(15.50 hodin)
(pokračuje Kavan)
Afghánistán vyváží znovu, bohužel, asi 76 % opia na světový trh. Domnívám se, že této drastické situaci nezabrání žádné vojenské jednotky, ale pouze poskytnutí místním rolníkům alternativní formy obživy. To se bohužel neděje. A různým kmenovým náčelníkům to vyhovuje. A domnívám se, že i jejich vzájemné velmi krvavé boje jsou částečně financovány právě z výnosu prodeje této nebezpečné drogy.
Jsem přesvědčen, že stabilita a prosperita Afghánistánu odpovídá zájmům České republiky.
Nemyslím si, jak tu zaznělo v projevu pana poslance Nečase, že tzv. extrémní levice v ČSSD je pacifistická nebo antiamerická. A nemyslím si, že je něco extrémního v postoji, který vyzývá poslance a poslankyně, aby klidně a racionálně uvážili, jak lze Afghánistánu v dnešní současné situaci nejefektivněji pomoci. 286 milionů korun je značná částka. 150 milionů z nich, pokud tomu rozumím, by mělo být poskytnuto z jiného rozpočtu, než je rozpočet Ministerstva obrany. Domnívám se, že i jen část z této částky 150 milionů by jistě pomohla opravit aspoň část zničeného afghánské infrastruktury, a pomoci tedy zlepšit kvalitu života afghánských občanů.
A abych zabránil nedorozumění, nejsem odpůrcem naší vojenské účasti v Afghánistánu a před chvilkou jsem zdůraznil, že vůbec nemám problém s naší účastí v ISAF. Ale dovolte mi aspoň konstatovat, že mě mrzí, že jsme se nedozvěděli, nebo aspoň jsem to nepostřehl ze své lavice, důvody, proč se některé státy zdráhají poskytnout své vojenské jednotky do Afghánistánu, tak aby tam ty kapacity nechyběly, a zda se například neobávají na základě znalosti historie, že vojenské pobyty v Afghánistánu se vždy zatím ukázaly velmi, velmi dlouhodobé.
Nejsem ani pacifista, ani extremista. Jenom se hlásím k potřebě pečlivě uvážit naše možnosti, naše prostředky, a jak nejlépe je použít v boji proti terorismu a za větší stabilitu citlivých oblastí v různých částech světa. A konstatuji závěrem, že podpořím účinný příspěvek České republiky ke snížení napětí všude tam, kde doutná potenciální konflikt živený problémy, které světové společenství buď přehlíží, anebo nedoceňuje.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji, pane poslanče. Dalším, kdo se přihlásil ještě do diskuse, je místopředseda sněmovny Vojtěch Filip. Uděluji mu slovo.
Místopředseda PSP Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, nebudu mluvit dlouho, ani k nějakým věcem, které se týkají vojenského charakteru. Jenom mi dovolte obrátit vaši pozornost na to, že existuje jedno velké nebezpečí při vyslání takové vojenské jednotky, a to je takzvaný syndrom války v Zálivu.
V letech 1996 až 1998 jsem byl jako člen výboru pro obranu a bezpečnost jedním z těch, kteří jednali s našimi veterány z války v Zálivu, a mluvil jsem s nimi o tom. Jejich problémy tohoto syndromu byly různé formy leukémie, nemocí z ozáření, poruchy funkce jater, ledvin a pohlavních orgánů. Jako prvotní příčina, která se uvádí u tohoto syndromu, je tzv. munice z ochuzeného uranu. V Afghánistánu tato munice použita byla. Je to odpad z jaderných reaktorů, bylo prokázáno plutonium a umělý izotop U-236. V Afghánistánu bylo podle prvních údajů na 50 lokalitách použito 500 až 1000 tun uranu a pozdější údaje hovoří o překročení deseti tisíc tun. Proti takové kontaminaci nemá obyvatelstvo žádnou možnost ochrany potravin, a protože ve všech případech se jedná o velmi chudé země, ani možnost volby potravin z jiných zdrojů. To se netýká našich vojáků, kteří by pravděpodobně měli mít potraviny z České republiky.
