvrdí v rozporu s logikou i zdravým rozumem, že se vstupem České republiky i Slovenské republiky do Evropské unie je nutné zostřit hraniční kontroly mezi oběma státy. Zcela nelogicky vláda v návrhu tvrdí, že česko-slovenská hranice má být dočasnou vnější hranicí a že je nutné zrušit dosavadní právo občanů obou republik volně překračovat tuto hranici. Chce přinutit občany překračovat tuto hranici pouze na hraničních přechodech a ve stanovené době. Povolení k pohybu turistů po státem vymezených turistických stezkách není občanům, kteří na moravskoslovenském pomezí žijí své každodenní životy a potřebují užívat normální komunikace, nic platné. Občané, kteří z důvodu běžného života a obhospodařování pozemků, výkonu povolání na obou stranách hranice se dosud volně pohybovali na obou stranách hranice, mají každoročně žádat o povolení a stát může z důvodů, které nejsou přísně taxativně stanoveny, jim toto právo blahovolně přiznat nebo upřít.
Vláda České republiky v tomto případě navrhuje zhoršení dosud platného stavu, omezení dosud existující svobody pohybu občanů České republiky i občanů Slovenské republiky na česko-slovenském pomezí. Důvody, které pro toto omezení vláda hledá, a kladu na to nyní důraz, jsou v rozporu s požadavky Listiny základních práv a svobod, protože vláda bez podstatného důvodu navrhuje omezení a zhoršení dosud platného práva na volný, svobodný pohyb českých a slovenských občanů na území druhého státu.
Tendence integrace, které jsou spojeny se vstupem České republiky a Slovenské republiky do Evropské unie, se nemohou a nesmějí stát z logiky věci záminkou pro omezení svobody pohybu českých a slovenských občanů na území druhého státu.
***