(15.10 hodin)
(pokračuje Škromach)
Tato opatření budou podkladem pro zpracování národního akčního plánu zaměstnanosti na léta 2004 až 2006, který bude základním nástrojem vlády pro koordinaci a řízení politiky zaměstnanosti na uvedené střednědobé období. - Tady chci zdůraznit, že ačkoliv je k tomu vláda neustále vyzývána, že se hovoří, že nic nedělá, tady je jasně dokladováno na dokumentech, že vláda se intenzivně problematikou zaměstnanosti zabývá a připravuje podmínky k tomu, aby tento problém vyřešila v rámci svých kompetencí a v rámci svých možností.
Předpokládám, že pan poslanec Fajmon čte dobrý časopis. Měl jsem pocit, že v rámci jeho interpelace byl zájem o to, aby se dozvěděl něco více o tom, jak vláda řeší problematiku zaměstnanosti, a očekával bych jeho intenzivní zájem.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Možná že ten časopis je lepší než váš projev, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Pane řídící, nevím, přes koho mám vzkázat, že byste asi neměl komentovat, ale měl byste řídit.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Můžete mi to říci přímo a dívat se mi do očí. To zas ale nepůjde přes mikrofon. To je dilema.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Zdeněk Škromach: Politika zaměstnanosti v České republice není zabezpečena ani z hlediska dostatečného objemu finančních prostředků, ani z pohledu jasného legislativního vymezení. Z hlediska platné legislativy je zdrojem financování politiky zaměstnanosti příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, který je sice vybírán v rámci sociálního pojištění, ale je příjmem státního rozpočtu. O jeho využití se rozhoduje každoročně v rámci procesu navrhování a schvalování státního rozpočtu. Pouze určitá část vybraných prostředků, asi čtvrtina až třetina, je využívána na realizaci oficiálně definované státní politiky zaměstnanosti, to je politiky trhu práce v kompetenci MPSV. - Tady je potřeba upřesnit, že od letošního roku se tento poměr změnil a přibližně prostředky by měly odpovídat tomu, co se v rámci tohoto pojištění vybere.
Výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti, čili na podpory v nezaměstnanosti, jsou mandatorní výdaje - stát je vždy uhradí, i když na tyto účely bylo v rozpočtu vyčleněno méně prostředků, než byla skutečná potřeba. Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti mandatorním výdajem nejsou. Vyčleněná výše záleží na prioritách vlády při zpracovávání návrhu rozpočtu a na vůli poslanců při schvalování státního rozpočtu. Vzhledem k přesunu dvou procentních bodů z příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve prospěch důchodového pojištění ještě více vzrostla odpovědnost sněmovny za schválení objemu prostředků na politiku zaměstnanosti ve státním rozpočtu. Současná výše příspěvku činí 1,6 %. - Opět bych tady připomenul aktivní snahy některých poslanců, obzvláště ODS, z této poměrně malé částky, která je řádově něco kolem 2,5 až 3 mld. korun, ukrajovat miliardové částky na různé investiční akce typu možná Bublava apod., které určitě jsou přínosem pro naše občany.
Pro srovnání se situací v EU vyplývá, že podíl výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti realizovanou úřady práce dosáhl v roce 2001 a 2002 podílu cca 0,2 % hrubého domácího produktu. V členských zemích je tento podíl řádově větší, 1 až 1,7 % hrubého domácího produktu. Podíl prostředků vyčleňovaných ve státním rozpočtu na aktivní politiku zaměstnanosti neodpovídá potřebám trhu práce v České republice. Úřady práce proto zařazují do programu aktivní politiky zaměstnanosti pouze cca 10 až 15 % evidovaných uchazečů o zaměstnání. Vzhledem k výši a charakteru nezaměstnanosti by pokračování tohoto trendu ve výdajích v žádném případě neumožňovalo snížení nezaměstnanosti. Čili opět výzva i pro Poslaneckou sněmovnu, jak by mohla pomoci.
Na státní politiku zaměstnanosti bylo pro rok 2004 vyčleněno 10 mil. 326 tisíc korun, čili 10 mil., z toho 67,2 % na pasivní politiku, prakticky na podporu v nezaměstnanosti, a pouze 31,8 % na aktivní politiku zaměstnanosti. To je cca něco málo přes 4 mld. korun. Z toho jde asi miliarda korun na investiční pobídky pro investory.