Použití ochuzeného uranu je sice z mezinárodněprávního hlediska nepřípustné podle článků 35 a 55 Prvního dodatkového protokolu Ženevských dohod z roku 1949, s ohledem na to, že jsou známy jeho účinky. Vývoj této munice byl v 70. letech dokonce i v bývalém sovětském bloku zastaven. V USA se tato munice vyvíjí dodnes, a to k bestiální dokonalosti.
Německo odmítá vyslat své vojáky do Iráku a bude je stahovat z Afghánistánu. My je tam budeme posílat - a nechci, abychom o tomto nebezpečí pro vojáky Armády České republiky mlčeli.
Jedna jediná nemocnice v Sarajevu, kde při válce v roce 1999 byla také použita munice z ochuzeného uranu, hlásila za rok 2002 1226 nových pacientů se zhoubným tumorem. V témže roce 2002 zemřelo na nemoc z ozáření a použití ochuzeného uranu jenom na území Jugoslávie 370 lidí.
Uvidíme, jestli se s tím vy, kteří budete hlasovat pro vyslání vojáků do této oblasti, také umíte smířit. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl místopředseda sněmovny pan Vojtěch Filip. Ale o slovo se ještě přihlásil pan poslanec Karel Vymětal. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Karel Vymětal: Děkuji za slovo, pane předsedo. Dámy a pánové, myslím, že nikoho nepřekvapí, že po všech vystoupeních poslanců za Komunistickou stranu Čech a Moravy navrhuji zamítnutí návrhu obsaženého v tisku 565. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Ptám se samozřejmě, jestli ještě někdo další se chce přihlásit do obecné rozpravy. Zdá se, že tomu tak není, nikdo se nehlásí. Končím tedy obecnou rozpravu.
Předpokládám, že pan ministr bude chtít reagovat na některé věci, které zazněly v rozpravě. Prosím, pane ministře, uděluji vám slovo.
Ministr obrany ČR Miroslav Kostelka: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, pokusím se být velmi stručný a reagovat na některé věci, které tady zazněly.
Za prvé, nebojujeme s Afghánci, nebojujeme s Afghánistánem a nebojujeme s legálně zvolenou vládou, která v Afghánistánu je, i když je prozatímní. Říkat tedy, že bojujeme s Afghánci, je asi překrucování skutečnosti. Afghánistán má svou vládu, která souhlasí s přítomností jednotek ať už v operaci Trvalá svoboda, tak i ISAF.
Nejsme žádní nohsledi Spojených států. Chceme se skutečně pouze zúčastnit boje proti terorismu.
Rezoluce 1510 a otázka euroatlantického prostoru. Jestliže rezoluce 1510 říká, že bezpečnostní situace v Afghánistánu představuje a vytváří mezinárodní bezpečnostní hrozby, tak jestliže potíráme bezpečnostní hrozby, potíráme je i v Afghánistánu, anebo se aspoň snažíme, aby tomu tak bylo.
Platy. Alespoň vidíte, že nejsme žoldáci. Děkuji také panu poslanci Exnerovi za to, že jsem poprvé slyšel podporu nějaké operace vedené Severoatlantickou aliancí, protože operace ISAF je skutečně vedena Severoatlantickou aliancí.
Nepoužil jsem dneska žádné slovo "muset". A jestliže si říkáme, kolik států je v operaci, tak jich tam je v současné době 13. Chybějí tam Česká republika, Island, Lucembursko, Portugalsko, Maďarsko a Itálie. Jinak všechny ostatní státy Severoatlantické aliance v operaci Trvalá svoboda operují. Věřím, že Lucembursko má problémy ze svých 400 vojáků poslat někoho do Afghánistánu a Island armádu nemá vůbec, takže tam asi nikoho nemohou poslat, naopak v operaci ISAF tam poslali aspoň civilisty na letiště v Kábulu, takže i Island se v Afghánistánu, ale v jiné operaci, v operaci ISAF, angažuje.
***