(14.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Když jsem poslouchal podrobný výklad interpelace poslance Fajmona a potom odpověď předsedy vlády, tak bylo patrné, že se tu určité úhly pohledu, určité přístupy i představy o řešení míjejí a že v tomto směru tento dialog sotva může být plodný. Pro kolegu Fajmona a myslím pro mnoho jeho stoupenců nebo jeho kolegů z ODS je v podstatě ideálem kapitalismus anglosaského typu. Britská konzervativní strana je jim velmi blízká, v loňském roce s ní uzavřeli určitou dohodu, pokud jde o vstup do Evropské unie. A kolega Fajmon nepochybně dal najevo, jak je mu sympatický americký model kapitalistického vývoje.
Není pochyb o tom, že Amerika - a mám na mysli USA - je hlavním ekonomickým i mocensko-politickým centrem světa a díky této skutečnosti si může dovolit obrovské zadlužování, obrovské deficity, protože v tomto směru na ně doplácí celý ostatní svět. Ale to není problém, o který tu jde.
Nepochybně je pro USA pozoruhodné, že jsou dnes centrem vědeckotechnického bádání a vědeckotechnického výzkumu včetně schopnosti výsledky tohoto výzkumu uplatňovat v praxi. A v tomto ohledu považuji lisabonskou výzvu i nynější jednání tří premiérů hlavních zemí Evropské unie k tomu, aby se tento náskok USA v dohledné době překonal, za velmi pozitivní. Zda se to podaří, nebo ne, to je jiná věc.
Ale chci říci zároveň další věc, o které je třeba v souvislosti s nezaměstnaností také hovořit. V Americe je nižší nezaměstnanost a je třeba si udělat hlubší rozbor, a těch rozborů existuje mnoho, jakou povahu tam má zaměstnanost, kolik ze zaměstnaných tvoří tzv. úvazky napůl nebo dílčí úvazky a kolik desítek milionů v nejbohatší zemi světa žije pod hranicí chudoby. V tomto směru, jakkoli samozřejmě nemůžeme být spokojeni s tím, jak to vypadá v Evropě, tak přesto a přes ony nedostatky v oblasti vědeckého, technického výzkumu a schopnosti rychlého ekonomického rozvoje se mi zdá, že z hlediska těch hodnot, na které jsme zvyklí v Evropě, je jistý sociální model v Evropě nám bližší, byť zjišťujeme jeho erozi v posledních letech. O tom podrobně hovořit nechci.
Ale chci upozornit na jednu věc. Dneska, je to myslím v Mladé frontě pod titulem "Stát bere lidem více z příjmů než z útrat", je pozoruhodná tabulka, která ukazuje, že v některých evropských zemích, zejména jsou to skandinávské země, je velmi vysoká míra zdanění, jež souvisí s tím, že pro tyto země, resp. pro občany těchto zemí jsou důležité hodnoty sociálního života, to, aby sociální soudržnost se zcela nerozpadala, aby se společnost nedělila jenom na úzkou vrstvu těch, kteří stále bohatnou, a na velkou většinu těch, kteří v procesu současného ekonomického vývoje chudnou. A k těm, co chudnou, samozřejmě patří veliké vrstvy těch, kteří jsou nezaměstnaní. Velikým problémem je to, že jsou značné vrstvy těch, kteří nikdy už vlastně zaměstnáni nebyli a zaměstnáni nebudou, což má samozřejmě dalekosáhlé účinky na celý sociální a kulturní život v těchto zemích, na možnost normálního soužití lidí s pocitem, že jsou nositeli těch hodnot, o kterých mluví Listina práv a svobod, že mají důstojnost a že lidé jsou si rovni v důstojnosti.
Pokud jde o problémy, o kterých se hodně hovořilo, o tom, kdo za co nese odpovědnost v polistopadovém vývoji. To jsou jistě otázky, které nikdy nebudou jednoznačně rozřešeny, protože na ně ani jednoznačná odpověď není. A problémy, které máme my s nezaměstnaností, mají i jiné postkomunistické země.
Myslím, že není pochyb o tom, že kdyby privatizace v první fázi českého divokého kapitalismu probíhala jinak, kdybychom nenechali zhroutit některé podniky a neopustili některé trhy, některé hodnoty, některé ukazatele našeho ekonomického vývoje by byly jiné. Ale těm základním problémům bychom se samozřejmě nevyhnuli, protože hospodářství, které bylo spojeno s byrokraticko-centralistickým systémem, nebylo efektivní a nebylo schopno účinné konkurence. Neměli bychom vedle těchto základních momentů také zapomínat to, že pokud jde o nezaměstnanost a její křivky, určité procesy nastartované v období jedné vlády mají setrvačnost a probíhají v období delšího časového běhu.
Chápu, že v rámci stranickopolitických zápasů a zápasů mezi vládou a opozicí tyto otázky se naskýtají a dávají příležitost k různým úderům, ale měli bychom tyto údery pečlivě volit, aby to nebyly údery podpásové, protože si nemyslím, že to je k něčemu dobré. Problém nezaměstnanosti je problém všech, je to problém dlouhodobý a je to problém velmi tíživý, který skutečně není krátkodobě řešitelný. A myslím, že přece jenom jistá naděje, že hospodářství v zemích Evropské unie se bude pohybovat po vzestupné křivce, by mohla dávat nám také naději, že hospodářský růst, který česká ekonomika zaznamenává, by se mohl zvýšit, a že tedy problém nezaměstnanosti by se mohl stát v průběhu jistého časového období, jehož délku se nedovažuji odhadovat, méně tíživým, než je tomu dosud.
Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou pan kolega Koudelka, poté s řádnou přihláškou pan poslanec Teplík.
***