Prostředky aktivní politiky zaměstnanosti mohou být významně doplněny o prostředky právě Evropského sociálního fondu na projekty rozvoje lidských zdrojů. Finančními prostředky Evropského sociálního fondu, které jsou určeny na tzv. měkké investice, tedy investice do lidských zdrojů, a to především na rozvoj schopností lidí, zejména těch, kteří náleží ke skupinám majícím problémy s hledáním zaměstnání, jeho udržením, nebo se na trh práce vracejí. Dále na podporu zavádění nových nástrojů aktivní politiky trhu práce a systémů zaměřených na boj s nezaměstnaností a zvyšování kvalifikace. Tady bych zdůraznil, že jde hlavně o skupiny lidí, mladých absolventů, žen s dětmi, lidí nad 50 let, lidí se zdravotním postižením. Ukazuje se, že by to mohl být významný zdroj dalšího financování.
Podpora je poskytována podle konkrétních požadavků a priorit regionů. Tyto priority jsou definovány v programových dokumentech, které představují základ pro čerpání finančních prostředků z Evropského sociálního fondu v programovacím období v roce 2004 až 2006. V případě MPSV se jedná především o operační program rozvoje lidských zdrojů a jednotný programový dokument pro Cíl 3 hlavního města Prahy. Na realizaci PRLZ má Česká republika ve zkráceném programovém období 2004 až 2006 vyčleněno cca 422 mil. eur, což je asi kolem 14 mld. korun, a na realizaci JPD Cíl 3, což je zaokrouhleně Praha, asi 117,5 mil. eur, což je asi 3,5 mld. korun, z toho na opatření operačního programu RLZ (?) v gesci Správy služeb zaměstnanosti bude zaměřeno: posílení aktivní politiky zaměstnanosti při zaměstnávání uchazečů a zájemců o zaměstnání přibližně 3,5 mld. korun, modernizace veřejných služeb zaměstnanosti asi 700 mil. korun, integrace specifických skupin obyvatelstva ohrožených sociální exkluzí asi 470 mil. korun, rovné příležitosti pro ženy a muže na trhu práce asi 320 mil. korun, rozvoj dalšího profesního vzdělávání asi 1,5 mld. korun. Zvýšení adaptability zaměstnavatelů a zaměstnanců na změny ekonomických a technologických podmínek, podpora konkurenceschopnosti asi 1,2 mld. korun.
Vytváření nových pracovních příležitostí a aktivní politika zaměstnanosti. Aktivní politika zaměstnanosti je formou působení státu čili veřejných služeb na trh práce jako reakce na selhání trhu práce a nestejné příležitosti jeho účastníků. Aktivní politika zaměstnanosti neboli politika trhu práce je realizována úřady práce. Není legislativně ani věcně určena k tomu, aby sama zvrátila nepříznivý vývoj zaměstnanosti na úrovni regionů. Je pouze jednou částí celkové politiky zaměstnanosti, její účinnosti, a její účinnost závisí na aplikaci dalších dílčích politik, jako je hospodářská, rozpočtová, sociální, vzdělávací a další.
Existují tři hlavní typy aktivních opatření: a) pomoc a poradenství při zprostředkování zaměstnání, b) rekvalifikace, výcvik, školení, c) umístění s dočasnou dotací, např. chráněná pracovní místa, veřejně prospěšné práce a další.
Realizace aktivní politiky zaměstnanosti má kromě sociálně-psychologických efektů zcela jasné ekonomické efekty. Výdaje vynaložené na aktivní politiku zaměstnanosti snižují výdaje na pasivní politiku zaměstnanosti, převod především u mladých lidí, absolventů, ale zejména na sociální dávky. Zaměstnáním uchazeče o zaměstnání zároveň dochází i k rychlému návratu části vynaložených prostředků zpět do státního rozpočtu formou odvedených daní z mezd umístěných uchazečů, k úsporám na výdajích státu za zdravotní pojištění uchazečů, ztrátě závislosti na dávkách i větší spotřebě koupěschopnosti těchto osob s dalšími efekty pro státní rozpočet.
Vzhledem k dnešní struktuře nezaměstnanosti prakticky 50 % uchazečů má bez pomoci úřadu práce minimální šanci znovu se zapojit do pracovní činnosti a budou z hlediska příjmu stále více odkázáni pouze na sociální příjem z dávek sociální pomoci a potřebnosti. Procesy sociálního vyloučení, které jsou u nás zatím pouze v lokálním měřítku, se prohloubí a mohou dostat masový charakter, obdobně jako je tomu již dnes u romské menšiny.
***