(15.30 hodin)
(pokračuje Janeček)
Abychom pochopili tento problém, tak jsme zde navrhovali zákon o podpoře rodiny, aby zde byly nějaké analýzy, abychom si uvědomili, že zde máme zhruba čtyřicet tisíc rozpadlých rodin, či rodin neúplných, v jejichž čele je nezaměstnaná osoba. Myslím si, že to jsou problémy, o kterých bychom měli hovořit, bavit se o tom, jak umožnit, jak přinutit trh práce, aby tyto v naprosté většině matky mohly být zaměstnány a aby zaměstnavatelé prostě byli za takovou pomoc třeba bonifikováni, podobně jako jsou bonifikováni nebo trestáni podle toho, zda splní či nesplní kvótu pro zaměstnávání zdravotně postižených. A to jsou věci, které by cosi řešily, kdybychom na toto téma vedli odpovědnou diskusi a třeba se na obdobném modelu, který jsem už připomínal, zdravotně postižených, shodli, že je možné udělat u samoživitelek s nezaopatřenými dětmi.
Bohužel se domnívám, že celá diskuse je skutečně spíše jakýmsi politickým škádlením, které má možná za cíl vyvolat dojem jakéhosi zájmu, ale před skutečným problémem a ochotou problémy řešit uniká. Byl bych rád aspoň, kdyby diskuse vyústila v to, že na příští schůzi bude onen zákon o asistentech zdravotně postižených dětí propuštěn, projednán a schválen. A pokud předložíme znovu návrh zákona o podpoře rodin s tím, abychom zde měli, a to bylo obsahem návrhu zákona, aspoň jednou za dva roky analýzu o stavu české rodiny, protože to je to nejcitlivější místo naší společnosti, tak už konečně tomuto problému budeme více rozumět a takové návrhy budeme podporovat.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Oldřich Vojíř. Připraví se pan poslanec Miloslav Kala.
Poslanec Oldřich Vojíř: Vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, já si troufnu říci, že bezesporu interpelace asi není ten optimální nástroj, jak otevřít diskusi o tak složitém tématu, jako je nezaměstnanost. Nicméně ODS se snažila zařadit legitimní bod, kde by vláda informovala Poslaneckou sněmovnu o tom, jaký je stav nezaměstnanosti a jaké nástroje chce použít k tomu, aby nastal obrat v této oblasti. Tento bod byl vládní koalicí odmítnut, a pak se nelze divit, že opozice využívá alespoň této možnosti a tohoto práva diskutovat o takovémto citlivém tématu, jako je nezaměstnanost. Myslím si, že když nezaměstnanost dosáhne více jak 10 %, a to podotýkám, v průměru v České republice, tak to není něco, co by mělo být bagatelně přehlíženo, přejito, a říci, že se nic v podstatě neděje, nebo říci, že problém je pouze dlouhodobá nezaměstnanost. Ono to není pravda. Já bych tady okamžitě mohl říci repliku, že například i velmi frustrující je, když dokončíte školu a měsíc, dva či půl roku nemůžete nalézt práci, na kterou jste se připravovali.
Na problém nezaměstnanosti nahlížím tak, že si myslím, že musí být rozdělen do dvou oblastí. První oblast bych nazval, že musí existovat pracovní příležitosti. Druhou oblast bych nazval, že se musí pracovat vyplatit. Co se týče pracovních příležitostí, je zjevné, že to není stát, jakási anonymní entita, a že to jsou podnikatelé, ať už drobní, větší či velcí, anebo některé instituce, i když nesou ve svém názvu například státní a nemají být dominantní, kteří tvoří sektor, který prostě zaměstnává. Myslím si, že podnikatelský sektor je tím hybatelem, který vytváří příležitost pro to, aby člověk mohl nalézt odpovídající práci a aby svou pracovní sílu mohl nabídnout, a dostat za to tudíž i odpovídající mzdu, chcete-li výplatu.
K tomu, aby do České republiky proudilo více investorů, anebo aby v České republice ještě lépe se více investovalo, to znamená nejen ze zahraničí, ale i domácí investoři aby mohli investovat v České republice, tak si myslím, že je zapotřebí splnit několik základních faktorů. Myslím si, že jedním z nich je stabilizovaný právní řád. Druhým jsou nízké a jednoduché daně. Třetím je bezesporu vymáhatelnost práva. Čtvrtým je kvalitní infrastruktura. Za páté já osobně, možná někdo jiný, považuji kvalitní vzdělávání pracovníků a lidí, ať už od středně školsky vzdělaného nebo vysokoškolsky vzdělaného pracovníka.
K prvnímu si dovolím poznamenat, že náš právní řád ne že by neexistoval, ne že bychom se pohybovali v nějakém vakuu, ale myslím si, že zhruba tři sta změn zákonů, které vláda ročně předloží do Poslanecké sněmovny a jsou projednány a schváleny, není ukázkou toho, že bychom se nacházeli v nějakém stabilizovanějším prostředí. Někdo může namítnout, že drtivá většina těchto změn a těchto zákonů je v souvislosti s přistoupením do Evropské unie. Ale ono to není tak pravda.
Druhá část, a já bych řekl, že stejně velká, je díky tomu, že vládní koalice realizuje svůj volební program, svou představu, jak to či ono posouvat, a tu či onde posouvá zákonné normy tak, aby její program se mohl plnit nebo byl realizován.
Co se týče daní. Bylo zde řečeno, jestli má, nebo má přímou souvislost nezaměstnanost a daňová soustava. Přímou souvislost bezesporu nemá, ale je zjevné, že nepřímou souvislost má velmi vysokou. Protože je zjevné, že budou-li nízké a jednoduché daně, tak může investovat každý. Česká republika se stane konkurenceschopnou a řekněme, že i velmi atraktivní zemí, kam prostě kapitál bude téct a nebude zapotřebí jej lákat investičními pobídkami. Ale bude zde alokován a bude zde realizována přidaná hodnota z investic, které zde budou dlouhodoběji saturovány. Myslím si, že pak platí, že bude-li tady vysoký příliv investic, tak tady bude vysoká míra možnosti nalézt práci, a tudíž lze očekávat, že naši lidé, budou-li schopni se vzdělat na tu či onu oblast, tak tuto práci získají. Nepřímý vztah tu bezesporu existuje a daňová soustava je velmi významným ukazatelem toho, jakým způsobem Česká republika chce být konkurenceschopná s ostatními ekonomikami v okolí.
Možná jenom poznámku. Vím, že už jsem o tom hovořil několikrát, a vy to víte, Irsko, když zaostávalo, a my také zaostáváme, pouze si to přiznejme, tak prostě zvolilo drastičtější snížení daně z příjmu například až na hranici 10 %.
***