(14.40 hodin)
(pokračuje Nečas)
A tato operace v případě, že bude schválena oběma komorami Parlamentu, pouze navazuje na nabídku minulé vlády, která také mj. nabídla v roce 2001 účast jednotky speciálních sil v operaci proti terorismu, mimo jiné i na území Afghánistánu. Jsme přesvědčeni, že pokud vezmeme v úvahu tento postoj pacifistické a antiamerické vnitrostranické levice uvnitř sociální demokracie a určitou míru nekompetentnosti vlády, kterou jsem tady demonstroval na našich čtyřech podmínkách, tak to vytváří velmi nebezpečnou směs pro to, abychom dokázali naprosto jasně deklarovat svoji podporu této operaci, a teď myslím celou Poslaneckou sněmovnu a celý Parlament České republiky
Je zjevné a je smutnou skutečností, že vedle neschopnosti vlády a její nekompetentnosti řešit celou řadu vnitrostátních problémů od deficitu státního rozpočtu až po nezaměstnanost, tak tyto věci jsou jakýmsi naším vnitrostátním problémem a neměly by být zatahovány do širší debaty o zahraničněpolitických prioritách. Ve chvíli, kdy však nekompetentnost vlády České republiky zasahuje i do oblasti zahraniční politiky - a tady musím říci, že to není první případ, chtěl bych připomenout celou řadu kostlivců, kteří vypadávají při zpětném hodnocení jednání o vstupu do Evropské unie, chtěl bych připomenout dětinsky naivní postoj české vlády při jednání o evropské ústavě, chtěl bych připomenout dnešní velmi čerstvou aféru, kterou pracovně mohu nazvat aféra Eurokužvart - toto všechno vytváří velice nebezpečnou směs. Já jsem přesvědčen o tom, že nepodpora této vlády vlastními poslanci je věc, která by neměla být opomenuta. Nepodpora vlády vlastními poslanci v klíčovém zahraničněpolitickém a zahraničně bezpečnostním rozhodnutí.
Proto mi dovolte, abych řekl následující - a řekl to velmi zřetelně a velmi hlasitě. Občanská demokratická strana vládu nepodpoří. Není totiž povinností opozice, aby zaskakovala vládní poslance. Vláda nekonzultovala tento krok s opozicí a začala se o této věci bavit teprve tehdy, když tento materiál doputoval do Poslanecké sněmovny. Vláda nedokázala přesvědčit ani vlastní poslance o tom, že tento krok je správný. Občanská demokratická strana však podpoří pověst České republiky jako spolehlivého partnera. Občanská demokratická strana však podpoří pověst a pozici České republiky jako seriózního spojence, který si je vědom svých závazků. Občanská demokratická strana totiž podpoří Českou republiku, nikoli její slabou a nekompetentní vládu.
My nechceme přispívat svým postojem k tomu, aby byla dále zdůrazňována slabá a nekoncepční zahraničněpolitická pozice této vlády, a máme také elementární úctu a respekt k vojákům, kteří budou po mnoha desítkách let poprvé nasazeni v ostré bojové operaci, na základě které může dojít dokonce i ke ztrátám. Proto poslanci ODS budou hlasovat pro tento návrh. (Potlesk z lavic ODS.)
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: To byl pan poslanec Nečas. Fakticky se hlásí s poznámkou k tomuto vystoupení pan poslanec Vladimír Laštůvka.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedo. Dámy a pánové, já jsem nechtěl původně k tomuto tématu vystupovat, protože jsem tak dostatečně učinil v zahraničním výboru, nicméně některé poznámky je třeba komentovat, protože problém, tak jak je stavěn, je stavěn záměrně podle mého názoru příliš ideologicky, příliš stranicky, a přitom je velmi prostý.
