(15.40 hodin)
(pokračuje Exner)
Za třetí, samotný oficiální cíl této operace je nesmyslný. Nerostné suroviny a strategické území hrají větší roli než demokracie a lidská práva. Boj proti mezinárodnímu terorismu je pouhou záminkou. Samy Spojené státy americké v minulosti tento terorismus financovaly.
Za čtvrté, Česká republika by se účastí v této operaci stala poprvé skutečným agresorem a zvýšila by svá bezpečnostní rizika. Navrhujeme, aby se česká politická reprezentace namísto vysílání vojáků věnovala spíše otázkám, jak pomoci afghánskému lidu odstranit chudobu, bídu a hlad. To považujeme za nejúčinnější způsob boje proti terorismu. Jestliže odsouhlasíte, že se k okupačním vojskům přidá česká jednotka, stane se i naše zem okupantem a agresorem, a tudíž vláda této země a všichni podporovatelé válečnými zločinci, porušujícími zákon na ochranu míru. Apelujeme na vaše svědomí a odpovědnost. Řekněte v hlasování "ne". Kvůli občanům této země, kvůli občanům Afghánistánu, kvůli míru ve světě, kvůli sobě samým.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk části sálu.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: O slovo se hlásí ministr Cyril Svoboda.
Místopředseda vlády a ministr zahraničí ČR Cyril Svoboda: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové. Jen jednu otázku bych prostřednictvím předsedajícího položil panu poslanci. On říkal, že se do jisté míry ztotožňuje s tím textem té rezoluce. Jestli by nám řekl, v čem nesouhlasí s tou rezolucí on osobně. To je vše, co bych chtěl.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným, pokud ještě nevystoupí - přece jen slovo si ještě vezme pan poslanec Exner.
Poslanec Václav Exner: Dámy a pánové, rád odpovím panu místopředsedovi vlády a ministrovi zahraničních věcí. Domnívám se, že výzva je nedostatečná v části, kde hovoří o tom, že oběťmi takzvaných protiteroristických operací se stávají civilisté včetně dětí a žen. Já se totiž domnívám, že oběťmi se bohužel stávají také ti, kteří tímto způsobem proti terorismu bojují, a jejich rukojmími také občané jejich zemí.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Do rozpravy písemně se jako další poslanec přihlásil Jan Kavan. Je to v této chvíli poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy k tomuto bodu. Prosím, pane poslanče Kavane.
Jenom ještě předtím řeknu, že jsem zjistil, že se počet poslanců musí snížit tak zhruba na dvacet, aby se uklidnila sněmovna. To je nové zjištění. Takže, pane poslanče, máte podmínky ke svému projevu konečně důstojné. Prosím.
Poslanec Jan Kavan: Pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci. Pokusím se být významně stručnější než můj předřečník. Také vnímám už pozdní hodinu a chtěl bych začít ujištěním tohoto ctihodného sboru, že podporuji boj proti mezinárodnímu terorismu. Jsem přesvědčen, že s terorismem lze bojovat mnohými a různými prostředky, naopak celá ta škála prostředků - je nutné ji využít - a ony samozřejmě zahrnují i prostředky vojenské. Použití vojenské síly rovněž podporuji, neb nemám problém s podporou použití vojenské síly, zvláště je-li její použití posvěceno mandátem OSN nebo mezinárodními organizacemi, jejichž jsme členy, jako již od 1. května bude Evropská unie nebo již jsme členy Severoatlantické aliance.
Nepodpořil jsem invazi do Iráku právě proto, že takovéto zakotvení tato invaze neměla, neboť neměla posvěcení ani Rady bezpečnosti OSN, ani Evropské unie, ani Severoatlantické aliance. Jsem si vědom, že spojenci nejeví v tuto dobu - a vyplývá to i z předkládacího materiálu, který jsme obdrželi - velkou ochotu přispět svými vojenskými jednotkami do ISAF, kde tyto kapacity citelně chybějí. A zdůrazňuji, že jsem připraven podpořit předložený návrh, abychom svou účastí v ISAF podpořili prozatímní afghánskou vládu v její snaze zajistit bezpečnost v Kábulu a okolí, neb tak zní mandát ISAF.
Jsem si samozřejmě vědom - a kdybych na to zapomněl, tak jsem na to několikrát byl upozorňován - že v říjnu 2001 vláda, jejímž jsem byl ministrem zahraničí, vedená Milošem Zemanem, nabídla jednotku speciálních sil právě pro boj proti terorismu v Afghánistánu. Nijak tuto nabídku nezpochybňuji. Pouze bych rád konstatoval, že od té doby se i situace v Afghánistánu přece jen poněkud změnila. I z předkládací zprávy vyplývá, že teroristé Al-Káidy a Talibanu jsou sice destabilizujícím faktorem, když bych citoval z předkládací zprávy, ale - cituji - nepředstavují strategické ohrožení. Od té doby i OSN se k Afghánistánu již několikrát prostřednictvím svých rezolucí vyjádřila, a to včetně Valného shromáždění v době českého předsednictví.
Sám jsem v listopadu 2002 v rámci Valného shromáždění OSN zorganizoval pětihodinový seminář právě k otázce Afghánistánu a k situaci v Afghánistánu rok poté, co tam došlo k tomu zásahu. Na tomto semináři vystoupili i nejvyšší představitelé afghánské vlády a jednoznačně zdůraznili, že Afghánistán nejvíce nyní potřebuje pomoc při hospodářské obnově a rekonstrukci země, kde je infrastruktura země nesmírně poničená, a částečně o tom hovořil již v úvodu dnešní schůze pan zpravodaj pan poslanec Holáň. Zdůraznili rovněž - a vyplývá to i z rezoluce 57/113 Valného shromáždění OSN - že hospodářská obnova a rekonstrukce je přímo propojena s bezpečností a se zlepšením kvality života afghánských občanů.
Bohužel přes veškeré sliby především z roku 2001 se nedostává na obnovení hospodářského života a na opravy infrastruktury finančních prostředků. I ze zprávy, kterou máme k dispozici, vyplývá, že bylo přislíbeno celkem 4,5 mld. dolarů a z toho asi 3,3 mld. je právě ze Spojených států amerických. To znamená, že ten rozdíl je na můj vkus velmi malý jako výraz ochoty světového společenství Afghánistánu skutečně pomoci.
Rovněž zdůrazňuji, že v deklarovaných strategických cílech aliance, že tyto cíle zahrnují například přípravu voleb, kde se účastní i OSN, boj proti drogám, posílení státních struktur v Afghánistánu a podporu bonnskému (?) procesu.
***