Chtěl bych potvrdit slova kolegy Nečase, že operace v Afghánistánu je v naprostém souladu s mezinárodním právem, tady nejsou žádné pochybnosti. V tomto směru srovnávat operaci v Iráku a operaci v Afghánistánu opravdu nelze a v tom má kolega Nečas nepochybně pravdu. Ta míra zdrženlivosti, která je na místě, je obsažena i v tom, co kolega Nečas říkal, to je v tom, že v Afghánistánu bude Česká republika ne tento rok, ale nejméně dalších deset. Ta operace, o které mluví - neboť hovoříme o dvou operacích, ISAF a Trvalá svoboda - tak operace ISAF je operace Severoatlantické aliance, jíž jsme členem, a nepochybně se budeme na jejích akcích podílet. Otázka je, zda v tento okamžik z hlediska materiálního, z hlediska ekonomického a lidského se máme účastnit operace, která je sice ojedinělá, ale o které toho příliš mnoho nevíme, a dokonce i při jednání v zahraničním výboru jsem se nedověděl, jaké cíle, jaké nasazení, s jakým nasazením, kde, jak, pod jakým velením tyto jednotky budou, co tedy tam vlastně naši vojáci budou dělat.
Je nepochybné, abychom se angažovali v boji proti terorismu, což nepochybně činíme. Je otázka, zda tak máme činit všude na zeměkouli, kde takováto situace vznikne. Na to Česká republika asi nemá dostatek prostředků ani materiálních, ani lidských a musíme se rozhodnout, čemu dáme prioritu. Nestojí to tak, že kdo nejde s námi v Afghánistánu, není na straně boje proti terorismu, a kdo tam není, není věrný spojenec. Stačí se jenom podívat na seznam zemí, které tam nejsou a které tam jsou. Přesto to jsou věrní spojenci, přesto to jsou účastníci boje proti terorismu. Česká republika bojuje proti terorismu v Iráku, Česká republika bojuje kdekoli jinde na světě, kde je to příslušné místně a časově.
Děkuji vám.
Předseda PSP Lubomír Zaorálek: Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Marian Bielesz. Pak to bude pan poslanec David Šeich.
Poslanec Marian Bielesz: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, věřím, že nakonec dojdeme ke konsensu ohledně vyslání naší jednotky do Afghánistánu a bude to konsensus všech rozumných lidí, kteří chtějí bojovat proti terorismu a chtějí zachovat svobodu.
Chtěl jsem k tomuto tématu říci jen pár vět. Nedávno jsem opět po delším čase vzal do ruky cestopisy Karla Čapka. Konkrétně se jednalo o knihu Cesta na sever. Jak ovšem souvisí dílo našeho klasika s právě projednávaným bodem? Karel Čapek v případě Nizozemí se zamýšlí, jak malý národ, zhruba srovnatelný s námi, a rovněž jak malá země, opět srovnatelná s námi, si našla své pevné místo ve světě. Jak mohla ona země odolat pokusům o trvalé politické či kulturní přičlenění ať už k severu, západu, jihu či východu. Odpověď je zdánlivě prostá. Našla si své místo, našla si svou originální pozici, kterou tvrdošíjně na poli kulturním, politickém a hospodářském obsahuje.
A to právě je, dámy a pánové, výzva i pro nás. Naše země nikdy nebude politickou, ekonomickou ani kulturní velmocí. Ale aby se neztratila v zástupu srovnatelných zemí - a teď nemyslím srovnatelnost v podobě velikosti, ale ve smyslu snadné přehlédnutelnosti - musí si najít svou pozici ve světě. Pozici sice odpovídající významu naší země, ale přesto všemi respektovanou.
Jako člen tohoto zastupitelského sboru bych si velmi přál, aby onou pozicí bylo všeobecné vědomí, že Česká republika je zemí, která stojí na straně spravedlnosti a řádu. Proto dejme o sobě vědět, že jsme zemí, která nehledě na geografickou vzdálenost v dnešním globálním světě, nehledě na svoji velikost či sílu stojí jasně na straně států bojujících proti terorismu. Vyšleme tím zároveň signál, že jsme zemí, která místo stálého hledání omluvných a často i alibistických důvodů umí hledat a nacházet způsoby řešení.
Dámy a pánové, velikost zemí není jen v počtu jejich obyvatel, v rozloze, ba ani ve velikosti armády. Jsem přesvědčen, že skutečná velikost zemí je v síle myšlenek, které dokáže obhajovat, v jasném a konstantním postoji.
***